Guthrie Gowan, zdroj: Musikmesse

Koukej a uč se!

Poučování v Německu patří k dobrému tónu. I proto organizátoři Musikmesse na loňský úspěšný Guitar Camp plynule navázali dalším. Jeho největším tahákem se stala přítomnost kytaristy, který si na sebe lektorováním doslova vydělává. Tím byl fenomenální Brit Guthrie Govan.

Že do hodiny přišel s desetiminutovým zpožděním, Govanovi plná posluchárna velkoryse odpustila. „Vy, co si mě natáčíte, nechte toho, vy ostatní, miluju vás. Nedělám si srandu,“ odboural Guthrie třídu hned zkraje. Také se nechal slyšet, že nemá žádný plán. Nepotřeboval ho. Dotaz vždycky padl dřív, než se v sále rozhostilo trapné ticho.

To, co Govana odlišuje od jiných hráčů, je způsob, jakým odpovídá. Spousta kytarových hrdinů viditelně bojuje nejvíc sama se sebou, mají-li smysluplně popsat cokoliv, co si zvykli prostě jenom hrát. Ve srovnání s nimi je Guthrieho hraní i povídání v tom nejlepším slova smyslu profesorské. Umí být pohotový a vtipný jako Mika Åkerfeldt. Také svede velmi jednoduše popsat pekelně složité techniky, aniž by ztratil ze zřetele jejich podstatu.

Také mě ohromilo, s jakou lehkostí stavěl na hlavu velmi technické a detailní otázky. Slyšet od něj, že „elektrická kytara je jako dělaná pro samouky, vymýšlení stále nových postupů přímo podněcuje a že neexistuje žádné univerzálně platný způsob, jak na ni hrát,“ lahodilo mým uším. Možná ještě víc než jeho nejšťavnatější arpeggia.

Z Govanova stylu hraní je jasně vidět, že se snaží mít co největší pohodlí. Jak by sám řekl, „čím (je kytara) vejš, tím líp, ale vypadá to pak hodně jako z dvaačtyřicátýho“. Ideální je podle něj, když se dá nástroj obejmout a zároveň se dotýkat lokte. Stejným způsobem přistupoval i k vymýšlení svých vlastních tlumicím technik.

Ovšem to nejcennější, co jsem si z jeho lekce odnesl, byl jeho přístup k sólování. Ačkoliv je to k nevíře vzhledem ke krutopřísným mordorům, které hraje, duchem je úplně mimo tupé malmsteenovské zahušťování chromatiky. Sólo jen tehdy, pokud skladbu doopravdy může jen vylepšit a co nejjednodušší. Vzápětí to však korigoval napůl vážně míněnou poučkou, která zvláště v německém prostředí zarezonovala plnou silou: „Jen členství ve stupnici vám nezaručuje popularitu.“