Maik Weichert, foto: Jan Nožička

Maik Weichert: Každý triumf je vykoupený ztrátami

Heaven Shall Burn jsou pro metalcore totéž co Kreator pro thrash metal. Absolutní evropská žánrová klasika. Jak jde dohromady fungování velké kapely se společenskou uvědomělostí a co si pamatuje z prázdnin v bývalém Československu, prozradil na Festiwallu doprovodný kytarista Maik Weichert.

Jste vegani a svým způsobem aktivisté. Jak vyvažujete aktivismus a fakt, že jste opravdu velká kapela?

Začali jsme dělat muziku kvůli aktivismu. Na škole jsem zjistil, že mě poslouchá o dost víc lidí, když mám kytaru v ruce, než kdybych psal články, šířil letáky nebo řečnil. S rovnováhou to nemá co dělat. V čím větší jsi kapele, tím větší můžeš být aktivita.

A není vaše sdělení znehodnoceno tím, že jste slavní?

Samozřejmě musíš dělat kompromisy. Nahrávací společnosti jsou součástí globálního průmyslu. Například my spolupracujeme se Century Media Records. Zarytí levičáci a ekoteroristé by s tím měli vážný problém. Taky hodně cestujeme letadlem, což taky není dobrý pro životní prostředí. Každý triumf je vykoupený ztrátami. Ale čím jsme větší, tím více lidí oslovujeme naším sdělením, a to se nezměnilo, protože jsme slavní. Alespoň si to myslím.

Teď jste se přidali k Ibanezu jako endorseři. Požadujete například zvláštní nástroje přátelštější k životnímu prostředí?

V posledních dvou letech se stalo hodně věcí. Ve výrobě už se tolik nepoužívají vzácná dřeva, což je dobře. Opravdu nepotřebuju tělo z mahagonu. Nezajímá mě, jestli je hmatník z ebenu nebo javoru, jen nesmí bejt z palisandru. Byl jsem se ujistit, že na mojí signature kytaře nepoužili žádná exotická dřeva, hlavně ne z deštných pralesů, a ani kosti. Sice dělám reklamu pro společnost z Japonska, které velryby loví, ale nemají problém s tričkem Sea Shepherd (nevládní nezisková organizace zabývající se ochranou moří a oceánů, pozn. red.). Takhle to jde spojit.

Když ponecháme stranou etiku, jaké máš požadavky na kytaru?

Potřebuju ji jednoduchou. Žádných osm poloh u přepínače snímačů. Hraju přes kobylkovej snímač doprovod, co to dá, takže i co nejbrutálnější zvuk. Přes krkovej snímač hraju jen občas čistě nebo sólo. Taky by neměla bejt moc těžká jako sedmdesátkovej Les Paul. Mám hodně špatný záda.


Proto jste odešli od PRS?

Ne tak docela. Ibanez má o dost lepší servis. Šli jsme za německými techniky, které PRS propustil. Jinak bychom se museli dohadovat přímo s Američany, a ti by se o nás samozřejmě tolik nestarali. Pořád miluju kytary od PRS. Jsou fakt překrásný, ale opravdu jsem chtěl signature kytaru za třináct, patnáct tisíc korun, kterou můžou děcka dostat k Vánocům a má kvalitní snímače jako EMG 81 a krk z javoru. To by u PRS nešlo. Tam se začíná na padesáti tisících.

Aby rodiče nezabředli do dlužního otroctví (smích).

Přesně. PRS je značka pro právníky nebo zubaře, ale nechápej mě špatně. Pořád to jsou úžasný kytary. Ale když začínáš, u Ibaneze můžeš mít za málo peněz hodně muziky. Je to moderní společnost vyrábějící sportovní kytary jako můj MWM10. Ale mám kytary i od jiných značek: Fendera, Gibsona. Neinspiruje mě jen jedna.

Zmiňoval ses, že jsi ještě za NDR jako dítě byl v Československu.

Jo, hodně jsme jezdili do kempů v okolí Karlových Varů, Chebu a samozřejmě vypili spoustu Coca-Coly, protože jsme ji ve východním Německu neměli. To byla velká věc.

Název vaší kapely, Heaven Shall Burn, odkazuje na rozbíjení iluzí. Kterou z nich máš dnes největší chuť rozbít?

Spíš deziluzi. Jak jsem říkal na pódiu, lidi by měli čelit skutečným problémům. Lidi hodně mluví o migraci a platech, a nezajímají je globální hrozby. Že moře jsou zamořená plasty a ovzduší stále víc znečištěné. Ubývá lesů i hmyzu. Včely vymírají. Chtěl bych lidem hodně změnit úhel pohledu.