Martin MM 11: retro vlna ve strunách

Na retro dnes narazíte prakticky všude, svět hudebních nástrojů nevyjímaje. A tato vlna pochopitelně dorazila také do oblasti strun. "Jedenáctky" Martin MM 11 patří k prvním vlaštovkám.

Struny Martin mají skutečně dlouhou tradici. Kdo jiný by tedy měl přijít s nějakou tou retro edicí, když ne právě tahle firma. Chvíli jsem přemýšlel, co vlastně lze od strun s označením RETRO očekávat – retro zvuk, retro vzhled, retro výrobní technologii? Ve výsledku je to nakonec od všeho kousek a dohromady tu máme zajímavé zpestření v nabídce kovových strun na akustickou kytaru.

Nejprve si struny trochu představíme z hlediska vzhledového a materiálového. Vinuté struny mají šestihranné jádro z pocínované oceli a jejich vinutí je ze slitiny niklu a mědi (tzv. monel). Struny nevinuté jsou rovněž z oceli s příměsí cínu. Pocínování strun v kombinaci se slitinou niklu a mědi používanou na vinutí, výrazně napomáhá předcházet nežádoucí korozi strun. Martin navíc při výrobě těchto strun dodržuje velice sofistikovaný a pečlivý způsob vinutí aby maximalizoval jejich intonaci. K vyváženému zvuku a dokonalé intonaci nejen samotných strun, ale i celého nástroje také velmi přispívá i poměrně neobvyklá tloušťka strun A, D a H. Síla jednotlivých strun je tedy: e .011, h .014, g .023, D .031, A .041, E .052.

Pojďme ke zvuku. Ihned po natažení strun na kytaru (dreadnought s masivní smrkovou vrchní deskou) se dostavil jasný, zářivý a přiměřeně kovový zvuk, jakým disponují prakticky všechny nové a alespoň trochu kvalitní struny. Různá je jen doba, po kterou si struny tento zvuk udrží. Řádově se jedná o rozmezí několika hodin, ve výjimečných případech až dnů. Zde se jednalo zhruba o čtyři hodiny intenzivního hraní. Poté se vytratil onen (některými kytaristy vyloženě vyhledávaný) kovový nádech a zvuk se usadil na příjemných výškách, výrazných středech a konkrétních, pevných basech. Zvuk byl celkově velmi vyrovnaný, kompaktní a zároveň čitelný, s jasně slyšitelným, teplým, dřevěným podtónem.


Na struny se pocitově hraje velmi příjemně, prsty po nich kloužou snadno a navíc prakticky nešpiní, což je možná nepodstatný detail, který ale přesto potěší. Od "jedenáctek" jsem čekal trochu silnější tah a jakožto "desítkový" hráč jsem při vytahování tónů počítal s nutností trošku větší síly v prstech. Struny se ale chovaly neobvykle poddajně, což v mém případě významně přispělo ke komfortu hry.

Výrobce u strun Retro slibuje zvuk, evokující zvuk zhruba ze třicátých let 20. století. Přímé srovnání nám samozřejmě chybí a soudit můžeme pouze dle dochovaných dobových nahrávek, kde ovšem hraje významnou roli spousta dalších faktorů. Nicméně předmětem testu nebylo ani tak hodnocení nakolik se struny svým zvukem blíží zmiňovanému období, jako spíše jejich zvuk jako takový. A ten hodnotím jako velmi povedený a osobitý. Určitým způsobem totiž zní struny trochu jinak, než třeba struny z jiných řad Martin, ale to je vlastně v podstatě přirozené.

Ať už se rádi necháváte unášet na v současnosti velmi módní retro vlně, nebo vás to nechává zcela chladnými a jdete hlavně po dobrém zvuku, tyto struny mohou zcela klidně uspokojit obě strany.
Struny z řady Retro jsou samozřejmě k mání i v dalších běžných sílách, jako je 0.10, 0.12, 0.13 a nechybí ani sada 0.10 pro dvanáctistrunnou kytaru, nebo specialitky jako signature sada Laurence Juber´s 0.13 Signature či rovněž "třináctková" sada s označením Bluegrass.