Kytarový gear rockových titánů AC/DC

Když v roce 1973 zakládali bratři Malcolm a Angus Youngové v australském Sydney kapelu AC/DC, tak asi netušili, jakých met tento hard rockový kvintet v průběhu let dosáhne. K dnešnímu dni prodala skupina více než 150 milionů alb, deska Back In Black trůní se 42 miliony kopií na druhém místě žebříčku nejprodávanějších alb, v roce 2003 vstoupili AC/DC do Rock and rollové síně slávy a co je asi nejdůležitější, kapela i přes současné personální problémy stále vyprodává koncerty po celém světě.

V polovině sedmdesátých let, kdy vznikla studiového alba High Voltage, T.N.T. (obě 1975) a Dirty Deeds Done Dirt Cheap (1976), zastával basový post Mark Evans, kterého od roku 1977 nahradil Cliff Williams, což byla jediná personální změna až do února 1980, kdy na následky alkoholového kolapsu zemřel zpěvák Bon Scott, jenž stihnul s kapelou natočit ještě alba Powerage, If You Want Blood a především Highway To Hell (1979) se stejnojmenným megahitem.

Scottovým nástupcem se stal Brian Johnson a bratři Youngové měli při této volbě šťastnou ruku. Brianův ječák skvěle zapadl do soundu kapely a jeho expresivní projev velkým dílem pomohl k obrovskému úspěchu počinu Back In Black (1980), který okupoval přední příčky amerických i britských žebříčků a rok po vydání získalo platinu.

První polovina osmdesátých let nebyla pro AC/DC příliš šťastným obdobím – skupina sice natočila poměrně povedené CD For Those About to Rock We Salute You (1981), ale po drogových excesech Philla Rudda dostal dlouholetý člen skupiny padáka a za soupravou jej nahradil Simon Wright, jenž s kapelou zůstal devět let a podílel se na pěti spíše průměrných albech.

V roce 1989 usedá na bubenickou židli původně studiový hráč Chris Slade, kterého v letech 1994 až 2015 nahrazuje navrátilec Rudd, ale Slade se poté k AC/DC opět vrací a svůj post zde zastává do současnosti. Po nepříliš výrazném období přichází lepší časy s příznivě přijatými alby The Razors Edge nebo Stiff Upper Lip a také několika živými záznamy na DVD a zdá se, že AC/DC jsou zase v plné formě.

Koncem roku 2014 vychází zatím poslední studiovka Rock Or Bust, ale kapelu zasáhnou nečekané problémy. Kromě asi definitivního odchodu Philla Rudda je ze zdravotních důvodů nucen kapelu opustit i zakládající člen Malcolm Young, kterého nahrazuje jeho synovec Stevie Young a další ranou jsou potíže Briana Johnsona, jenž v březnu 2016 musí kvůli problémům se sluchem zrušit svou účast na právě probíhající šňůře.

AC/DC se po krátké pauze rozhodnou v turné pokračovat a roli frontmana převezme excentrický Axl Rose z Guns N' Roses, což mnohým skalním fanouškům není úplně po chuti. V této sestavě jsme mohli kapelu vidět i letos 22. května na letišti v pražských Letňanech. Nejnovější zprávy z tábora kapely nevyznívají zrovna pozitivně – některé hudební weby přinesly informaci, že basista Cliff Williams uvažuje o ukončení kariéry, což by znamenalo, že v AC/DC zůstane jediným původním členem Angus Young.


Následující přehled pódiového vybavení obou kytaristů se vztahuje k americké části šňůry Rock Or Bust, která byla z personálních důvodů přesunuta na srpen a září letošního roku.

Angus Young

Kytary:

Oblíbeným Angusovým modelem je letitý Gibson SG z roku 1967 v černém laku osazený dvojicí speciálních humbuckerů Seymour Duncan s odporem 7.8 kOhm a několikrát měněnými potenciometry. Druhým "esgéčkem", tentokrát s bílým pickguardem, je Gibson SG Custom z roku 1970, se kterým Young v osmdesátých letech absolvoval obří turné Back In Black.

Jako záloha slouží Gibson Custom Brian Ray 1963 SG, který Ray jako velký fanoušek AC/DC Youngovi před lety daroval a ten jej poté nechal modifikovat podle svých požadavků. Kytara mká upravený profil krku, vibrato Bigsby bylo nahrazeno pevnou kobylkou tune-o-matic a firemní snímače nahradily custom humbuckery Seymour Duncan. Nástroje jsou potaženy strunami Ernie Ball Super Slinky o síle 9-42 a nejvíce používanými trsátky jsou verze Fender Extra Heavy.

Zesilovače a boxy:

Na šňůru vozí Angusovi technici devět stowattových zesilovačů Marshall Super Lead, které byly před pěti lety upraveny a dostaly potenciometr master pro nastavení celkového výkonu. Vzhledem k tomu, že většina Marshallů jede celou dobu skoro nadoraz, musí aparátový technik Simon Murton před každým koncertem pro jistotu kontrolovat výkonové elektronky a nastavovat bias.

K typické pódiové výbavě patří patnáct až pětadvacet (podle velikosti pódia) rovných kabinetů Marshall BX 4x12 vybavených pětadvacetiwattovými reproduktory Celestion Greenback. Signál je snímán jedním mikrofonem a poté smíchán se zvukem izolovaného 2x12 boxu umístěného v zákulisí.

Efekty:

Angus Young nikdy nebyl příznivcem pedalboardů nabušených hromadami efektů. Jeho současný efektový rack obsahuje bezdrátové receivery Shure Axient, speciální amp switchery od Mika Hilla a také novinku v podobě bezdrátového systému Schaffer Replica Tower. Tento custom model vyrobený Filem Olivierim z firmy SoloDallas je přesnou kopií řady Schaffer-Vega Diversity System, který Young používal koncem sedmdesátých let a původní vývojář Ken Schaffer do něj na Angusovo přání zabudoval preamp vyrovnávající signálovou ztrátu a lehce zvyšující sustain.

K eliminaci nežádoucího šumu slouží dvojice krabičkových noise gatů Rocktron HUSH a signál rozdělují dva splittery Radial JD7 Injector. Velmi důležitou součástí Angusova zvuku je rackový napaječ a měnič napětí Kikusui PCR4000M Power Supply, jenž do Super Leadů pouští napětí 236 V, čímž sice trpí koncové lampy, ale zároveň se zvyšuje projekce a gain Marshallů.


Stevie Young

Kytary:

Stevie Young se v oblasti pódiového gearu rozhodl příliš neexperimentovat a většinu výbavy převzal po svém bratranci Malcolmovi. Na šňůře Rock Or Bust byl jeho hlavním nástrojem Gretsch G6131 Jet Firebird 1963, což byla v minulosti Malcolmova kytara č. 2. Letitý model v přírodním laku má pouze kobylkový humbucker (krkový a střední snímač byly vymontovány) a kromě ovladače hlasitosti byla celá elektronika demontována.

Zálohou je Malcolmův dárek v podobě černého, původně levorukého Gretsche G6131 Jet Firebird 1963 s kobylkovým humbuckerem (krkový snímač opět vymontován) bez jakékoliv elektriniky, který Stevie používal ještě v dobách jeho kapely Starfighters.

Další specialitkou je replika Malcolmova Gretsche Firebirda vyrobená britskou firmou Jaydee Custom Guitars, která kromě bratrů Youngových dodává nástroje i pro Tonyho Iommiho z Black Sabbath. U této kytary byl opět ponechán jen kobylkový snímač doplněný hlasitostí a vibrato Burns bylo nahrazeno klasickým struníkem s pevnou kobylkou.

Mezi novější modely patří Gretsch Jet Firebird z firemního Custom Shopu, kde se výroby ujal zkušený kytarář Stephen Stern. Kytara v působivé zlaté metalíze je tentokrát osazena oběma humbuckery, kompletní elektronikou se třemi potenciometry a stejným počtem přepínačů a vibratem Burns.

Zesilovače a boxy:

Šestice starých zesilovačů Marshall se skládá z Malcolmova oblíbeného Marshallu Super Bass 1971, tří stowattových Marshallů JTM45 z let 1966 a 1967, Marshallu "Black Flag" Super Lead z roku 1967 a další Marshall Super Bass 1976 slouží jako záloha.

Zesilovače bez jakékoliv modifikace jsou doplněny šesti 4x12 kabinety Marshall 1960 BV osazené reproduktory Celestion Vintage 30 a signál z beden je mixován se zvukem jednoho Marshallu JTM45 100W 1967 v kombinaci s izolovaným boxem.

Efekty:

Jediným efektem, který Stevie Young na poslední šňůře využíval, byl booster Mooer Pure Boost a to pouze pro skladbu T.N.T. Basy a výšky efektu jsou trochu potlačeny, naopak středy vytaženy a potenciometr Gain je nastaven na minimum, takže booster je využíván spíše jako třípásmový ekvalizer.

Tagy: