Genesis - Invisible Touch

Jak to hraje? Genesis – Invisible Touch

Genesis je snad jediná kapela na světě, kde soukromé projekty jejich členů nikdy nenarušily její existenci. Schopnost jít s dobou a přesto zůstat osobitý dělá z tohoto britského seskupení jeden z nejúspěšnějších hudebních projektů všech dob.

Story

Genesis začátkem 80. let minulého století zkrátili dlouhé artrockové plochy a přiklonili se ke kratším písničkám s jednodušší a přístupnou formou. Tak přibrali mezi své skalní fanoušky i popovější publikum. Současně začala trojice Banks, Rutherford, Collins ve svém novém studiu The Farm (1983) experimentovat se zvukovým pojetím svých skladeb. Za nemalého přispění zvukového mistra Hugha Padghama pouštěli zvuk bicích přes kytarový aparát, nahrávali ambienci bicích přes talkbackový kompresor apod. Když v roce 1986 vyšlo už 13. studiové album Invisible Touch, nikdo netušil, že se stane komerčně nejúspěšnějším albem Genesis trhajícím rekordy žebříčků světových hitparád.
Z tohoto alba jsem pro dnešek vybral stejnojmenný otevírák, z něhož se podíváme na poslední refrény.

Rozbor mixu – refrén 2:42-3:26

Forma písničky je jednoduchá. Začíná nezpívaným refrénovým motivem, po němž se střídají sloky a refrény s drobným osmitaktovým instrumentálním vybočením. Závěrečné refrény jsou modulovány o velkou sekundu výš a konec songu jde do fadeoutu. Kouzlo písničky spočívá v hudebně zajímavě pojatém podkladu a do té doby nezvyklém zvukovém ztvárnění.


Základy
Základní barvu podkladů (a s Philovým zpěvem i celého songu) určuje nezaměnitelný zvuk tehdy moderních elektronických bicích Simmons. Zvuk každého bubnu má dva generátory; jeden simuluje tělo, druhý šumovou složku. Tak ve spektru každého vzniká jakási mezera ve středech. Tento fakt jsem se snažil respektovat v 3D mixu.

Elektronické bicí Simmons byly používány prakticky ve všech žánrech. Alan Wilder (Depeche Mode), Roger Taylor (Duran Duran), Roger Taylor (Queen), Alex Van Halen (Van Halen), Nick Mason (Pink Floyd), Neil Peart (Rush), Bill Bruford (Yes, King Crimson), Dave Weckl (Elektric Band), Vinnie Colaiuta (Zappa, Sting, Hancock,...)

Velký buben uprostřed je naladěn výš a do nejnižších frekvencí se příliš nepouští. Malý bubínek v centru stereobáze nechává díky svému spektru místo sólovému zpěvu a dobře se tak s ním pojí. Z nějakého neznámého důvodu jsou všechny tři Tomy umístěny v levé části stereobáze. Protože se tehdy většinou bicí rozmísťovaly z pohledu posluchače, je jejich opačné pořadí (nejvyšší Tom vlevo) zřejmě dáno skutečným rozestavením bicích levorukého Collinse.
Hugh se rozhodl nepoužít klasické snímání Over Heads pomocí dvojice mikrofonů XY, ale každý činel snímal kontaktně. Zřejmě mu šlo o korespondenci s elektrickýma bicíma. Proto je Hihatka uprostřed stereobáze méně zřetelná a činel, který zdůrazňuje první dobu každého dvojtaktí, je na pravoboku úplně osamocen. O dobu později mu na opačném křídle báze odpovídá středový zvuk (ve 3D mixu označen jako Hand Clap).
Překvapivě rytmicky řídká basová linka doplňuje rytmický pattern. Zvukově je pevná, a ač se nepouští do úplných basových frekvencí, vyrábí v centru báze nejnižší spodek nahrávky. Těžko říct, zda se jedná o elektrickou basu nebo syntetizér.

Činel a Hihatka snímané pouze kontaktně jsou tenké a úzké. Zkuste porovnat s činely a širokou ambiencí bicích v nahrávce Tell Me Why z cd We Can't Dance.

Doprovody
Všechny doprovodné nástroje se odehrávají až v zadních plánech. Nejzřetelnější jsou dvě rytmické kytary umístěné vlevo a vpravo od středu. Ty doplňují celý základní pattern a dělají spíš další rytmický part. Je možné, že se jedná o jednu kytaru zdvojenou až při mixu. Elektrická kytara na pravoboku lehce podporuje v akordech hlavní melodickou linku.
Široká plocha kláves, která je nejzazším plánem, je tvořena zřejmě dvěma party. Podkladovou plochou a dublováním akordové kytary měkkým spíše tušeným zvukem. Široký padový zvuk zabírá téměř celou šířku stereobáze.

Zpěvy
Středobodem nahrávky je sólový zpěv jako vždy špičkově intonujícího Phila Collinse. Je zřetelný, ač není tak přítomný, jak by se dalo očekávat. Díky prostoru v barevném spektru je ale bez problémů srozumitelný. Je zdvojený buď dvojím nazpíváním, nebo pomocí kouzelných krabiček při postprodukci. V repetici se k sólovému zpěvu, který se mírně stáhne do pozadí, přidá další Philův zdvojený part, který je umístě po stranách.

Efekty
Prostorové efekty jsou důležitou součástí zvukového plánu. Nejvíce na sebe upozorňuje krátká jasná ambience na sólovém zpěvu. Ta se stala charakteristickým prvkem zvuku Genesis už od projektu Duke (1980). Ambience je doplněna krátkými reflexemi (blízkými odrazy) umístěnými po stranách sólového zpěvu. Další přidané zpěvy jsou obohaceny o obdobnou ambienci leč mnohem širší. Doprovodné nástroje se nesou v temnějším delším halu, který nahrávce dodává hloubku a prostor.

Oficiální klip (zvuk je z nějakého důvodu monofonní)

Závěr

Chlapci z The Farm studia se rozhodli uchopit song jako hudební i zvukovou mozaiku, kde se jednotlivé party rytmicky doplňují a zdroje jsou ve stereobázi umístěny na různých pozicích. Tak vzniká plastický a neustále žijící obraz. Mezery mezi jednotlivými zvuky jsou překlenuty několika druhy hallů. Zvukový design přinesl novum v tom, že hlavní důraz je kladen na bicí (zejména Malý bubínek) a sólový zpěv. Obojí je obarveno spíše kratšími ambiencemi. Potlačené doprovodné nástroje mozaiku doplňují a nesou se v příjemných delších prostorech. Tak bylo docíleno rytmické šlapavosti a zároveň jakési vzdušnosti celé nahrávky.

Genesis na turné Invisible Touch (Wembley)

Příště

Opět nazrál čas, abychom se mrkli na nějakou pecku domácí provenience. V příštím díle nakoukneme pod pokličku songu Finančník kapely Interpret neznámý z Brandýsa nad Labem. Máte-li i vy nějakou svou písničku, odhoďte stud, hoďte ji na Youtube a nabídněte ji mým zvídavým uším.

3D mix
Genesis - Melleon aréna v Pitsburgu - září 2007
Nejslavnější sestava z první poloviny 70. let. Zleva Peter Gabriel, Phil Collins, Mike Rutherford, Steve Hackett a Tony Banks.