Matěj Belko: Záskoky jsou skvělá příležitost ke špionáži

Když se narodil, jeho tatínek hrál na saxofon s kapelami Garáž a Sto zvířat. V šestnácti už se Zvířaty jako záskok vystupoval taky, a za následujících několik let se soupiska muzikantů, které už stihl doprovázet, rozrostla na úctyhodnou řadu. Dalším v seriálu SIDEMAN je Matěj Belko.

Viděl jsem tě hrát na klávesy, na basu i na kytaru. Co sám považuješ za stěžejní?

Stěžejní je pro mě baskytara. Tou se dost zabývám, snažím se na ní cvičit a kdykoliv zjistim, že někde budu hrát na basu, je pro mě to hraní výrazně zajímavější. Kytarou a klávesami se samozřejmě zabývám taky a rád, ale necítím u nich při hraní takovou svobodu, jako u basy. Nejdůležitější je ale pro mě asi to, že ty nástroje občas mohu střídat – mám pocit, že mě uchraňuje od stereotypu. A násobí mi to pracovní příležitosti…

Rodinný příklad je jasný, jak ale moc byli doma k muzikantským sklonům vstřícní? Spíš podporovali nebo připomínali úskalí a negativa?

Moji rodiče byli vstřícní tak akorát. Vždycky mě samozřejmě naprosto podporovali v tom, co dělám. Na druhou stranu si ale pohlídali, abych třeba šel na gympl a měl alespoň základní rozhled i jinam, než na hmatník a klaviaturu. Za to jsem hodně rád. Úskalí a negativa jsem asi tak nějak znal, protože jsem se mezi muzikanty pohyboval odjakživa. Táta mi spíš dost zásadně dodal odvahu, ať se vykašlu na konvence a jdu si za tím, co chci dělat.

Kdy jsi mimochodem byl poprvé na jeho koncertě?

Asi někdy, když jsem byl ještě v mámině břiše. Na koncerty, zkoušky, soustředění a do studia mě bral opravdu od mého útlého dětství. A když mi bylo tak třeba sedm let, tak mě začal brát i na kapelní výjezdy na víkend. Byla to pro mě neskutečná zábava. Nevím tedy, jestli i pro ně…

Mnozí tě asi zaregistrovali až rovnou v sestavách kapel pomyslné první ligy. Co bylo předtím?

No, kromě klasického ZUŠkového základu na flétničku a piano, jsem po vzoru táty začal hrát na klarinet a později na ságo. U těch dechů jsem ale zjistil, že je na to potřeba fakt hodně pravidelně cvičit, aby to neznělo jak smrt hrocha. Prostě nástroj na plný úvazek. Tak jsem ságo prodal a koupil jsem si Stratocastera. A začal jsem se učit hrát beglajty. Vždycky mi totiž imponovali spíš muzikanti, co tvořili nějaký základ, spodek. A asi už v šestnácti jsem začal zaskakovat se Sto Zvířatama, myslím, že hlavně proto, že se mnou nemuseli zkoušet, protože jsem ty písničky znal i pozpátku.
Do toho jsem teda měl i svojí kapelu, ve které jsem ventiloval svou touhu sbalit nějakou holku na to, jak jsem oslnivě vtipný. To když se mi ale povedlo, tak jsem kapelu rozpustil, protože jsem v tu chvíli přestal mít důvod cokoliv za sebe sdělovat. Naopak se o mě rozneslo, že jsem ochotná záskoková děvka.

A byl jsi?

To jsem tedy byl a děsně mě to bavilo. Začal brát úplně všechno hraní, co jsem mohl. Napříč žánry, nástroji. Bral jsem to jako supr školu a myslím, že mi to fakt dalo dost. A přirozeně jsem nakonec dospěl k tomu, že jsem postupně mohl ty věci, co hraju, začít selektovat podle svého vkusu a chuti. Takže v tuhle chvíli mám to štěstí, že už můžu hrát vlastně jenom s kapelama, které se mi opravdu líbí. Prostě jsem se k tomu prorval hromadou záskoků a nenápadných angažmá všude možně.


Pohybování se od začátku mezi velmi zkušenými kolegy spíš inspiruje, a nebo vzbuzuje potřebu se jim vyrovnat?

Je to skvělý. Je to inspirace i výzva, drží mě to nohama na zemi. Vzhledem k tomu, že v podstatě vždycky v kapelách hraju s lidmi, kteří hrají na nástroj, na který jinde hraju já, je to i skvělá příležitost k “průmyslové špionáži”. Tuhle jsem třeba zaskakoval na kytaru s Annou K., takže jsem mohl celý koncert špehovat basovou hru Gumy Kulhánka… A podobné situace nastávají vlastně pořád. Vlastně jsem měl vždycky to stěstí hrát s výrazně zkušenějšími lidmi, než jsem já sám. Je to myslím to nejlepší, co může muzikant mít.

Kdo byl prvním “velkým učitelem” a praktickým vzorem?

Asi zas ten můj táta. Kromě toho, že mi vysvětlil základy, jak vlastně funguje harmonie, tak mě hlavně učil přemýšlet hudbě jako o celku. O její náladě, uvěřitelnosti, obsahu. Zkrátka, abych neviděl muziku jen z perspektivy svého nástroje a nějakých technických věcí. Abych nebyl “pidlikáč”, jak on říká.

Takhle to vypadá až úplně idylicky. Dostal jsi od zkušenějších kolegů vedle pochval někdy i nějakou nečekanou “ťafku”, výchovnou lekci?

Samozřejmě jsem si musel občas trochu nepříjemně zjistit, co je dobré, ale co naopak není dobré dělat. Párkrát jsem sám sebe uvedl do neskutečně trapné situace, když jsem se na nějaké hraní dostatečně nepřipravil a naivně jsem si myslel, že to “nějak dám”. Musel jsem se naučit být vždycky připraven, chodit včas a hlavně taky... nehrát věci, které tam nepatří.

Zaregistroval jsem, že se zabýváš i publicistikou, zaměřenou na testování nástrojů a vybavení. Je to jen intuitivní, a nebo třeba i sleduješ trendy a zahraniční muzikanty, kteří se tomu věnují?

K testování jsem se dostal přes svou posedlost hudebním vybavením. Žádné ambice v tom ale nemám, beru to jenom jako slohové cvičení s deadlinem. Vždycky když zjistím, že mám příliš mnoho volného času, vezmu si na test hromady věcí a pak si rvu vlasy, co jsem to udělal. Ale udržuju se tím v psaní, které mě docela baví a jiné využití pro něj nemám.

Říkáš “posedlost hudebním vybavením”? Jak se to projevuje? Nakupuješ efekty či nástroje jen na vyzkoušení?

Neustále řeším, co bych mohl na svém gearu vylepšit a co bych ještě “potřeboval”. Čtu všemožné recenze, fóra, koukám na videa a snažím se najít to, co by mi stoprocentně vyhovovalo. Projíždím internetové bazary. Pak, když mám peníze, tak nakupuju a zkouším, jestli mi ta věc vyhovuje. Když ne, tak to pak zase prodám. Téměř výhradně jdu po starších věcech, z druhé ruky. Nevydělávám na tom, ale ani na tom netratím. Protočil jsem toho takhle celkem hodně.

Co jsi naposledy pro sebe objevil?

Naposledy jsem objevil třeba prastarého Fendera Jazz Bass z roku 73. Musel jsem jí dát trochu do pořádku, ale je to super basa, u který není potřeba na zvuku nic dohánět, kompenzovat. Prostě se skvěle prosadí v kapele. A taky se mi líbí, jak vypadá, hehe.

Napadá mě, kde všechny ty nástroje a aparáty máš? Na to už asi nějaký “muzikantský koutek” v pokojíku stačit nebude?

Vzhledem k tomu, že bydlím ve vysokém patře bez výtahu, ty věci bych tam nedostal ani kdybych chtěl. Mám proto pronajatou takovou malinkou zkušebnu a ta mi slouží jako sklad všeho velkého harampádí. Doma mám jen pár věcí.


Zpátky k baskytaře. Máš radši prsty nebo trsátko?

Na to neumím odpovědět. Záleží hodně na hudebním kontextu. Prstama se mi ale hraje asi líp a hodí se mi to častěji. S trsátkem jsem se začal učit hrát až relativně nedávno. Vyloudit z basy trsátkem kloudný tón, který je svou tloušťkou a intenzitou srovnatelný s tónem hraným prstama, to je pro mě pořád dost oříšek a cvičím to.

Cvičíš často? A jakým způsobem?

Nevím, jestli se tomu dá říkat cvičení, ale jakmile to jde, tak hraju. Nikdy jsem neměl žádný systém cvičení a akorát jsem vždycky stahoval muziku, co se mi líbila.
Techniku se snažím si udržovat do té míry, abych nebyl v křeči a byl schopen pohodlně zahrát to, co je potřeba. Nějaká virtuozní čísla ode mě čekat nejde. Nebaví mě se tím zabývat a stejně mám pocit, že by mi to bylo k ničemu.
Prostě si radši pustím nějakou muziku, co mám rád a hraju s ní. A občas, spíš tak pasivně, když si třeba něco čtu, nebou koukám na seriál, cvičím na basu třeba jenom pravou ruku, osminy. Ale jsem v tom línej jak veš, většinou si jenom tak brnkám…
Když se učím jakýkoliv nový repertoár, nejpodstatnější část mého “cvičení” spočívá v tom, že to pořád dokola poslouchám. To je nejdůležitější a spoustu věcí stihnu “nacvičit” třeba během cesty na nákup.

Zkoušíte ještě vůbec s kapelami, se kterými hraješ? Nebo se všichni všechno předem naučí a pak se jen už sehráváte?

Třeba s Klárou, kde tu kapelu mám na povel, teď docela zkoušíme. Teda spíš proto, že vymýšlíme a pilujeme nové věci. Ale rád bych to udržel, je fajn někam se vyvíjet i jindy, než jen na koncertech. V dalších kapelách se zkouší většinou jen když se chystají nové věci. Vždycky je ale domácí příprava nezbytná, není čas se to učit před ostatními. A byl by to i pro všechny opruz.

Koho ze zahraničních muzikantských veličin považųješ za svého inspirátora a vzor, a s kým by sis například rád zahrál?

Mám dost vzájemně i žánrově nesourodých oblíbenců, kteří mě nějak inspirovali a od kterých jsem oposlouchával jejich fígle. Rozdělím-li to na jednotlivé nástroje, tak z basáků mě vždycky bavil třeba Paul McCartney, John Paul Jones, Sting, Chris Wood, Pino Palladino, James Jamerson, Joe Osborn, Stuart Zender, Horace Panter z the Specials, Paul Simonon z The Clash, Tim Commerford z RATM…
Z kytaristů třeba Andy Summers, Jimi Hendrix, Avi Bortnick, John Scofield, John Mayer, Kurt Cobain, John Frusciante, Danny Gatton…
Z klávesáků, producentů a jim podobných třeba Jerry Dammers, Ray Manzarek, John Medeski, Joey DeFrancessco, nebo Mark Ronson…
Chtěl bych si zahrát třeba s Amy Winehouse (což se mi teda asi fakt nepovede), s Johnem Mayerem, s Asteroids Galaxy Tour, nebo třeba s Gorillaz, hehe.
Ale stejně jako mezi zahraničními muzikanty a kapelami mám spoustu oblíbenců na české a slovenské scéně a nemám za každou cenu tendenci snít o tom, že bych pracoval jinde, než u nás.


Někdy se mi zdá, že dnešní mladí muzikanti si hodně uvědomují konkurenci a jsou mnohem odpovědnější i ambicióznější, než jejich předchůdci. Existuje ve vaší generaci ve spojení s muzikou vůbec ještě něco jako “sex, drugs & rock´n´roll”?

Jak u koho… Myslím že mezi mladými muzikanty je spousta jedinců, kteří se svým předchůdcům hravě vyrovnají. Já mezi ně ale asi bohužel nepatřím, když to občas tak pozoruju. Rád bych uměl být ostřejší rocker, ale většinou smíchám různé typy pití, udělá se mi špatně a jdu radši spát.

Měl jsi někdy chuť být frontmanem vlastní kapely? Zpívat svoje písničky a nechat se naopak doprovázet?

Mít svojí kapelu, to je můj sen. Nechtěl bych být ale asi frontmanem ani zpěvákem. Chtěl bych najít někoho, s kým bych tu kapelu mohl dělat, a kdo by třeba tyhle role zastal. Hodně bychom si dali záležet na textech a do hudby bych naplno cpal svůj prapodivný vkus… Chodilo by na to průměrně pět lidí, ale byl bych šťastný.


KDE HRAJE:
Klara. Vytisková (basa a kytara) (od 2015)
Michal Ambrož & Hudba Praha (klávesy) (od 2016)
Lenka Dusilová & Baromantika (klávesy, basa a kytara) (cca od 2014)

KDE HRÁL:
Peter Aristone, Adam Mišík, Tereza Černochová, Petr Kolář, Navostro, Gastrojazz

A jako host, nebo záskok jsem se někdy mihnul třeba s kapelami Lanugo, Johannes Benz, James Harries, Michal Pelant, Anna K, Sto Zvířat, Android Asteroid, Fast Food Orchestra, Mydy Rabycad, Bůhví, Bug’n’dub, Prague Conspiracy, Marsyas a další.

NA CO HRAJE:

Baskytara:
Fender Precision Bass ’69
Fender Jazz Bass ’73
Fender Mustang Bass

Aparát: Aguilar DB750/Aguilar TH500 + Ampeg Heritage 810E / Ampeg 410HLF / Aguilar SL112

Efekty: MXR kompresor, preamp, fuzz a overdrive, Boss OC-2, EHX Bass Synth, Tech21 VT Bass DI

Kytara:
Fender Jaguar ’62
Fender Telecaster ’85

Aparát: Fender Bandmaster ’68, Tech21 Trademark 60

Efekty: Keeley kompresor, Pro Co Rat, Voodoo Lab Sparkle Drive, Xotic RC Booster, EWS Brute Drive, EHX chorus, Strymon Flint, Strymon Brigadier, Tech21 Liverpool

Klávesy:
Nord Stage 2
Moog SUB37
Nord Lead A1
Nord Electro 5D
Fender Rhodes Mk.2

VYUČUJE NĚKDE:
Občas soukromě a v létě na jednom kurzu, ale spíš mám pořád co učit sám sebe…

se Sto zvířat (foto: Dušan Rouš)
s Baromantikou (foto: Blue Note Jazz and Music Club)