Black or White

Jak to hraje? Michael Jackson – Black or White

Potká-li se výborný nápad, nosné sdělení, skvělý riff, a to vše je navíc vyfutrováno profesionálním přístupem špičkových muzikantů, zvukových mistrů i Jacksonovým pověstným perfekcionizmem, nemůže nevzniknout Hit.

Story

Když se Král popu rozhodl ukončit šestnáctiletou veleúspěšnou spolupráci s producentem a aranžérem Quincy Jonesem, obrátil se u svého čtvrtého sólového projektu Dangerous (1991) na producenta a multiinstrumentalistu Billa Bottrella a klávesáka, producenta a R&B zpěváka Teddyho Rileyho. To zásadně ovlivnilo aranže jednotlivých songů projektu i pojetí zvukového designu celé následující Jacksonovy éry. Ten nás dnes samozřejmě bude zajímat nejvíc. Ke dnešní zvukové pitvě jsem z alba vybral Black or White.

Rozbor mixu – 3:25 - 4:19

Black or White má nestandardní strukturu. Když pomineme úvodní etudu s Macaulayem Culkinem v hlavní roli, nedělí se celý song na sloky a refrény. V podstatě se jedná o sloky, jejichž závěry mají drobný náznak refrénu. Mezi slokami jsou mezihry opět postavené na základním kytarovém riffu Billa Bottrella, který se zařadil mezi nejpopulárnější kytarové motivy všech dob. Metalovo punková mezihra, v níž se vykřičí katarze příběhu, je následována rappovaným Rileyho interludiem. Po něm se zase song vrátí k původnímu chytlavému kytarovému riffu a spěje k závěrečnému sdělení. Dnes si rozebereme třetí sloku.



Základy: Celý perfektně šlapající spodek jistí bicí. Velký buben uprostřed není příliš basový a nadhodnocený, jak by se u tohoto žánru dalo čekat. Jeho údery jsou však pevné a nekompromisní. Lehké doby řádně zdůrazňuje elektrický bubínek, který je jednak obohacen elektrickým HandClap (tleskač) a zdůrazněn po Collinsovsku krátkým středovým ambientním hallem. Malý buben je nejvýraznějším zvukem mixu. Tomy a činely se v „našem“ úseku vůbec nepoužívají.

Rytmický pohyb ztvárňují šestnáctiny HiHatky a zvonce Agogo rozmístěné kolem středu. Další syntetické perkuse pohybující se také převážně v šestnáctinovém dělení pokrývají širší střed stereobáze (v 3D mixu jsou zobrazeny jen ve dvou partech).

Basový syntetizér naplňující nápaditou linku s mnoha pauzami, která se striktně vyhýbá těžkým dobám, tvoří frekvenční spodek celé nahrávky.

Doprovody: Doprovodné nástroje jsou prakticky jen tři, které se navíc střídají a komplementárně doplňují; většinou tedy nehrají současně. Proto zdánlivě přeplněný střed 3D mixu je trošku matoucí. Nejvýraznější je základní a dnes už neomylně signifikantní riff elektrické grunge kytary. Ta okupuje širší střed nahrávky, aniž by jakkoli potlačovala rytmické nástroje. V jejích pauzách se jednoduchým rytmizovaným akordem ozve méně výrazná akustická kytara. Její přesná lokalizace ve stereobázi je trošku problematičtější, protože zní v různých barvách prakticky po celé stereobázi. Je toho docíleno snímáním více mikrofony a kombinací více snímacích technik. Jednotlivé mikrofony jsou pak umístěny do různých míst stereobáze. Výsledek je přirozený a plný, aniž by bylo třeba nástroj jakkoli korekčně „brousit“ na výškách. Pro přehlednost je ve stereobázi akustická kytara zobrazena jak dva zdroje.

Závěrečné takty sloky, kde si kytary (a posléze i bicí) dají pauzičku, jsou rozsvíceny syntetickými smyčci s nepříliš širokou bází.

Zpěvy: V oblasti pojetí partů zpěvu došlo z důvodu absence Quincyho Jonese zřejmě k nejvýraznější změně zvukového designu. Od alba Dangerous došlo k výraznému zeslabení zpěvových partů, mnohdy až na hranici srozumitelnosti. Ne jinak je tomu u hitu Black or White. Sólový zpěv v centru stereobáze je nezvykle zasazen do rytmických i doprovodných podkladů na úroveň doprovodných nástrojů (Malý bubínek je výraznější). Jen díky precizní práci zvukařů a Michaelově skvělé dikci je zpěv srozumitelný. Nestandardní je, že další hlasy závěrečného trojhlasu jsou mnohem přítomnější a blíže posluchači než sólový zpěv. Také ostré umístění hlasů na kraje stereobáze je poněkud nezvyklé. Navzdory těmto faktům je trojhlas hlasově vyvážen a působí kompaktně.

Efekty: S prostorovými efekty se velice šetří. Jistě jsou použity ambience a krátké reflexe pro oddělení nástrojů. Je také pravděpodobné, že s nástroji se natáčel i okolní prostor. Nahrávka jako celek ale působí velice suchým dojmem, což zvyšuje její údernost a čitelnost nástrojů i zpěvů. Jediným zřetelně slyšitelným prostorem je silná středová ambience použitá na Malý bubínek. Tím jej vyděluje z ostatních nástrojů a definuje zvukové vyznění nahrávky.

Závěr

Aranž songu a jí odpovídající mix vychází zásadně z komplementárního principu. Většinou nástroje nehrají současně, střídají se, vzájemně se doplňují. Dokonce i basový part se striktně vyhýbá těžkým dobám i velkému bubnu. To zvyšuje čitelnost a nic není nutno korekčně osekávat, aby kamínky zapadly do celkové mozaiky. I střídmé použití efektů zvyšuje tvrdost a údernost vyznění, kteréžto vlastnosti naplňují obsah textu. Zvukové zpracování svědčí (ostatně stejně jako i u ostatních Jacksonových projektů) o špičkové precizní práci zvukových mistrů. Poslechněte si nahrávku na sluchátka, malé bedny, velké bedny nebo z obrovského PA. Všude zní prakticky stejně.

Nelze se nezmínit o skvělém klipu, který je považován za vůbec jeden z nejlepších. Koukněte se do zákulisí.



Vychytávka 1: Při pozorném poslechu lze vysledovat, že základní kytarový riff je podpořen zkresleným lead syntetizérem, basový part je složen z několika zvuků a perkusí tvořících rytmus je nemalé množství. Vytvořením více zvukových rovin a jasným tahem na bránu se vyznačuje většina Jacksonových produktů.

Vychytávka 2: Na projektu Dangerous spolupracovaly hudební veličiny jako David Paich, Jeff a Steve Porcaro (všichni Toto), Greg Phillinganes (Toto, Hancock, Clapton, BeeGees,...), Abraham Laboriel (Benson, Grusin, Jarreau, Mancini) a mnoho dalších. Úvodní kytarovou pasáž v Black or White hraje Slash (Guns N' Roses).

Vychytávka 3: Za zmínku stojí naprosto realistické zvukové zaznamenání úvodní scénky na CD verzi. Při bouchání na dveře nebo zapojování kabelu se mimoděk ohlédnete, jestli některý z protagonistů nestojí těsně vedle vás. Doporučuji poslechnout na velké bedny. A hóóódně nahlas!

Příště

V dalším díle našeho seriálu opět zabrousíme do domácích vod. Mrkneme na song Zorro mostecké kapely Cumbal. Pokud i vy chcete hudební svět obohatit o svůj skvělý produkt, ozvěte se na můj mail. Díky všem.

3D mix
Jackson a Slash