Mydy Rabycad, foto: Francesca Stone

Mydy Rabycad: Spolehlivej gear se shání čím dál hůř

Za krátkou dobu své existence stihli zahrát na Glastonbury, vydat dvě desky a vlastně si vytvořit i vlastní styl. Původně electroswingová kapela, jak bývá označována, postupně přijala různorodé hudební prvky. Vyšel z toho jejich „glamtronic“, jak nazvali i své druhé album. Jedeme ale dál a Mydy Rabycad připravují již třetí desku, jejíž tři singly už stihli nahrát v berlínském Red Bull Studios. Interview proběhlo v návaznosti na říjnový písecký koncert.

Nedávno jste vydali nový single Just Dance. Je to „pretty easy” message, jak říkala Žofka na píseckém koncertě, nebo je zatím i něco víc?

Mik: Just Dance samozřejmě není jen hopsavá lehkovážná písnička. Just Dance bychom mohli označit za zlomový bod v životě naší kapely a hymnu všeho, co se teď děje.

Nèro: Léto, který jsme tenhle rok prožili, bylo pro nás naprosto neuvěřitelný. Jasně, rok od roku jsou koncerty a publikum lepší. Minimálně doposud. Ale ty štace, který jsme letos měli čest objet... Na spoustě místech stovky lidí zpívaly s náma, včetně textů, to byl vážně zlom. Tohle ten pocit z koncertu vystřelí ještě na úplně jinej level.

Žofie: Song je především o předčasnejch soudech o lidech, který neznáte, a o tom, abychom se na to vykašlali.

Honza: Každopádně ty koncerty byly tou hlavní inspirací, co se hudební stránky týče. Jak řekl Miky, berem to jako takovou hymnu našeho počínání a úspěchů.

Vystihuje tenhle single i náladu vašeho dalšího hudebního směřování?

Mik: V hudební tvorbě jsme si nikdy nekladli žádné hranice a řídili se vždy tím, co nám jde „od srdce”. Z toho vychází zvuk Just Dance i dalších nově napsaných věcí, které jsou rozhodně posunem vpřed, ovšem objevují se v nich samozřejmě pro nás typické prvky a jistým způsobem jsou v přístupu částečně i návratem “ke kořenům” naší poťouchlosti v nové podobě.

Nèro: Už máme sice poměrně dost materiálu na třetí desku, takže bychom možná mohli vědět, ale neradi si vytyčujeme hranice, tudíž prozatím Mikyho obecnou charakteristiku nebudeme dál rozvíjet. (smích)


Kdy se tedy chystáte do studia? A kdy to bude venku?

Žofie: Do studia se chystáme velmi brzy. Koncem listopadu nás čeká unikátní berlínská session v Red Bull Studios, kde nahrajeme několik nových písní. Další se budou točit ve studiích Svárov a Barrandov Sound u nás. Termín odhalení nechceme zatím prozrazovat a necháváme si ho pro sebe. Fanoušci se o něm včas dozví třeba na našem Facebooku a dalších sítích.

Plánujete váš nový výtvor doprovodit i sérií koncertů?

Nèro: Hrajeme v podstatě nonstop a pořád nás to strašně baví. Vlastně asi čím dál víc, takže myšlenka, že bychom s třetí deskou přestali, nebo to omezili, je naprosto nemyslitelná!

Honza: Rozhodně novou desku neošidíme a potkáme se také v klubech a na festivalech s novou show i s novým materiálem.

Před sebou nahrávání desky, za sebou festivalová sezóna. Utkvěl vám v hlavně nějaký výjimečný okamžik, o který byste se chtěli podělit?

Mik: Úžasné byly zážitky na všech festivalech během léta, kde jsme mohli být. Výjimečně vnímáme to, jakou důvěru nám poskytli pořadatelé, protože jsme vždy hráli v dobré časy pro nadšené a početné publikum. Ať už to bylo všudypřítomné bahno na Glastonbury, turecké publikum s frenetickými fanynkami, plná hala na Metronome festivalu, malebný Rock For Churchill nebo doslova barevné Colours, všude jsme měli „Good Times” a užíváme si to dost jako celek.

Na Rock For People jste byli už po několikáté. Jedním se ale vaše vystoupení liší. Zatímco v roce 2013 jste hráli v „party stanu“, letos už jste byli headlinery swingového večírku na jednom z podií (viz foto Instagram). Jak se na tenhle vývoj koukáte?

Žofie: Bez posunu vpřed to rozhodně nejde a jsme rádi, že ten náš tak vnímají právě i pořadatelé festivalů. Od těch na Rock For People jsme dostali letos výjimečnou důvěru, neboť jsme sestavovali celý program swingového stanu, kde jsme také v prime time zahráli. Teď s odstupem času to můžeme hodnotit jako skvělej mejdan a doufáme, že se na Rock For People s fanoušky zase někdy potěšíme!


Často vyrážíte hrát i do zahraničí. Napadá mě například Londýn, ale byli jste třeba i v Jižní Koreji. Jak velký rozdíl je to oproti českému prostředí a publiku?

Honza: Každé publikum má svá specifika. Nelze říct, že by jedni byli lepší, nebo horší. Koncert si užijeme vždy a všude na 100 %. Jen někdy nás při tom doprovází soustředěný pohled publika a jindy zas ječící fanoušci v 
prvních řadách nebo zpívající dav.

Pojďte dát každý jeden pocit, který vás napadne, když se řekne Glastonbury?

Mik: Hudební nebe.
Nèro: Rozmanitost, nespoustanost.
Honza: Bláto.
Žofie: Vesmír!

Při pohledu na stage může nezasvěceného člověka mást ta spousta nástrojů a zařízení, co s sebou vozíte. Můžete nám to trochu poodhalit? Jak se o tohle nádobíčko dělíte?

Mik: Naše hudba v sobě kombinuje elektroniku a živý element, proto jsme oproti jiným kapelám poměrně nestandardní z hlediska vybavení. Ovšem nebylo to hned a k současnému mixu, který se i nadále vyvíjí, jsme došli časem. Jedná se především o kombinaci live projektu se syntetizéry a samply, které všichni naživo hrajeme a podělíme se o ně podle potřeby.

Nèro: Já jsem v kapele ten, co dává dokupy live projekty, backing tracky, a co se výhradně stará o to, jak živě zahrát naši hudbu, která je z drtivý většiny skládaná na počítači.

Úplně v začátcích, když jsme hráli ve čtyřech, jsem hrál klavíry a veškerý synťákový zvuky přímo z projektu s backing tracky, který obsahovali i beaty atd. Měl jsem zapnutý třeba tři zvuky najednou a pomocí automatizace volume jsem vždycky „přepínal”, kterej zvuk zrovna bude hrát. Docela punk, co? (smích)

Postupem času jsme už mohli mít nějaký další vybavení, takže jsme to posunuli do fáze, kdy backing tracky jely přes jeden počítač, velikej midi kontroler, co jsem měl, a další klávesy a kontrolery, co jsme nabrali, jely přes program Mainstage 2 a druhej počítač a všechno přes USB, což není zrovna stabilní, ale líp to tenkrát nešlo. Mainstage fungoval vcelku dobře, ale čas od času třeba v půlce koncertu „blackout” a najednou nic nehrálo. Nemohl jsem nikdy dohledat, kde se zrovna stala ta chyba, a když hrajete koncerty pro čím dál početnější publikum, chcete především spolehlivost a abyste nemuseli bejt nervózní, co se zase po... Takže jsem se kousnul a sehnal z druhý ruky Nord Stage 2 a je to fakt boží... Top klavírní zvuky, stabilita, jednoduchost a praktičnost.


Souhrnem nyní tedy hrajeme s jedním MacBookem přes zvukovou kartu, ze který jedeme backing tracky. O něco spolehlivější by ještě byl nějakej player přímo určenej na živý hraní, ale ten zas není tak flexibilní. Dále používáme synťáky Korg R3, Mikuláš má speciální synth ovládanej dechem – EWI od Akai, Korg MS2000 propojenej přes midi s kontrolerem M-Audio Axiom 49 – to aby Honzík (basa) nemusel pořád přebíhat dozadu ke mně, když chce hrát synthovou basu. Nord, do kterýho jsou přes midi připojený další klávesy, na který hraje zase Miky. Ondra (kytara) zas používá teďka nově Roland SPD-SX ke spouštění samplů, protože se nám tenhle stroj zatím osvědčil nejlíp...

Když se teda jedná o server pro hudebníky, sluší se ještě říct, že se podle nás čím dál hůř shání solidní spolehlivej gear. Nepřijde vám? U midi kláves už pomalu nenajdete klasickej midi konektor, všechno jede přes nestabilní USB. Zdroje jsou často z tak tenkejch kabílků, že si po půl roce koncertování můžete zase koupit nový. Zvukovky to samý, opět Firewire rozhraní nahrazeno USB, který naživo vykopnete raz dva. Apelujeme na výrobce, aby nedělali jenom spotřební zboží připojitelný jenom k laptopům, ale kvalitní nástroje!

Co pro vás znamená Hudba?

Žofie: Cokoliv, čím zrovna chci být.
Mik: Svobodu.
Nèro: Já, my.
Honza: Multidimenzionální fenomén.

Jaké desky vás ovlivnily?

Nèro: Tohle si s dovolením necháme pro sebe. Zaprvý každej posloucháme docela odlišný věci, tudíž každýho ovlivňuje jiná hudba a nikdo z nás by nedokázal zmínit jen jediný album, ani třeba pět. Nějakym způsobem nás ovlivňuje úplně všechno a to klidně i věci, co slyšíme z rádia a jsou nám protivný, takže opravdu vyjmenovávat jenom pár alb asi nemá smysl. Není žádná hudba, která nás inspiruje jako kapelu obecně. A zadruhý, lidi si často odpovědi na otázky tohohle typu přeberou v tom smyslu, že má kapela nějakej vzor, kterýmu by se ráda vyrovnala, že chce bejt jako někdo. My to tak ale nemáme. Pro nás je hudba ostatních inspirací, ne vzorem.

A na závěr jedna filosofická otázka. V jednom z rozhovorů jste řekli, že „Mydy Rabycad” je stav, který se musí zažít a nelze popsat – něco jako jsoucno. Je-li předpokladem jsoucna bytí, co je pak předpokladem Mydy Rabycad?

Mik: Předpokladem Mydy Rabycad je mimo jiné tzv. Temná energie, která dominuje celému vesmíru. Podobu termínu kosmologické konstanty nabývá v Einsteinových rovnicích pole v obecné teorii relativity, avšak podrobnosti její stavové rovnice a také vztahu se standardním modelem částicové fyziky se stále zkoumají jak z teoretické roviny, tak i pozorováními. Tato energie se z vědeckého hlediska projevuje především zvláštním uspořádáním osobností, které jsou vzájemně naladěny na výjimečně shodné frekvenci, na které často rezonují v několika alikvótách, i z pohledu chemie a vzájemných vztahů. Uvedené argumenty můžeme uvažovat v několika rovinách času.

Tagy: