Michal Tůma: Učil jsem se od kytarářů a muzikantů

Mezi zákazníky, kteří si objednali ručně vyráběné snímače Michala Tůmy patří i Petr „Kulich" Pokorný ze skupiny Etc... A právě on je představil na letošním Festiwallu, když je předtím nainstaloval do svého vzácného strata z poloviny 60. let. Tůma Pickups patří mezi špičku českých butikových kytarových i baskytarových snímačů, které vycházejí zejména ze slavných vintage předloh. O co víc jejich tvůrce působí navenek jako milý klučina a skromný introvert, o to víc dokážou jeho snímače řvát, zpívat a kvílet.

Michale, popiš svou dílnu, jak vypadá, abychom si ji mohli představit. Je velká, malá, zaprášená, útulná, nebo třeba tajná? A pouštíš do ní svoje zákazníky?

Je to moje sklepní dílna v našem rodinném domku. Když jsme ho rekonstruovali, tak jsem si jako první dokončil dílnu, abych mohl pracovat. Až pak jsme zrekonstruovali zbytek domu, abychom tam mohli bydlet. Svoje zákazníky do dílny pouštím, i když většinou to funguje na dálku.

Jak bys jednoduše charakterizoval to, co vyrábíš, jak se chceš odlišit ostatní produkci?

Tůma Pickups jsou výrobky, které jsou ručně zpracované. Ručně vyrábím i většinu vnitřních komponentů, kromě magnetů a drátu, jinak všechno ostatní uvnitř, hlavně fibry na singly. Nekupuju žádné stavebnice, to jsem jenom párkrát zkusil, zůstávám už u ruční výroby.

Co tě ke výrobě snímačů přivedlo?

Se snímači jsem začal v roce 2007. Tím hlavním impulsem bylo, že se můj kamarád, kytarář Standa Lysák, ke kterému jsem jezdil konzultovat výrobu kytar, rozhodl prodat navíječku. Mám sice vzdělání v oboru elektro, ale snímače jsme se tam rozhodně neučili, bral jsem informace a zkušenosti od kolegů kytarářů a zejména zpětnou vazbu od muzikantů.

Takže také vyrábíš svoje kytary?

Vyrobím asi jednu kytaru za rok, vzal jsem s sebou na Festiwall jeden svůj nástroj ukázat. Ve výrobě kytar jsem absolutní samouk. O snímačích to platí taky.

S sebou jsem teď přivezl ukázat také nástroje svých kamarádů, Honzy Fice (RED Birds), Jirky Kratochvíla (SULIGO) a Jirky Šubrta.

Co považuješ za svůj největší úspěch?

Potěšilo mě, když mě oslovil Petr „Kulich“ Pokorný a sám mi nabídl, že mi moje snímače představí. Je to kytarista, kterého si moc vážím. Mezi mými zákazníky je pár dalších slavných jmen, ale přemýšlím, koho jmenovat... Za největší úspěch považuju asi to, že většina zákazníků přijde, protože se o mě doslechli, nebo to u někoho známého zkusili. Líbilo se jim, jak to hraje a přišli za mnou, že ode mě chtějí nějaké snímače navinout taky. Nemám žádnou velkou reklamu, Facebook jsem si založil asi teprve před rokem. A většinou se ke mně lidi dostávají přes recenze, přes muzikanty, předávají si to ústně.

Komu bys toužil vyrobit snímače?

Buď Hubertu Sumlinovi, kytaristovi Howlina Wolfa nebo Muddy Wattersovi, ale už to asi neklapne.

Co je tvoje horká novinka?

Asi bych znímil wide range, humbucker s širokým rozsahem. I když není už úplně nový, stále a rád ho propaguju. Není to žádný můj vynález, je to inspirované fenderovským snímačem, který má CuNiFe magnety, našel bys ho na Deluxe Telecasterech. Já dělám podobnou věc v humbuckerové velikosti a hlavní výhodou tohoto snímače je fenderovský zvuk a feeling. Je to takový humbucker s výškami, barevný a vyrovnaný na všech frekvencích.

Jaký máš dojem z Festiwallu?

To butikové místo, Sound Gallery, kde jsme, je celkem hlučné, ale co se mi líbí, je taková ta komunita, jsou tu třeba Mirek Vlček, Milan Martan, Ondra Vlk, dokonce Jirka Mázl – to je pro mě legenda z 90. let, kterého jsem teď poznal osobně a hned jsme si potykali.

Co tě čeká, až se vrátíš do dílny?

Teď mě čeká oprava Fender piana, které má asi 74 snímačů. Je to docela náročná práce, protože víc jak polovina z těch snímačů byla zničených a je to úplně výjimečná konstrukce se specifickým zvukem, takže když jsem to prvně zapojil, byl jsem unesený z toho, jak to hraje. Tak to je teď pro mě taková velká výzva.