Papalescu 2012 - Electric Soul, foto: Václav Jirásek

Moimir Papalescu: Studiovou práci nejvíc usnadňuje iPad

Patří k největším ikonám české elektronické hudby: namátkou vzpomeňme jeho The Nihilists, Magnetik, Vanessu, The Stylists nebo zaoceánský cyber band Die alten Maschinen s Geraldem Casale z legendárních Devo. V roce 2012 Moimir Papalescu pracoval na albu "Vaudeville" Bruna Ferrariho a po 22 letech vydávání alb vydal pod zkráceným jménem Papalescu svou první sólovou desku „Electric Soul“. Že jeho hudební kořeny i inspirace míří zejména do 70. a 80 let se o něm ví. Méně známý je ovšem fakt, že vlastní nahrávací studio, věnuje se producentské práci a je vášnivým sběratelem různých hudebních mašinek.

Mirku, na hudební scéně se pohybuješ už téměř pětadvacet let. Které ze svých období považuješ za své nejšťastnější?

Začátky s Gun Dreams, to bylo hodně dobré období, ovšem to by se svým způsobem dalo říct i o dalších projektech. V podstatě opravdu vše stálo a stojí za to, ale za nejdůležitější a nejšťastnější nakonec považuju rok 2002, kdy jsem potkal svoji druhou ženu Magdalenu, která je mimochodem výborná zpěvačka klasické hudby. Jezdil jsem v té době často na její vystoupení a po dlouhém čase, kdy jsem sám nic kloudného nevytvořil, jsem najednou zase dostal chuť komponovat. Nerad bych, aby to vyznělo nějak sentimentálně, ale bez ní by určitě nebyli Nihilists ani většina mých dalších hudebních projektů.

Nedávno jsi poprvé naživo vystoupil se svým sólovým projektem Papalescu. Jedná se o životaschopný projekt na více než jedno album a více než pár koncertů?

Vzhledem k tomu, že můj dlouholetý kolega Petr Venkrbec má momentálně období, kdy ho hudba moc nezajímá, jsem přehodnotil priority a projekt Papalescu dostal přednost před Magnetik. Určitě tedy budeme koncertovat častěji a byl bych zároveň rád, aby nezůstalo u jediného alba. Současnou sestavu tvoří Mitsuko, která se mnou spolupracuje už od magnetického alba „Projektor“ a bubeník Roman Vrána, který dříve hrál například v královéhradeckých Pirátech.

Jak to vypadá s Vanessou? Po dlouhé době jsem zaregistroval zprávy, že vzniká materiál na nové album… kolik už toho máte a jakým směrem se po hudební stránce vyvíjí?

Ano, Vanessa je opět v akci. Intenzivně skládám pro nové album. Když to dobře půjde, mohlo by vyjít letos na podzim. Aktuálně právě v těchto dnech jsem odeslal první singl, skladbu „Dobře organizovaná tlupa“, našemu producentovi Johnu Fryerovi, který ji ve svém studiu v norském Oslu smíchá. John je výborný zvukový inženýr a hudebník – v minulosti byl členem legendární skupiny This Mortal Coil a dělal zvuk například pro Nine Inch Nails (konkrétně album „Pretty Hate Machine“), pár alb pro Depeche Mode, Yazoo, Cocteau Twins, Clan of Xymox, Fad Gadget, Swans, Die Krupps, Cradle of Filth, Dome, Paradise Lost a mnohé a mnohé další. Pro Vanessu naprosto ideální a důležitá osoba. Jakmile John skladbu dokončí, natočíme k ní první video. Jinak po hudební stránce je to opět tvrdá, temná elektronika s patřičně „jedovatými“ Samirovými texty. Co je o proti minulosti jinak, je účast basáka Sunshine a frontmana Scissorhands Tuzexe, který přispěl basovými i kytarovými riffy. Tato spolupráce platí nejen pro celé album, ale i pro koncerty.

Když se ohlédneš na své hudební počátky, jakým způsobem se vyvíjel tvůj vztah k hudebním nástrojům. Proč sis vybral právě keyboardy?

Mě klávesy zajímaly odjakživa, a to ze zcela jednoduchého důvodu – můj děda, sám hudebník a elektroinženýr, konstruoval vlastní analogové syntezátory a já byl u toho. Už když mi bylo 7 let, jsme doma měli de facto kopii mooga. Jeden z těch nástrojů mám dodnes doma a zahrál si na několika mých albech.

Patříš ke sběratelům různých mašinek. Které a proč patří ke tvým nejoblíbenějším kouskům?

Mezi mé nej patří na prvním místě legendární Minimoog model D a pak také Alesis A6 Andromeda – výborný analogový polyfonní nástroj. Z těch nejnovějších pak OP-1 od Teenage Engineering – novátorský a nesmírně kreativni digitální syntezátor, který si oblíbil například i Jean-Michel Jarre a před nedávnem ho podobně jako já zařadil mezi svých Top 10. Sem v mém případě patří i Roland SH-101, ARP Odyssey, Waldorf Microwave I, Korg Sigma nebo nejnovější synťák od francouzské firmy Arturia MiniBrute.

Existují ještě nějaké nástroje, o které dlouhodobě stojíš a nedaří se ti je získat?

Co bych ještě rád do své sbírky někdy zařadil, to je z kategorie těch splnitelných přání výborný dvouoscilátorový analog Octave Cat. Z těch velmi těžko realizovatelných přání pak Synthi A nebo VCS3 od proslulé londýnské firmy EMS (Electronic Music Studio), který použili například Pink Floyd na albu „Dark Side Of The Moon“ nebo Brian Eno u „Roxy Music“ a na albech „Low“ a „Heroes“ Davida Bowieho.

Rozhoduje i dnes na trhu nástrojů nějak zásadně značka?

Určitě. Vezmi si třeba takový Moog – ten je synonymem maximální zvukové i hardwarové kvality.

Do jaké míry je literatura od autorů jako Ray Bradbury nebo Karel Čapek předobrazem Tvého hudebního skládání? Vznikla kromě desky s Magnetikem „Wells“, která je poctou Válce světů od H. G. Wellse, ještě nějaká skladba bezprostředně jako reakce na nějakou knižní předlohu?

Elektronická hudba a sci-fi jdou spolu ruku v ruce. Je tedy logické, že inspiraci zde nachází poměrně mnoho autorů – a já nejsem výjimkou. Otázkou ovšem je, do jaké míry to pak s tématem samotným koresponduje. Mělo by to dodat původní předloze další rozměr. To se nám myslím, soudě dle reakce kritiky i fanoušků, v případě alba „Wells“ podařilo, a proto se s Magnetik pokusíme o zpracování dalšího podobného námětu. Tím bude Marťanská kronika od Raye Bradburyho.

Zmínil jsi, že novou nahrávku Vanessy bude produkovat John Fryer. Považuješ roli producenta i dnes za tak zásadní? Jakou roli by měl takový ideální producent plnit?

Role producenta je zásadní, ovšem je potřeba vzít v úvahu, že samotnému dílu může i uškodit. Je tedy potřeba najít někoho, kdo je naladěn na podobnou frekvenci jako interpret a kdo má dostatek zkušeností, dostatek představivosti a intuice, kam to celé směřovat. Také co se týče studiové techniky a práce s ní, měl by to být dokonalý profesionál. John Fryer je přesně ten typ producenta, o kterém se tu bavíme, o čemž svědčí nejen jeho práce, ale i jeho přístup k interpretovi. Vyznává zásadu, že nedělá nic, co by se mu nelíbilo. V minulosti dokázal odmítnout i velká jména. Má velkou autoritu, ale není pro něj na druhou stranu problém na přání autora změnit mix a vydat se po jiné cestě tak, aby nejen on, ale i interpreti byli nakonec spokojeni.

Ty sám jako producent pracuješ. Se kterou vlastní prací jsi nejvíc spokojený?

Nebudu si tu kdovíjak chválit svoje projekty, ale třeba se zvukem posledního alba „Electric Soul“ jsem spokojen. Co se mi myslím opravdu povedlo, to je zvuk alba „Numbers“ od skupiny Gerda Blank a také práce na nedávné nahrávce „Jizvy minulosti“ od Moduretika.

Nahrávání desek se přesouvá z renomovaných studií prakticky do kuchyně každého šikovného muzikanta. Považuješ kvalitní studio ještě dnes k docílení kvality za nezbytné? Co by v každém takovém domácím studiu nemělo chybět a na kolik peněz takové vybavení dnes přibližně přijde?

Kvalitní studio je nanic bez dobrého zvukaře a naopak. Je dobré také znát určité zvukařské triky, jak nejjednodušší cestou dojít ke kýženému výsledku. Vyjmenovávat tu všechna důležitá zařízení nebudu, protože podle mě především záleží na tom, aby člověk i z levnějšího gearu dokázal dostat maximum. Jeden příklad za všechny. Určitě není ostuda mít při míchání v cestě třeba levnější, cenově dostupné kompresory od FMR Audio – důležité je totiž dokázat je vhodně použít. To samé platí i o efektech. Méně je někdy více. Na čem by se ale šetřit rozhodně nemělo, to jsou dobré monitory! A také mikrofony a převodníky. I tak je ale potřeba počítat s tím, že vybavení studia, kde má vzniknout špičková nahrávka, na pár set tisíc korun přijde.

Která technologická novinka ti během posledních let nejvíce usnadnila či zpříjemnila skladatelskou, respektive studiovou práci?

Tu skladatelskou i studiovou zcela určitě iPad a spousta skvělých a cenově dostupných aplikací do něj. Namátkou sekvencer Step Poly Arp nebo sampler Sample Tank s bohatou zvukovou knihovnou. Vynikající je třeba kreativní syntezátor Animoog nebo po zvukové stránce perfektní nástroj Wave Generator od tvůrce legendárního PPG, Wolfganga Palma. S iPadem se dá i dobře nahrávat všude tam, kde potřebujete být mobilní. Jednou z nejlepších aplikací je v tomto ohledu 48-mi stopé nahrávací studio Auria. Pro iPad se teď připravuje i oblíbený program Reason. Zkrátka tahle platforma stojí za podrobnější průzkum a do budoucna se s ní musí počítat i při skladatelské a studiové práci.

Jak dlouho funguje tvé vlastní RMS studio a jaké jsou jeho přesné parametry, vybavení a možnosti?

V té podobě, která je schopna produkovat opravdu dobré nahrávky, zhruba 5 let. Specializuji se přitom na nahrávání elektronické hudby a mastering a tomu odpovídá i technika studia. Monitory KRK Exposé, Auratone 5C, poslechové bedny Rogers LS3/5A, mikrofony Neumann, převodníky Apogee a Lucid, efekty Lexicon. Třeba ale pro takovou nahrávku akustických bicích bych vás poslal ke konkurenci, nemám tu na to ideální prostory. Předností studia RMS je pak množství raritních nástrojů a přístrojů, bicích automatů a efektorů. Jsou tu pásková echa, pružinové haly, analogové sekvencery, modulární syntezátory i super filtry.

Kdo dnes patří ke tvým tipům na české a zahraniční scéně?

Pokud se budeme bavit o současné tvorbě, tak u nás Moduretik nebo skupina Planety... V zahraničí se mi momentálně kromě nového alba Davida Bowieho „The Next Day“nic jiného až tak nelíbí.

Spolupracoval jsi už i s takovými legendami jako Geraldem Casale z legendárních Devo. Je ještě někdo, s nímž bys chtěl spojit vlastní tvůrčí úsilí?

Po pravdě řečeno, já si v tomto ohledu žádné cíle nekladu. Dalo by se říct, že spíše spoléhám na štěstí. Ovšem to, jak známo, přeje připraveným…

Papalescu 2012 - Electric Soul
Papalescu 2012 - Electric Soul, foto: Václav Jirásek
Papalescu 2012 - Electric Soul, foto: Václav Jirásek

Komentáře

Zajímavý rozhovor se zajímavým muzikantem.

zajimavy rozhovor, s vetsinou nazoru pana Papaleska naprosto souhlasim, ale s jednim ne az tak. Dobra nahravka se da udelat i na behringerech za par tisic! :)