AC/DC, zdroj Wikipedia

Jak to hraje? AC/DC – Thunderstruck

Zkratka AC/DC není jen označením usměrňovače střídavého proudu. V roce 1973 se stala labelem australské hardrockové kapely, která do vás nekompromisně napumpuje energii několika Temelínů pod řádným tlakem.

Story

Australskou formaci založili bratři Youngové v roce 1973. V sedmdesátých letech slavila úspěchy po boku takových velikánů, jako Led Zeppelin, Black Sabath nebo Deep Purple. Donedávna prakticky bez pauzy zásobovala celý hudební svět funkční, jednoduchou a o to víc údernou muzikou. Hardrockoví protinožci mají na svědomí i druhé nejprodávanější album všech dob – Back in Black (1980), kterého se prodalo neuvěřitelných 52 milionů. Dnes si rozebereme pecku Thunderstruck (Ohromený), která v roce 1990 vyšla na albu The Razors Edge i jako singl.

Rozbor mixu 1:52 – 2:28

K rozboru jsem nezvolil refrén, kde se striktně ctí hardrocková jednoduchost a unisono tah na bránu. Ze zvukového i aranžérského hlediska mi připadá zajímavější druhá sloka, kdy už se celý motor sice rozjede, je ale neustále podkreslen úvodním kytarovým ostinátem. Jdeme na věc.

Oficiální videoklip byl natočen v londýnské Brixton Academy 17. srpna 1990. Všichni návštěvníci dostali zdarma trička s nápisem "AC/DC – I was Thunderstruck" (byl jsem ohromen), která měli oblečena během natáčení klipu.

Základy
Nekompromisní bicí sada Chrise Sladeho drtí jednoduchý úderný rytmus. Rozmístění je standardní z pohledu posluchače. Plný ale konkrétní velký buben uprostřed jistí rytmus těžkými dobami. Lehké doby zdůrazňuje mastný a tučný malý bubínek v témže místě stereobáze. Tomy (ve sloce nejsou použity), hihatka a činely také ničím nepřekvapí.
Stejně tak jednoduchá a funkční je basa Cliffa Williamse, která celou sloku naprosto jednoduše drhne osminy na tónice h a neuhne ani o píď. Je umístěna uprostřed a díky vyšší poloze dané tóninou přenechává spodek nahrávky velkému bubnu.

Doprovody
Jak bývá u AC/DC zvykem, o harmonické záležitosti se starají kytary bratří Youngů. Na levém křídle dává rytmický pohyb šlapavým spodkům ostináto grunge kytary. Na opačném křídle ji podporují hutná kila zkreslené kytary, která překlenují celá čtyřtaktí. V jejich doznívání na nás na stejné pozici vždy začíná vykukovat úvodní kytarový motiv, který celou nahrávku táhne dopředu a dodává jí šmrnc.

Zpěv
Exaltovaný sólový zpěv Briana Johnsona ve vysoké poloze je středobodem celé sloky. Svou barvou se krásně prosazuje a díky poloze jej nemaskují kytary ani bicí. I tady se mistr zvuku držel standardního umístění uprostřed celé stereobáze.

Efekty
Všechny použité efekty na sebe sice nijak samoúčelně neupozorňují, dávají však o sobě vědět. Úsečný gate hall dodává bicím drajv, průraznost a šťávu. Současně je bicí sada projasněna krátkou ambiencí. I na kytarách je krátký prostor, který byl zřejmě zaznamenán ambientními mikrofony už při náběru. Nejméně je zřetelný na úvodním kytarovém rifu, což umožňuje jeho nižší hlasitost při současném zachování srozumitelnosti.
Sólový zpěv je umístěn do úzké jasnější ambience a některé závěrečné slabiky jednotlivých frází jsou ještě prodlouženy kulatým (zřejmě páskovým) echem.

Neméně energické zpracování songu Thunderstruck dvojicí violoncelistů 2 Cellos.

Závěr

Z hlediska zvukového uchopení není nahrávka nijak objevná, ani neposouvá zvukařské umění k vyšším metám. Přesto je se čemu přiučit. Vše (včetně aranže) je podřízeno jedinému cíli. Vyrobit jasnou údernou šlapavou pecku s tahem na bránu a eliminovat vše, co by tuto koncepci mohlo jakkoli narušit. Krátké ambience pro spojení partů, gate hall na bicích a jasná „stručná“ aranž. To je dlouholetý recept australské elektrizující formace.

Jiné pojetí finského šlapajícího šramlu Steve'n'Seagulls. Všimněte si, že se jedná o živou zvukovou nahrávku bez kontaktního snímání.

Vychytávka 1: Všimněte si, že prakticky na všech breacích bicích je mastný gate hall ještě notně přistrčen, aby se bubny ozvaly ještě razantněji a jednotlivé úseky měly šťavnatější ántré. Pak je ale nutný příchod nějaké změny k vyšší razanci podkladů. Přidá se další kytara, obohatí se riff, nebo nastoupí sólo.

Vychytávka 2: Basa je úplně suchá bez jakýchkoli modulačních nebo prostorových efektů. Maximalizuje to tak její konkrétnost a čitelnost. Při její kulaté barvě by použití prostorových efektů způsobilo pouze rozmazání basového partu.

Vychytávka 3: Vyzkoušejte si jeden psychologický efekt. Pokud budete poslouchat pouze druhou sloku, můžete mít pocit, že úvodního riffu je tam jako šafránu a zasloužil by si přidat. Pokud ale song posloucháte od začátku, kde riff slyšíte kromě delšího úvodu i po celou první sloku, už jej zřetelně vnímáte i v místech, kde prakticky není slyšet.

Vychytávka 4: Písnička vznikla na základě legátového kytarového riffu Anguse, pod nějž kapela několik měsíců vymýšlela podklady, aby vše řádně zařezávalo a šlapalo. Text a vlastní obsah písničky byl až posledním (po některé členy nepodstatným) krokem.

Jako perličku uvádím svérázné zpracování songu skotským dudákem Gordonem Duncanem. Na první pohled překvapivá instumentace má však logiku. Legátové kytarové hraní a způsob hry na dudy má hodně společného.

Příště

V dalším díle zabrousíme do jiných vod. Zvukové uchopení jazzové hudby se řídí poněkud odlišnými pravidly. Bude zajímavé se dostat pod kůži nahrávky Yellow Jackets s Kurtem Ellingem Up From New Orleans.

3D mix
Personální obsazení kapely
AC/DC v Madridu - 2015