Když chceš být slavná, musíš být NaHá.

Musíš být nahá, když chceš být slavná?

Nahota prodává. Vy víte, že ano. Už jste viděli miliony obrázků a videí, které měly za úkol propagovat nový produkt a využily k tomu více či méně svlečené lidské tělo. Bez ohledu na to, zda upozorňovaly na novou tiskárnu, auto nebo software. V hudbě to platí neméně. Své o tom ví většina zpěvaček, které management nasadil na střední proud. Madonna, Lady Gaga a Miley Cyrus jsou jedny z mnoha typických představitelek kontroverzních videoklipů a úměrně tomu postavených živých show.

Pamatujete si ještě, jak jste s pusou otevřenou sledovali premiéru Wrecking Ball na YouTube? Tehdy z oficiálního kanálu Miley zmizela všechna její „dětská“ videa a nahradily je hitovky typu We Can’t Stop a Adore You. Právě demoliční koule pak odstartovala novou podobu její image. Nakrátko ostříhané blondýny bez trošky studu, která vám bude tři minuty vyprávět o tom, jak po vás touží a u toho vrhat do kamery pohled mírně řečeno svůdný. Takhle to prostě ve světovém průmyslu chodí – když chceš prodávat, musíš být „nejvíc“. Buď nejvíc talentovaná, jako Adele, nebo mít nejvíc propracovanou image, jako Lana Del Rey, nebo nejvíc provokovat, překvapit skandálem. Nikoho už to nepřekvapuje. Polonahé provokativní video okořeněné „pár tahy z trávy“ nebo twerkem se stalo základním standardem středního proudu.

Co mě tedy osobně překvapuje, jsou dámy, kterým se podaří dostat na první metu čistě na základě talentu a tvrdé práce, zahrnující dobře napsanou hudbu. Za americký kontinent to může tvrdit spíš zlomek zpěvaček a autorek. Taylor Swift si drží první příčku a odvážně ji následují třeba Shania Twain (country), Meghan Trainor, Norah Jones, Christina Perri... Které zdaleka nevydělávají tolik jako první zmiňovaná, ale zná je téměř celý svět právě hitům na YouTube, nebo chytrým propagačním tahům, které nezahrnovaly nahotu.


Pohybovala jsem se půl roku po lokální scéně ve Spojených státech, čímž myslím kluby a festivaly kolem Rhode Islandu a Bostonu. Můžu odpřisáhnout, že americké publikum je ve skutečnosti velmi konzervativní. Nahota na jevišti nebo v propagaci klubových kapel téměř neexistuje. Měřítkem je, zda jste dobří a sehraní, a protože konkurence v Bostonu a New Yorku je super veliká, musíte být dobří nadprůměrně.

U nás je situace trochu jiná. České většinové publikum je natolik konzervativní, že kdyby Lucka Bílá ve videoklipu ležérně potáhla z jointa, nebo se nahá zhoupla na demoliční kouli, redakce Blesku by vybouchla a mnoho českých babiček by přestalo posílat SMSky do Slavíka, čímž by soutěž definitivně zkrachovala. České publikum nemá rádo změny a nebojí se to dát najevo. Což má pro české zpěvačky a autorky tu výhodu, že nahota se po nich primárně nevyžaduje. Máme spoustu skvělých zpěvaček, jejichž písně si lidi pamatují, zpívají, a vyžadují je na karoke party po půnoci hned po kouscích od Tří sester.

Třeba čím dál tím úspěšnější Barbora Poláková, která se nebojí vytvářet pro své posluchače opravdu zábavné songy. Nebo Aneta Langerová, která dokáže sklidit obrovské ovace a miliony shlédnutí s písněmi vyprávějícími o přírodě. Sami si doplňte „tu svoji“ – téměř nikdy nenajdete příklad české zpěvačky, která by prorazila a trvale se na vrcholu udržela díky nahotě.

Už jsem měla tu čest setkat se s předními českými producenty a manažery a konzultovat s nimi svoji tvorbu. Čím úspěšnější byli, tím více se soustředili na skutečný potenciál dané písně a na práci, která za ní stála. Pokud se jim daná věc nelíbila, nebáli se to narovinu říct. Žádné „co jsi ochotná udělat pro svoji kariéru“ nikdy nepadlo.

Takže se vracím k základní otázce: Musím být nahá, když chci být slavná? Nemusím. Musím chtít tvořit, pracovat a učit se z chyb. Pokud se nechci soustavně zlepšovat (a zlepšovat se někdy znamená přestat tlačit na pilu), tak ani nahé video nepomůže. Občas dokonce pomůže vzít to z úplně opačné strany. Třeba udělat si legraci z vlastních boků.