Bára Smejkalová a Markéta Procházková, zdroj: archív autorky

Lhářka

Často se mě lidi ptají, proč tento text vznikl. Proč vůbec vznikají písně o záporácích? A jak je vlastně možné, že si zpěvačka chce vkládat do úst taková slova? Co k tomu autory textů vede a co je inspiruje?

Odpověď je možná jednodušší, než se může zdát. Je to sám život. Patřím k lidem s otevřenou myslí a velkou fantazií. Stačí mi malá životní lekce, aby se v mé hlavě vytvořil příběh, do kterého vložím část svých emocí a pocitů z reálu. Pak už to většinou jede jako na drátkách. Život je totiž ta nejlepší inspirace.

Píseň Lhářka vznikla před dvěma lety. Když píšu text, v hlavě už slyším melodii. Na hudbě jsem pracovala s kytaristou a mým dlouholetým kamarádem Laďou Štefkem. Říká se, že dvě hlavy víc ví, ale taky mají víc nápadů – a než se všechno spojí v celek, chce to čas. Aranž písně jsem svěřila člověku, který je pro mě velkou hudební inspirací a je jím Jirka Vidasov. Když jsem poprvé slyšela jeho demo nahrávku byla jsem v šoku, v dobrém slova smyslu.

Píseň nahrála má kapela D.O.R.A., saxofon Kamil Janský, piano natočil sám Jirka Vidasov, kytaru Laďa Štefek, basu Honza Kříž, bicí Patrik Bartizal. Od prvního momentu jsem věděla, že tato píseň bude na připravované desce, která vyjde v březnu 2018. Stále mi, ale něco říkalo, že tato píseň ještě není v konečné fázi a vznikl nápad, pojmout ji jako duet. Najít tu správnou zpěvačku pro tuto píseň nebylo snadné, ale povedlo se.

Trochu jsem se obávala, jak celá spolupráce bude probíhat, jsem člověk, se kterým není úplně snadné pracovat a je jen pár silných jedinců, kteří intenzivnější a delší spolupráci unesou... Navíc jsem jako autorka a zpěvačka měla dost jasnou vizi, jak by to mělo znít a jakou emoci předávat. Nicméně jsem se rozhodla, že nebudu napovídat a nechám to plynout. Uvidíme, co to hodí.

O to větší překvapení pro mě bylo, slyšet moji píseň z úst jiného interpreta. Dnes jsem velmi rád, že jsem zvolila tuto cestu, protože napětí a emoce, se kterými Lhářku nazpívala Markéta Procházková, jsou pro mě další inspirací do budoucna a mohla jsem se díky tomu naučit spoustu nových věcí. A o tom by tvorba měla být, z mého pohledu. Je stále, co se učit. Markéty přirozený projev, jemná barva hlasu v kombinaci s chraplákem ve vyšších polohách je odzbrojující. Mám ráda technické zpívání, kde se ale nezapomíná na přirozenost.


„Zpívat autorskou věc je vždy plné smíšených pocitů. Nikdy nevíte, zda padnete autorovi do vkusu. A já si vzpomínám, že kromě velké radosti, jsem měla i velkou trému, ale Bára je inspirativní bytost a navíc ví, že když rybku pustí - bude plavat. Pro mě to byla úžasná zkušenost. A vnitřně mě nakopla k tomu, že tohle by se mi líbilo. Mít a zpívat vlastní věci. Dýchá to svobodou. Možná to Bára ani neví, ale probudila ve mně další hudební touhy,“ říká Markéta Procházková.

Videoklip vznikal přes půl roku. Rozhodly jsme se ho vytvořit bez produkce a velkého týmu. Kamery se ujala Tereza Šimková a všichni jsme si celý proces nesmírně užily. Jsou tam jen naše nápady, vsadily jsme na improvizaci a momentální rozpoložení. Je osvobozující, když se myšlenky a nápady více lidí protnou. Když nikdo neprotlačuje vlastní ego a všichni jsou ochotni naslouchat a snaží se pochopit. Vše má pak větší sílu.

A jak na celou spolupráci pohlíží kameramanka Tereza Šimková? „Bylo toho spoustu, co se mohlo pokazit, a plno se taky pokazilo! Jen asi hodinu před natáčením jsem zjistila, že mi chybí upínací destička ke stativu! Nebo jsem dlouze točila detaily saxofonu a v tom stresu si nevšimla, že mám celou dobu vypnuté nahrávání. I přes tyto kotrmelce se nám ale nakonec podařilo klip dotáhnout do konce, za což jsem moc a moc ráda. S holkama i s celou kapelou bylo velmi příjemné spolupracovat, všichni jsou to profíci a statečně se drželi, i když se celý klip jel po třicáté. Celé natáčení pro mě byla velká zkušenost, jak v tom dobrém, tak i v tom, co příště udělat jinak. A na to příště se moc těším!“

Tagy: