minus123minut na Festiwallu, foto: Jan Nožička

Blog: Jaký dojem na mě udělal Festiwall

Na Festiwallu, kam mě letos poprvé vytáhl Frontman, jsem byl poprvé. Mým hlavním úkolem bylo během prvních dvou dnů festivalu monitorovat modřanský areál a zajímavé věci streamovat na facebook. Tohle jsem si z tohoto mimořádného víkendu odnesl.

Když vše vezmu pěkně od začátku, opravdu se mi líbilo zázemí i program samotné akce. Vyzdvihnout musím zcela jasně předváděčky kytar Gibson s Američanem Jansenem Pressem, a poté také sobotní workshopy s kytaristou José Chaurem z PRS. Taková záležitost se zkrátka nevidí každý den a u nás v tuzemsku ji pokládám za něco zcela unikátního. Hudební nadšenec mého typu z toho musí být zkrátka automaticky vedle. Vidí zde skvělého hráče, který vysvětluje vše o daném ikonickém nástroji, a současně slyší kytarové riffy, které zvoní v uších ještě několik dní po samotné akci.

Jako aktivního hudebníka mě samozřejmě zaujala také celá řada koncertů. Vyzdvihnout musím minus123minut, jejichž svižné jamy jsou pro uši i oči super záležitostí, a hlavně zahraniční hosty, jako je Toska, Bernie Marsden band, Aarona Spearse a další. Takoví interpreti se sice dají pomocí jednoho kliknutí myší vidět na youtube, nicméně slyšet něco takového živě, to je úplně jiný level.

Dále se mi líbil koncert i rozhovor s Voxelem, který jsme přenášeli i na náš facebook. Normálně bych si tohoto zpěváka na youtube moc nepouštěl. Po zkušenosti z Festiwallu ovšem vím, že je to zkrátka „sympaťák“ – a nyní se těším i zajímám, jak se bude hudebně dále vyvíjet.

Nádhernou věcí je, že všude doslova zakopáváte o špičkové muzikanty a lidi, které většinou běžně nepotkáte. Právě díky tomu jsem se zde pobavil například s Petrem Furchem. Měl jsem v úmyslu zpracovat interview o novinkách v jeho stáji a zejména skládací kytaře na cesty, nakonec jsem ale zakotvil u Honzy Vlasáka, sympatického výrobce nástrojů a aparátů Vivian, tak snad příště. Tihle menší, méně známí výrobci se zápalem, mě baví.


Nyní přemýšlím, co mě zaujalo méně, či dokonce nezaujalo. Určitě mě tolik nezaujala přednáška o OSA a Intergramu. Člověk se tam cítil trochu jako ve škole, aniž bych se ve výsledku dozvěděl něco opravdu užitečného. Nezaujal mě ani ani koncert Heaven Shall Burn. Ovšem jiní by mohli být klidně jiného názoru, co člověk, to jiný hudební vkus. A přemýšlím-li dále, určitě mi nesedlo moderování na hlavní scéně. Tato doslova vyhecovaná forma prezentace mohla být účinná možná pro náctileté, či celkově pro mladší generace. Podle mého názoru se na Festiwall nehodila…

Poslední věcí, která mě na akci moc nenadchla, byl výběr stravování. Ano, jídlo! Nebylo toho zde tolik na výběr, a stánky, které nebyly vlastně nic extra, byly často ke všemu docela předražené. Není to na festivalech ale vlastně rutinní záležitost? Ovšem když se ocitnete hlady na několikadenní akci s tak bohatým programem, vlétne vám do hlavy i maličkost takového charakteru.

Naštěstí jsem na Festiwall nejel kvůli jídlu. A nic to nemění na tom, že Festiwall byl opravdu úžasnou, obohacující akcí s výbornou atmosférou, workshopy, hudbou a nástroji. Ačkoliv Frontman je magazínem pro aktivní muzikanty a Kytary.cz shop pro aktivní hráče, na Festiwallu se v rámci rostoucí komunity muzikantů může sblížit kdokoliv...