Silent Stream of Godless Elegy, foto: archív kapely

Kalendář, tužka, dva telefonáty... a Smutnice přichází

Pět řadových desek, dva „metaloví“ Andělé, poslední dvě desky s produkcí world-muzikanta Tomáše Kočka, poslední deska Silent Stream Of Godless Elegy vydaná celosvětově u renomovaného zahraničního metalového vydavatelství.

Ok, ale co dál? Kam jít? Jak to naše snažení zase o ždibíček posunout a přitom se neopakovat? Zahraniční studio? Proč, když máme za humny Rolanda Grapowa? Tak zahraniční producent? Zapomeň, na to nemáme money. Ale zase líná huba...

Dobře tedy, beru do kapsy naši poslední desku Návaz a v backstagi festivalu Brutal Assault 2013 se dávám do řeči s charismatickým chlapíkem „orientálního“ vzezření. Yossi Sassi, jeden ze zakladatelů a toho času i hudební mozek izraelských Orphaned Land. Živě si pamatuju, jak mi u jejich alba Mabool spadla brada. „Líbí se mi, co děláš a rád bych, kdybys nám pomohl s produkcí nové desky.“ „Proč ne? Poslechnu si to a ozvu se ti.“

Hmm, bude to klasické „my se vám ozveme“? Ani ne za dva týdny mi zvoní mobil. „Ahoj, tady Yossi. Jsem ještě v tourbusu, ale desku už jsem ve volných chvilkách naposlouchal. Moc se mi líbí a rád vám pomůžu.“ Uff, to byla rána jako z děla!

Občas jsme si zavolali, občas napsali, upřesnili spoustu věcí. Jen z naší strany to skládání drhlo, kapela fungovala tak napůl, lidi odcházeli, přicházeli noví, pořád jsme někoho něco učili a nebyl čas věnovat se tvorbě nového materiálu. Do toho dvě malé děti, rekonstrukce čerstvě zakoupeného domku, pracovní vytížení. Ty vole, dáme to? Radši Yossimu na rovinu říkám, jak se věci mají. „V pohodě, netlačte na pilu, bude líp. Nicméně můj kalendář na nejbližší dva roky je plný. Až budete mít celou desku složenou, jak nejlíp umíte, dejte vědět a domluvíme se na dalším postupu.“


Aha, sakra, tak to bychom měli zabrat! Začátkem roku 2016 zakládám nové Cubase projekty a cpeme tam vše, co už nějakým způsobem máme. První čtyři songy totálně překopáváme a pouštíme se do dalších. Sestavu už neřešíme, nějak to dopadne. Je jaro 2017. Máme osm songů v délce cca 50 minut a začíná se stabilizovat sestava. To vypadá nadějně!

Volám Yossimu. „Mám nějaké menší okno tyhle prázdniny, pak jsem delší dobu beznadějně zasekaný.“

Volám Rolandovi. „Mám toho docela hodně, ale mám nějaká okna během prázdnin.“

Zbystřím.

Kalendář, tužka, dva telefonáty.

V srpnu jdeme natáčet desku!

I když krkolomně, bookuju letenky pro Yossiho. Kámo, přileť, ale bez té tvojí dvouhlavé saně bouzoukitary, nízkonákladovky nemají hudební nástroje rády. Prostřednictvím internetu probíhá předprodukce, dolaďujeme logistiku, zlatá horečka stoupá. Najednou je tu srpen a já jedu v noci pro Yossiho na letiště do Katowic. Je to tady! Pár zkoušek s kapelou, večerní párty na terase našeho domu a vyrážíme směr GrapowStudios. Tentokrát bez batolat a výčepního zařízení. I podruhé jsem trošku nervózní, když vidím všechny ty zlaté a platinové desky Helloween na zdi studia. Ale oba kluci z nás ždímají maximum v naprosto uvolněné atmosféře. A dál už to znáte ze studio-reportů…

Za mě nejpohodovější nahrávání, které jsem za těch 23 let existence kapely zažil. Výsledek můžete posoudit sami… Album Smutnice.