Sváča s Veenou na Besedě, foto: Ondrej Koščík, Koscik.photos

Jan Svačina: Rychlé bubeníky obdivuju jako sportovce

Dalšímu zpovídanému v rubrice SIDEMAN nikdo neřekne jinak než “Sváča”. Nenápadně pohání hned několik kapel, a je to jen pár dní, co se vrátil z dalšího amerického turné s Please The Trees. Mezi skoro dvacítkou koncertů si tam i znovu našli čas nahrát nové album.

Kdy v tobě uzrála touha se opravdu stát bubeníkem? Měla na to nějaký vliv rodina?

Vliv na to měl hlavně táta, který objížděl s kapelou bary v Rakousku a Německu. Napřed jsem začal hrát na housličky, od první do třetí třídy. Ale nevydržel. Pak jsem měl několikaletou hudební pauzu, kterou jsem vyplnil vyměňováním hokejovejch kartiček. Až když mi bylo asi dvanáct, rodiče si pořídili krásnou řadovou garáž, a tam měl táta buben a dva činely, tak sem do toho začal třískat. A za pár dní už sem se naučil zabubnovat Hrobaře od Premieru. Nebo jsem si to teda myslel, protože otec to v tom nějak neslyšel. No a pak už jsem hrát nepřestal.

Ty jsi v baru nikdy hrát nechtěl? Nebo jinde, kde to sice není srdeční záležitost, ale je za to na složenky?

Hrát denně v baru – to by mi asi na ty složenky stejně nezbylo.

No jo, rocker. Jaké byly tvoje úplně první bicí? A jak jsi k nim přišel?

Ty úplně první byly kýbl od stavebnice, plastový květináč, židle a kufr. Až pak následovaly ty opravdové, pochopitelně Amátky, posbírané po jednotlivých kusech od známých. Těm jsem dával každý rok novou samolepící folii z drogerie. Takže taky byly jednou krásně duhový.

Učil ses někde?

Chodil sem do ZUŠ v Milevsku, asi čtyři roky k Jaromírovi Kašparovi, kterému vděčím za skvělé základy! Pak jsem nastoupil na konzervatoř do Plzně, kde jsem ale vydržel jen rok, a odešel z důvodů absence rokenrolu. Ostatně občas jsem i předtím nešel do školy a místo toho se projížděl trolejbusem po Plzni... Moc hezký město to je.

Nikdy ti to nechybělo? Často slýchám historky o muzikantech z kapel, kde je někdo, kdo se ostatním marně snaží vysvětlit něco z hudební teorie, ale ti ostatní netuší, o čem mluví...

Co jsem se naučil, to si pamatuju, a to co sem se nenaučil mi nechybělo, protože nevím, že to existuje! Ve finále se vlastně stejně snažím žádné teorie nedržet.


Co tě hudebně ovlivnilo nejvíc?

Je toho moc. Třeba Birthday Party, David Bowie, Hawkwind, Jesus Lizard, QOTSA, Can, Einstürzende Neubauten, Crosby, Stills,Nash & Young, Psychic TV... A taky spousta reggae, country a elektroniky.

Zkoušel sis třeba u něčeho z toho bubnovat s deskou? Nebo přijít na to, co tam ta jejich rytmika vlastně hraje?

Hraní s iPodem, to bylo moje nejčastější cvičení. Kolik já toho s těmi slavnými kapelami už přehrál… Metronom je proti tomu celkem mizerný flašinet.

Byla tam někdy i konkrétní inspirace? Že by tě někdy třeba zaujal zvuk virblu a řekl sis, že si ho také musíš pořídit?

Určitě. Ale, tohle se týkalo hlavně činelů, blan a ladění.

Dneska se rozhoduješ, při výběru bicích nebo třeba paliček, podle čeho? Radíš se s kolegy nebo čteš nějaké odborné rady na internetu?

Pokud jde o bubny, rozhodně už nekupuju nové. Starý buben zní prostě a jednoduše líp! Můžete s tím nesouhlasit, ale to je jediné, co proti tomu můžete dělat. O rozměrech a zvuku je asi zbytečný mluvit. Dál pak rozhoduje sympatie ke konkrétní značce, a samozřejmě barvička, kdo by taky chtěl ošklivý bicí... Co se týká paliček, nebo příslušenství (miluju to slovo), občas dám na radu kolegů. Internetová fóra nesleduju, většinou tam vychvalují to, o čem jsem pak přesvědčený, že je na ho.no.

Kolik bubnů mimochodem máš?

Soupravy mám celkem tři, ale snare jen jeden. Takže to je dohromady jedenáct bubnů.

A co činely? Demoluješ je často?

Jo, něco už sem zničil, ale žádný extrém to myslím není. Když se to stane, je to vždycky strašný smutek.



Kytaristé často mají tendence hromadit kytary, klávesisté sbírat synťáky... jak to mají bubeníci? Lákají tě třeba orientální perkuse?

Jak to mají jiní bubeníci nevím, ale já trpím naprosto stejnou chorobou. Asi je to jistý druh závislosti. Ale orientální mě spíš lákají ženy.

Je nějaký rozdíl mezi tím, kteří bubeníci ti byli vzorem a ovlivňovali tě, když jsi začínal, a mezi tím, jaké obdivuješ dnes?

No jéje! Na začátku jsem samozřejmě hltal všechny ty bubenický videa, kde bubeníci hrajou co nejrychleji a co nejsložitěji! Pak zjistíš, že to má s hudbou pramálo společného a začíná to být spíš nějaký podivný sport. Teď je obdivuju taky, ovšem ne jako muzikanty, ale jako sportovce. Dneska mě zajímá hlavně, jestli to má groove. Pokud ano, ať je klidně naprosto minimalistický. Občas nemusíš v písničce ty bicí ani pořádně slyšet, stačí je tam cítit a je to tam!

Na YouTube se občas objevují videa, kde nějaké čtyřleté dítě bubnuje divočeji, a nebo i technicky lépe, než mnozí hardcoroví bubeníci. Co tě u takového videa napadá?

To je samozřejmě nahrané, snad tomu nevěříš…? Většinou jsou to přece převlečený dospělí chlapi.

Dáváš přednost pouze akustickému zvuku? Elektrické bubny, pady nebo triggery tě nikdy svými možnostmi neoslovily?

Oslovily. Mám dokonce starší Rolandy, a určitě bych je chtěl použít. Jenže jsou rozbité, a já než to dám do té opravy...

Jací konkrétní bubeníci patří k tvým oblíbencům?

Jim Sclavunos (Grinderman), Joey Castillo (Obliterations), Dan Magnusson (Seasick Steve), Dallas Taylor (CSNY), to jsou ty bubeníci, kteří hrajou rázně a bez těch všech kudrlinek. A v tom to všechno vězí. Ale nesmím zapomenout na dvě zásadní legendy: Kenk Rýdl (Dynastie nováků, 8.díl s názvem Mejdan) a Kamil Moudrý řečený Modrák (Třicet případů majora Zemana, díl Mimikry).

Patříš spíš k těm, kteří mají tendenci soupravu vylepšovat a přidávat k ní například další činely, perkuse nebo pady, případně si vymýšlet speciality typu dvojitý snare? A nebo naopak jdeš opačnou cestou k minimalismu, a přemýšlíš, jestli vlastně nutně potřebuješ i ten jeden přechodový tom?

B je správně. Ale přechodový tom ještě pořád používám. Snažím se vystačit s málem. Navíc mám akorát tamburínu, block, a občas splash položený na rytmičáku. Chtěl bych popsat ten zvuk, ale na to ještě nedělají písmenka.

Před pár dny jste se vrátili s Please The Trees znovu ze Států. Naučily tě tyhle výlety něčemu, s čím ses v českých klubech a festivalech nesetkal?

Naučilo mě to zapomenout na veškerý luxus a prostě hrát. V klubu se tam často válí bicí v naprosto příšerném stavu, při prvním pohledu tě napadne, že tohle už je příliš, a hrát na to nejde. Jenže ono to musí jít a taky to nakonec jde, i když s tebou sjíždí židle a přechod máš kolmo k rytmičáku. A kopák bez nožiček, před který si dáš šutr, tvárnici, nebo basáka… A za luxus se dá považovat i zvuková zkouška, na to se tam taky moc nehraje... Krátký linecheck a jedeš, zvukař všechno doladí během první písničky, na nic se nečeká.


Jak je pro tebe jako muzikanta vůbec důležité ovlivňování ostatními kolegy? Rád se inspiruješ a nebo si naopak jen “jedeš svoje”?

Jo, tady platí “Dobrá rada nad zlato!” Co se týká například ladění, tlumení atd., to jsou nekonečné hovory. A občas se člověk přiučí nějaké to “kouzlo”. Pokud jde přímo o hraní, tak tam je to spíš tak, že něco okoukáš, ale debaty se o tom moc nevedou, ty probíhají spíš o těch ještě zábavnějších věcech, než je hudba…

Když by ti nějaká firma nabídla, abys byl jejich firemním hráčem, zajímalo by tě to?

Jojo, to by mě teda zajímalo. Víš o něčem? Tady sem, šup šup!

Profi bubeníkem ve smyslu, že bys s někým nahrával ve studiu či třeba jednorázově na turné doprovázel popové hvězdy, jsi nikdy chuť mít neměl?

Popravdě neměl, ale to neznamená, že k tomu nikdy nemůže dojít. Muselo by mě to ale oslovit, nemohl bych hrát něco, k čemu bych neměl vztah. A další otázka je, kdo by byla ta popová hvězda… Ale já mám vlastně rád skoro všechny…

Na pódiu vždy působíš značně flegmaticky, občas až jako protiváha akčním frontmanům, které doprovázíš. Míváš třeba někdy trému?

Nemívám, je to zbytečný, já si vždycky říkám, hele nějak to dopadne a ono to většinou dopadne dobře. A když se stane že je tam nějakej kiks, tak po koncertě mám móře času na to, se stydět.

Když nekoncertuješ nebo nezkoušíš s kapelami, cvičíš ještě?

No tak to je nejhorší, teď cvičim opravdu jen zřídka. Ta lenost, to je hrůůůza! Naštěstí se hraje dost často a tím se tak nějak udržuju ve formě. Cvičím ale vždycky, když je nějaká delší koncertní pauza.

Když by za tebou přišel nějaký mladý kluk, že by chtěl hrát jako ty, co bys mu poradil?

Ať hraje dynamicky, ať se nebojí experimentovat, nehraje žádný zbytečnosti, a hlavně ať hraje pro písničku. A ne pro agenturu Dobrý den v Pelhřimově.

Nevadilo ti mimochodem nikdy být v pozadí? Docela často dnes některé kapely umisťují bubeníka na stranu nebo rovnou do popředí, v úrovni ostatních...

Já ale nejsem zas tak strašně v pozadí, spíš jen tak nějak napůl. Na podiu se taky deru dopředu, ale není to tak, že bych se tam chtěl vystavovat, ale abych to všechno dobře slyšel. Většinou nepoužívám odposlech, občas jen na kopák, protože zbytek slyším z aparátů.

Měl jsi někdy frontmanské ambice? Mít vlastní kapelu, skládat a zpívat a ostatní by hráli tvoje věci?

O tom se mi párkrát zdálo, a bylo to super!!! Ale tak bych to tak asi nechal.

- - -

KDE HRAJE:
Veena (2008-2009, 2015- )
Please the Trees (2010- )
Climatizado (2015- )
KTSTR (2016- )

KDE HRÁL:
Ticho de pre cupé band (2003-2007)
Mantra/Vepříkovo chrochtání (2001)
školní swing band
školní dechovka LEGO!

NA CO HRAJE:
Snare: PREMIER Royal Ace 60'
Bicí: PREMIER Elite 70'
HOSHINO Acrylic 70'
TROWA 60'
Činely: PAISTE 2002 22” Ride, PAISTE Giant beat 15” HH
Paličky: VATER 1A
R-STICK 5S Long
Blány: REMO Coated Emperor/AmbassadorPower stroke 3 bass
Perkuse: LP (Tamburina, Block)

VYUČUJE NĚKDE:
Že by se někdo u mě chtěl učit? Tak to bych nikomu nedoporučoval…