Korg Arp Odyssey: klasický analog s velkými zvukovými možnostmi

O reissue Arpu Odyssey, s nímž přišla předloni firma Korg, se na Frontmanovi už psalo, ale nikdy ne v důkladné recenzi. Je to přitom kultovní nástroj. Symbolem analogových syntezátorů se stal moog se svým tučným zvukem daným využitím tří oscilátorů a typického filtru se strmostí 24 dB na oktávu. Přenosný jednohlasý je jak dělaný nejen na basy, ale i na sóla, což potvrzuje řada klasických nahrávek.

Na těch se však velmi často najde i Arp Odyssey, což byla odpověď na minimoog, když firma osekala vlajkovou loď Arp 2600. Odyssey sice neměl tak tučný zvuk, měl jen dva oscilátory, ovšem umožnoval mnohem větší možnosti vzájemné modulace, takže nabízel bohatší zvukové spektrum. Umožňoval také frekvenční modulaci, umožňující získat kovově znějící zvuky, měl dva různé druhy šumu a jeho filtr krom dolní propusti má i horní.

Velkou výhodou ale především bylo, že nástroj je parafonický, když se stisknou dvě klávesy, jeden oscilátor hraje jeden tón a druhý ten druhý, není to tedy plná duofonie, kdy jsou oba dva zvuky vytvářeny stejným způsobem, ale dva různé tóny zní. Odyssey byl první monofonní syntezátor, který to umožňoval.

Není divu, že Arp Odyssey využívali Tangerine Dream, ale především se objevil v arzenálu různé elektronických novovlnných kapel jako Ultravox, Gary Numan, Devo, John Foxx, protože byl přece jen dostupnější. Patří také k oblíbeným nástrojům Moimira Papalescu.


Proto vzbudilo velkou pozornost, když jiný klasický výrobce syntezátorů Korg, který také začínal s analogy, než se zaměřil na digitální nástroje, přišel s ideou obnovit výrobu této legendy. Korg si uvědomil růst obliby analogových syntezátorů v novém tisíciletí, které vyráběly menší firmy, jako Dave Smiths Instruments nebo MFB, a dospěl k závěru, že by se svou minulostí na tomto poli mohl dobře uplatnit. Po hračce monotron a malých syntezátorech volca obnovil výrobu klasického analogového monofonního semimodulárního syntezátoru MS-20, takže si nová generace experimentátorů mohla vyzkoušet, jaké to bylo propojovat kabely jednotlivé sekce. Pamětníci ovšem měli výhrady nejen k menší harmonikové klávesnici, ale také k ne úplně věrnému zvuku.

Korg ale nezůstal jen u obnovení výroby svých starých produktů, ale hledal i další kultovní nástroje, jejichž výrobci mezitím skončili. Do oka mu padl Arp Odyssey, spojil se s jedním z jeho konstruktérů Davidem Friendem, a výsledkem je Korg Arp, který se mu zvukově povedl. Při různých srovnávací testech velmi dobře obstál jak při srovnání na osciloskopu tak poslechově a drobné odlišnosti v soundu, který je možná malinko ostřejší, nevzbudily žádné negativní reakce. Osobně nemohu věrnost srovnat, klasický Odyssey nevlastním, měl jsem ho jen půjčený, ale ještě předtím, než jsem si opatřil verzi od Korgu.

Nedostatek v podobě harmonikové klávesnice ale zůstal, i když se na ní hraje hůř, jenomže miniaturizace letí a hlavně je menší klávesnice levnější. Kritický problém to ale u parafonického nástroje není, zvláště když klávesnice není dynamická a nemá aftertouch, takže žádné brikule s hráčskou techniku se na ní předvádět nedají. Výhodou zase je, že chassis sahá až pod klávesy, což u originálu nebylo, takže běžným problémem byly ulomené klávesy…

Velkým kladem je, že nástroj má všechny tři filtry, které se v jednotlivých generacích Odysseye používaly, kromě původního měkčího se strmostí 12 dB na oktávu i obě podoby strmějšího se spádem 24 dB, který umožňuje vytvořit patřičně hutné basy. Navíc je Korg Arp doplněn o sluchátkový výstup i MIDI, aniž by byl připraven o možnost klasického napěťového řízení, lze ho tedy řídit moderními sekvencery i propojovat modulárními syntezátory. Ke kladům lze také připočítat symetrický výstup. Nově je možné nabrousit zvuk pomocí efektu drive.

Nástroj je uložen v pěkném kufru, za jaký by se nemusela stydět žádná manažerka cestující do ciziny, i když není v pastelové barvě, ale v černé. Osobně dávám přednost bytelnějším caseům, ale darovanému koni v ceně na zuby nehledím, nástroj ochrání, i když do extrémních podmínek přeplněných dodávek narvaných stojany od bicích a basovým aparátem v okovaných bednách se nehodí.

Po otevření z kufru vykoukne Odyssey v barvě poslední třetí verze, jen malinko menší. Nad tříoktávovou klávesnicí se nachází 34 takových potenciometrů, takže je okamžitě vidět jejich nastavení, a 24 přepínačů, což jasně ukazuje, jak široké jsou možnosti tvarování zvuku. Vše je přímo přístupné z panelu bez bloudění v menu a submenu, zvuk lze jednoduše měnit okamžitě během hry Doplňuje je ještě přepínač transpozice klávesnice a tlakově citlivá tlačítka na ovládání ohýbání tónu (pitch bend), které nahrazují obvyklé kolečko, jemuž bych osobně dal přednost.

Architektura je podobná jako u většiny analogových subtraktních syntezátorů. Oscilátory jsou dva a jsou řízené přímo napěťově (VCO) a ne digitálně (DCO) jako u modernějších analogů (Dave Smith Mopho). Podle některých puristů se to kladně projevuje na zvuku, což si netroufám posoudit, ale znamená to ale dvě věci – hodnoty si nelze ukládat do žádné interní paměti a je nutné dbát na ladění. To se nastavuje u každého oscilátoru v rozmezí do 20 Hz až 2 kHz zvlášť dvěma potenciometry napřed nahrubo pomocí Coarse a pak jemné pomocí potenciometru Fine. Nabízené průběhy jsou jen dva – pila a obdélník, u něhož lze měnit šíři impulsu v rozsahu od pěti do padesáti procent. K dispozici je však i frekvenční modulace nabízející kovové zvuky. K jejímu řízení se používá buď obvodu sample and hold nebo nízkofrekvenčního oscilátoru LFO, který nabízí také dva průběhy – kromě obvyklého sinusu také čtvercový, oba s frekvenci 0,2 až 20 Hz.


Obálky jsou jen dvě, přičemž jen jedna je plnohodnotná ADSR, druhá umožňuje nastavit jen náběh a doběh (AR). Zato průběhy šumu jsou dva, kromě obligátního bílého ještě zvukově příjemnější růžový. Nadstandardní je také filtr. Základem je klasická dolní propusť LFO, přičemž lze přepínat mezi všemi verzemi, které se v jednotlivých variantách Arpů Odyssey během let objevily, původní se strmostí 12 dB na oktávu umožňuje vytvářet měkčí plochy, dva se strmostí 24dB se hodí na plné basy i sóla, přičemž ten z poslední třetí verze jde krásně do rezonance. Bonusem je horní propusť, která u basových zvuků umožňuje odříznout nepříjemný hukot v nejnižších basech, jenž znejasňuje zvuk.

I když základní konfigurace není nijak nadstandardní a na dnešní dobu působí spíše chudě, dvě plnohodnotné obálky jsou zcela běžné a kolikrát jsou k dispozici i tři, už předchozí ukázalo, že Odyssey nabízí leccos navíc. Běžný není ani kruhový modulátor, který pracuje s diferencemi mezi signálem obou oscilátorů a vytváří zajímavě znějící kovové zvuky zvláštně, když nejsou oba oscilátory synchronizovány.

Pak je tu ještě obvod sample and hold, který z průběhu oscilátoru nebo šumu vybírá v pravidelných intervalech aktuální hodnoty a těmi řídí další obvody.

Největší sílou představují bohaté modulační možnosti syntezátoru, kdy při frekvenční modulaci oscilátoru lze použít nejen jeden z průběhů LFO, nebo obálku, ale také signál generovaný obvodem sample and hold. K řízení šíře pulsu lze použít buď obálku nebo sinusový průběh LFO. V obvodu sample and hold lze používat jak jeden z průběhů prvního oscilátoru, tak pulsy z druhého nebo jeden ze šumů. Spouštět ho lze buď pomocí LFO nebo stiskem klávesy.

Míchají se zvuky z obou oscilátorů, přičemž lze kdykoli přepnout mezi jejich průběhy, a přidávat se k nim dá buď jeden z průběhů šumu nebo výstup z kruhového modulátoru.

Pomocí LFO lze řídit nejen šíři pulsů u obdélníkového signálu a oscilátory frekvenčně modulovat, ale spouštět i obvod Sample and Hold nebo obálku ADSR . A pokud vás nebaví mačkat klávesy, potenciometr VCA Gain umožňuje do výstupu posílat přímo zvuk ze syntezátoru.

Moderní digitálně řízení analogové syntezátory nabízejí ještě bohatší modulační matici, ale jen málokdy můžeme parametry měnit okamžitě z panelu nástrojů. Arp Odyssey je proto pořád výjimečný nástroj. Lze s ním snadno proniknout do tajů subtraktní syntézy a vytvořit skutečně osobité zvuky. Uložit si je ovšem nejde. Korg Arp se nehodí pro všechny příležitosti. Zatímco pro improvizátory a experimentátory se zvukem je jako stvořený, pro kapely, které se snaží pokaždé zahrát písně stejně se stejným zvukem, příliš vhodný není. Všechny parametry se musejí pokaždé nastavit znovu – měníme-li ladění oscilátorů, bez ladičky se neobejdeme, tedy pokud to nevezmeme punkově a na nějaké ladění se nevybodneme.


Výhodou také je, že se Korg Arp dá řídit sekvencerem a to nejen před nově vestavěné připojení MIDI, ale i klasicky napětím generovaným hardwarovými sekvencery. Tuto možnost jsem okamžitě ozkoušel, když jsem spojil Korg Arp se sekvencerem Arturia Beatstep. A pak už jsem si mohl jen naprogramovat sekvenci a hrát se zvukem a vytvořit zajímavé základy. A to vím, že korgovský sekvencer SQ 1 by byl lepší, protože umožňuje současně programovat dva parametry – nejen výšku, ale i délku tónu. (CV In a Gate In).

V dnešní době je Odyssey výjimečný, protože trhu dominují nástroje, které umožňují ukládat si nastavení zvuku, výjimkou je kromě Korg Arpu už jen Korg MS-20 mini a Arturia Minibrute / Microbrute. Oba ale Korg Arp převyšuje jak zvukovou kvalitou, Minibrute má jen jeden oscilátor, tak především možností parafonie, kterou nabízí i nový Waldorf Pulse. Ten ovšem patří do trochu jiné kategorie mezi digitálně řízené analogové nástroje s možností si parametry ukládat.

Korg Arp rozhodně není univerzální nástroj, je specifický, ovšem výborně doplní tak nějak digitální holku pro všechno třeba v podobě workstationu.

Klady:

zvuk
parafonie
bohatá možnost modulace
přepínatelné filtry
MIDI IN a možnost ovládání pomocí CV
kufr
symetrický a sluchátkový výstup

Zápory:

menší klávesnice
nepříliš šťastné ovládání ohýbání tónu
nutnost kontrolovat ladění
nemožnost ukládat presety