Martin Pavlíček, zdroj: YouTube Kytary.cz

Michal Pavlíček: Nechápu, jak lidi zapomněli na ponížení za bolševika

Jedním z hvězdných hostů na třetí Festiwallu (7. až 9. září 2018) bude kytarová legenda Michal Pavlíček, který v modřanském areálu Kytary.cz pokřtí svoji poslední sólovku Pošli to tam a stane se členem superbandu. Slovo má mistr Čombe, a to o kytarách, své kariéře, ale hlavně o svobodě, kterou i v těchto časech může narušit skrytý bubák.

Nacházíš se právě ve studiu? Na čem zrovna děláš?

Točím kytary a přiznám se, že mi ty příšerný vedra udělaly trochu čáru přes rozpočet. I když mám klimatizaci ve studiu, i tak je to náročnější. Jsem ve skluzu.

Na Music Festiwallu se na chvíli staneš součástí superkapely, kde budou jazzmani, pravověrní rockeři ale i milovníci hard 'n' heavy. Co si na těchto improvizacích ceníš nejvíc?

Je to vždycky o tom, že se setkáš s kamarádama, kolegama. Je to o tom vzájemném jiskření a propojení. Prostě to na podiu rozjedem a odvážem se a doufám, že uděláme radost sobě i ostatním!

Můžeš stručně představit svoji novinku Pošli to tam? Jak dlouho jsi ji připravoval, kde vznikala, jaké hosty jsi pozval?

Poslední mou autorskou deskou byl Fiat Lux pro Stromboli a pak jsem ještě udělal s Monikou Načevou a s kapelou Pavel Bořkovec kvartet CD Na svahu. Někdy před rokem jsem začal připravovat svou novou sólovou desku Pošli to tam. Když muzikant řekne „Pošlu to tam“, znamená to pocit, že do toho dá všechno, že zahraje s pocitem, aby to prostě bylo ono. Má to svou symboliku podstaty umělecký tvorby, přenos emocí. Držím se své cesty. Cítím a vnímám hudbu jako svobodný horizont, bez žánrového omezení. Složil jsem věci různorodé od tvrdších kytarovek až po balady. Je tam i pár zpívaných pecek.


Podílel ses na 70 deskách, ať už vlastních nebo jako hostující autor, napsal muzikály, balety… Jaký je tvůj klíč na to, se neopakovat, nevykrádat se?

Na to neexistuje klíč ani návod. Jsem rád, že mi pramen zatím nevysychá a že mně nápady stále padají shůry. Musí to v tobě pořád nějak vřít, důležitý je nebejt vyhaslej. Stále hledat inspiraci a otevírat svý emoce. A taky je důležitý prostě bejt soudnej a umět svý napády filtrovat.

Sleduješ současnou hudební scénu? Kdo tě nejvíce překvapil z mladších muzikantů?

Po pravdě řečeno, tak zdálky. Občas zajdu na nějaký koncert a dívám se na YouTube. Když jsem hledal zpěvačku na toto moje CD, tak jsem si letmo prošel Bandzone. Člověk narazí občas na skvělý muzikanty, výbornou muziku, ale přehled nemám a ani bych ho při mé pracovní vytíženosti mít nemohl. Líbí se mi třeba divoši Hentai Corporation.

Pro mě jsi kytaristou, který svůj nástroj rockově válcuje, ale dokáže stejně dobře navodit i neviditelné meditativní pocity. Vzpomeneš si, jak dlouho ti trvalo najít svůj výraz?

On je to jako s tvým podpisem. Proměňuje s malými nuancemi od tvých mladších let až po tvou současnost. Každé období mého zrání mělo svou polohu a zabarvení, ale tu základní kytarovou identitu jsem začal mít už někdy v osmnácti.

Máš v oblibě vintage nástroje. Který kousek používáš nejčastěji a proč?

Mám v oblibě kytary, které mě inspirují. Nemusí to být za každou cenu vintage kytary. Mám několik moderních kousků, který mne berou. Ale ze své vlastní zkušeností vím, že ty starý dobrý kousky hrajou nejlíp. I když mají pár vrásek, mají prostě duši.

Vzpomeneš si na svoji první kytaru? Máš ji ještě?

Bylo to někdy v 15 letech červený tornádo, ale už ji nemám.


S Výběrem jsi vystupoval před Rolling Stones. Byla to pro tebe největší koncertní událost v tvé kariéře?

Byl to úžasnej pocit podat si ruku se Stounama a stát na podiu, které znamená svět a ještě čelem k 65tisícovýmu publiku. Byl to náš největší koncertní zážitek. Ale obecně člověk, když zavře oči a začne hrát, tak vlastně každej koncert je pro tebe silnej, ať seš v malým klubu nebo vyprodaný hale.

Při našem posledním povídání (březen 2017) jsi naznačil, že nové album Pražského výběru je stále aktuální. Platí to ještě?

Platí, ale možná ti to budu říkat ještě příští rok.

Médií nyní hýbe bojkot Tomáše Kluse, který se vymezil vůči Agrofertu, že nebude vystupovat na jeho sponzorovaných akcích. Jaký na to máš názor?

Mám stejnej názor jako Tomáš. Souvisí to s tvým občanským a morálním postojem a jak vnímáš realitu a společnost okolo sebe. Každý má právo se svobodně vyjádřit a to i umělec. Společnost je rozštěpená. Pokud se někomu Babiš líbí, ať si hraje na akcích, sponzorovaných Agrofertem. Pokud se někomu Agrofert nelíbí, tak ať tam nehraje. Nejhorší verze je, když kumštýř pro prachy zahraje podle toho, odkud vane vítr, komukoliv ve jménu čehokoliv. Pak je z něho prodejná děvka.

Jak vůbec vidíš osobně vývoj po roce 1989? Je to posun k lepšímu, nebo bychom se zase měli bát nějakého bubáka?

Současnost je divná, vypjatá doba. Nevěřícně kroutím hlavou a nechápu, jak lidi zapomněli na to ponížení za bolševika, na šlapání na lidskou důstojnost a nesvobodu. Šokuje mne nárůst netolerance, rasismu, hulvátství a jak lhaní a fake news začíná ovládat svět. Bubáka nesmíme k sobě připustit. Nesmíme být shrbený a pasivně se odevzdat divnejm hrátkám. Jinak můžou být nový Hitlerové, nebo bude viset zas rudej prapor na Václaváku.