Takto se s Aaronem fotilo domácí bubenické eso Dano Šoltis, foto: Jan Nožička

Blog: Moje odpoledne s bubenickou hvězdou Aaronem Spearsem

Na letošním Festiwallu 2018 jsem nečekaně strávil odpoledne s bubenickou hvězdou Aaronem Spearsem a jeho doprovodem. Jak se to stalo?

Původní plán byl, že pro Frontmana uděláme s bubeníkem Maxem Rotterem rozhovor s Aaronem a půjdeme domů (vyjde již brzy). Aaron byl v Praze se svým parťákem, se sympatickým chlapíkem jménem Bob, který pracuje pro firmu Zildjian. S Bobem jsme se seznámili hned jakmile jsme dorazili na místo a řešili jsme s ním všechny detaily interview. Zajímavé je například to, že dopředu nechtěli znát otázky, na které se budeme ptát.

Na místě ale nastal nečekaný zádrhel. Ukázalo se, že Aaron měl dávat interview ještě TV Prima. Museli jsme improvizovat a najít vhodné místo, což byl v mega-nabitém programu Festiwallu trochu oříšek. Všude byly workshopy, přednášky a jamy, případně úžasné hračičky k volnému testování (hluk jak se patří). Začal jsem tedy postupně pořadatelům a duu Aaron-Bob pomáhat. Přiznám se, že jsem měl co dělat, protože večer předtím jsem se neprozřetelně a náhodou přiopil. Bylo ale potřeba probrat se a jít na věc. To mi hodně pomohlo.

Nakonec jsme prostor našli, udělali jsme s Maxem naši věc, a já myslel, že už si tedy půjdu někam na chvíli zdřímnout po náročném večeru. Když v tom po menších komunikačních zmatcích dorazila TV. Milá redaktorka v časovém presu, když viděla, že jsem se motal kolem organizování věcí, si mě odchytila a poprosila mě, jestli bych jí mohl pro jistotu při rozhovoru být k ruce kvůli tlumočení, kdyby neznala například nějaká hudebnická či bubenická slovíčka…

Trochu mě to zaskočilo. Pár chvil mi to chroustalo v mozku. Nakonec si ale říkám: „No ale vlastně proč ne.“ Takže jsme se do toho dali a bylo to moc fajn.


Rozhovor jsme dělali před Aaronovým workshopem, kde bylo potřeba před startem doladit pár věcí, takže jsem moc rád pomohl i s tím. Potom workshop. Byl super, a vážně jsem si ho užil. V tom za mnou přišel Bob a říká mi, jestli bych je nechtěl doprovázet i dál, až do večerního koncertu.
Mile zaskočený jsem byl zase, takže povídám: „Jo, jasně, moc rád!“

Absolvoval jsem s nimi tedy Meet and greet, nášup v backstage (nezapomeňte na to, že vaše hvězda může být vegetarián!) a čekání na koncert. Většinu času jsme prokecali, takže jsem se dozvěděl spoustu zajímavých věcí o tom, co si myslí Američan a Brit o různých hudebních tématech.

Nakonec jsme spolu strávili čas až do Harakiri jamu, takže jsem na místě zůstal až do půl desáté večer, kdy jsem si ale pořád ještě nepřipadal střízlivý.

Co jsem si z toho odnesl?

1) Bylo důležité překonat ranní nechuť cokoliv dělat, protože bez toho by celý tenhle super zážitek nevznikl.
2) Bylo důležité se nebát. Moje angličtina není nejslavnější, ale hodně se zlepšila, když jsem ze sebe shodil prvotní stres.
3) Frontman je mimořádná platforma, kde si člověk může i v pozici redaktora vyzkoušet opravdu nečekané a mimořádné věci.

Děkuju všem.

P.S. Na Frontmanovi hledáme dalšího šikovného redaktora přes baskytary, neznáte někoho?
P.P.S. Na fotce nahoře je skvělý bubeník Dano Šoltis, protože moje fotka se nedá použít :-)))

Aaron Spears, foto: Jan Nožička
Aaron Spears, foto: Jan Nožička
Já a Aaron Spears