Monitory Yamaha HS5

Jak vybrat monitory do domácího studia

Monitory nejsou žádné bedýnky a patří k opomíjeným součástem domácích studií. Obvykle si je každý kupuje jako poslední, a je to pochopitelné. U počítače skoro každý nějaké bedýnky má a je tu tolik jiných věcí, které je třeba pořídit. Pokud však dobře neslyšíme, co natáčíme a co mícháme, výsledek podle toho bude vypadat.

Počítačové bedýnky mají k dokonalosti daleko, výšky syčí, basy jim chybí, zato vyšších středů mají požehnaně. Ano, i tyto bedýnky se hodí – pokud mícháte něco, co si lidé budou pouštět na webu, je dobré u výsledného mixu ověřit, jak na nich bude hrát. Ale nahrávka musí hrát i na kvalitních bednách.

Studiové monitory umožní při nahrávání odhalit drobné chybky v intonaci i všechny parazitní zvuky, jako jsou vrzání židle a hučení ledničky, klimatizace či serveru, stejně jako různá lupnutí či brumy, které se později těžko odstraňují a mohly by znehodnotit nahrávku. Při mixu zase umožní dosáhnout vyrovnaného poměru všech nástrojů, takže žádný nebude dominovat a žádný nebude utopen. Dá se na nich též odhalit, jestli se frekvence různých nástrojů příliš nepřekrývají, aby nebyla výsledkem pověstná zvuková koule.

To se vám nepovede nejen na bedýnkách od počítače, které jsou vhodné leda na povídání přes skype, ale ani na reproduktorech od domácí audiosoustavy. Ty mají tendenci zvuk vylepšovat, přidávat basy i výšky, aby byl plnější. Kdyby se na nich smíchaná nahrávka pustila na jiných bednách, které zvuk takto nevylepšují, nebude znít dobře.

Studiové monitory musí být zvukově neutrální, nesmějí zdůrazňovat žádnou frekvenci, ani basy, ani výšky. Na první poslech neznějí dobře, nemají plné basy ani průrazné výšky, jenomže si je nepořizujeme, abychom na nich poslouchali oblíbené kapely, ale aby nám pomohly vytvořit co nejlepší nahrávky.


Monitory se liší nejen podle konstrukce, počtu, velikosti a typu reproduktorů, mají-li vestavěný zesilovač, či ne (dneska většinou ano), ale i podle účelu. Jiné – velké – se používají pro poslech dokončované nahrávky při finálním mixu nebo masteringu v poslechové místnosti ve velkém studiu, kde se sejde celá kapela. Naopak při zpracovávání právě pořízeného záznamu, kde se hledají všechny drobné chyby nebo při vytváření mixu, se hodí zase nearfield monitory pro blízký poslech, které často ani nepřenášejí velké hloubky. Ty pro hledání chyb a vytváření poměrů nástrojů nejsou nijak zvlášť potřeba, naopak basy občas komplikují vytváření vyrovnaného poměru.

Domů si obvykle nemůžeme pořídit dva nebo tři páry monitorů, na kterých bychom porovnávali mix, i když by se to hodilo, většinou se nedostává prostoru i peněz. Jsme rádi za jeden pár. O to pečlivěji se musí vybírat. Že půjde o nearfieldy, je celkem jasné. Na práci s nahrávkou se hodí nejlépe, navíc jen málokdo má tolik místa, aby si mohl dovolit umístit monitory někam jinam, než vedle počítače.

Ty nejmenší se však nehodí, pokud hudba, které se věnujeme, má výrazné basy, a to dnes mají skoro všechny žánry, od d'n'b, přes hip hop, rap, dub, dub step až po dark ambient nebo death či black metal. Basový reproduktor by měl mít nejméně pět, lépe osm palců, aby byl schopen aspoň trochu slušně přenést basové frekvence. Bedýnky s třípalcovým reprákem, jako jsou Alesis Elevate 3 nebo M-Audio AV32 či Mackie C3, hrají až od 80 Hz, takže basové frekvence docela ořezávají a takový hiphopový kopák nejsou sto věrně reprodukovat. Ne že bych je zavrhoval, pro kontrolní poslech nebo na cesty k notebooku jsou za těch asi 2500 až tři tisíce skvělé.

Ale ušetřených pár set se nevyplatí, když pár Alesis Elevate 5 s pětipalcovým reproduktorem, který hraje někde od 55 Hz, stojí 3500. Nepředstavují špičku, kvalitnější monitory jsou samozřejmě dražší. Mackie MR5mk3 s pět a čtvrtpalcovým basovým reproduktorem, které jdou až do 57 Hz, stojí necelé 3500, ovšem za kus a ne za pár. A monitory s šestipalcovým reproduktorem stojí lehce najd 4000 za kus, přičemž Mackie MR6mk3 se dostane na 47 Hz. Podobná je i cena Presonus Eris E5, které se dostaly do deseti nej monitorů časopisu Attack.



Absence basů dá řešit dokoupením subwooferu, ale ten si k bedýnkám s třípalcovým reproduktorem nepořídíte. Ten se hodí až monitorům s šesti až osmipalcovým basovým reproduktorem, aby bylo slyšet i ty nejhlubší basy. On taky subwoofer něco stojí, Mackie MR10mk3 s desetipalcovým reproduktorem, který jde až do 35 Hz přijde na devět a půl tisíce a to patří k těm lacinějším, u jiných se klidně dostanete na dvojnásobek, technaři se však bez subwooferu těžko obejdou.

Nevyplácí se také šetřit na výkonu, s dvaceti watty velkou slávu nenaděláme, nebudeme si schopni nahrávku pustit hlasitěji bez toho, aby zvuk ztrácel na čistotě. Prostě padesát wattů je tak nějak minimum.

Rozhodovat se je potřeba především ušima, nejlépe na nahrávkách, které obvykle zpracováváme. Může se ukázat, že žánr, jemuž se věnujeme, na některých bednách bude znít lépe, než na jiných, třeba lépe hodnocených. Nejlépe je poslechnout si stejný záznam hned po sobě na několika různých bednách a ty, co nám nejvíce vyhovují, koupit. Samozřejmě, je lepší – pokud na to máme – si koupit monitory firmy, která se na ně specializuje, jako jsou KRK, RCF nebo Adam Audio či Yamaha. Budeme si za ně muset připlatit, ale možná je lepší si koupit Adam Audio F5 s pětipalcovým reproduktorem a výkonem 60 W popřípadě Yamahu HS5 za 5400 než o dva tisíce levnější Mackie či Samson. Specializované firmy většinou mají bedny lépe vyladěné s vyrovnanější frekvenční charakteristikou.

Pokud máme větší prostor a nehrajeme komorní hudbu nebo trempírny a věnujeme se dynamičtějším žánrům s více basy, je možná lepší si koupit monitory se sedmi osmipalcovým reproduktorem, které už umožňují i vzdálenější poslech a výsledný mix si mohou poslechnout naráz všichni členové skupiny, aniž by se tísnili u stolu a stěžovali si, že neslyší dobře jeden kanál, protože nestojí v ose mezi oběma bedýnkami. To se pak hodí stowattový Adam Audio F7 hrající od 44 Hz nebo Yamahy HS8 za cca 7500 korun za kus. Yamahy jsou opět mezi desítkou nej v Attacku stejně jako Adamy A7X s páskovým výškovým reproduktorem, jedna za 13,5 tisíce.

I když i tady platí Klausovo, že o peníze jde až v první řadě, současně taky platí a to doslovně, že za více peněz je více muziky (zejména v basech). A studiové monitory se nepořizují na dva tři roky, ale slouží klidně i deset let, takže se na nich šetřit nevyplácí.


Kdo opravdu nemá místo, může zase zkusit Adam Audio A3X se 4,5 palcovým reproduktorem, které mají tam promyšlenou konstrukci, že hrají už od 60 Hz. Pravda, zaplatí za jednu skoro sedm tisíc za kus, ale co to je proti skutečně kvalitním (polo)profi monitorům, kde se může cena vyšplhat ke dvaceti tisícům za kus, jako u Adam Audio A8X nebo Genelec 8130 APM

Naštěstí se dnes už nemusí řešit při nákupu monitorů, jaký k nim pořídit zesilovač. Většina jich je aktivních, tedy s vestavěnými na míru konstruovanými zesilovači, jedním pro hloubky a druhým pro výšky. Pasivní monitory jsou dnes spíše vzácnou raritou.

A není ani problém studiový monitor postavit vedle obrazovky počítačového monitoru, i když u LED obrazovek už nehrozí, že by se měnila vedle beden barva od silného magnetického pole reproduktoru. Dneska jsou všechny reprosoustavy magneticky odstíněné.

Nemluvě o tom, že u specializovaných monitorů vám nehrozí, že byste je odpálili příliš silným signálem, když jste náhodou nechali výstup z programu naplno nebo někdo vytahoval kabel od nástroje ze zvukové karty a neztlumil hlasitost. Jsou vybaveny ochranným limiterem.

Pokud však zakoupené bedýnky opřeme o knihovnu nebo položíme přímo na dlouhou dřevěnou polici, nebudeme se moci divit, když i u těch nejlepších monitorů bude zvuk rezonovat nebo bude tupý a zahuhlaný. Monitory potřebují také adekvátní umístění, kde se ničeho nedotýkají a nejsou ani blízko u stěny. Nejlepší je, když je můžeme postavit na speciální stojan. A když už je dáváme na polici, tak pod ně dáme speciální tlumící pryžové nebo pěnové prvky, aby se rezonance nepřenášely.