Na co hraje basák z Duran Duran John Taylor

Britská popová kapela Duran Duran zažívala boom především v osmdesátkách a devadesátkách, ale jejich chytře komponovaná muzika ovlivněná soulem, rockem, funkem, novou vlnou, postpunkem i newyorskou ranou undergroundovou scénou v kombinaci s podnětnými texty se stále řadí k nadstandardu žánru. O kvalitách jednotlivých muzikantů vypovídá i jejich častá spolupráce s předními představiteli jazzu, rocku nebo heavy metalu.

Kapela, založená v roce 1978 v anglickém Birminghamu baskytaristou Johnem Taylorem a klávesákem Nickem Rhodesem, má v současné době na svém kontě už čtrnáct studiových CD, tři živáky, stejný počet kompilací a její kariéra je lemována nejen obrovskou podporou fanoušků, ale z pohledu popového žánru i nebývale vysokým hodnocením kritiky.

Kromě mimořádně úspěšných alb (z nichž některá drží několikanásobnou platinu) s megahity jako Planet Earth, Save a Prayer, Hungry Like the Wolf, The Reflex nebo Ordinary World nahráli Duran Duran také skladbu, která se stala ústředním motivem k Bondovce A View to Kill (1985) nebo song Out of My Mind provázející film The Saint.

Jejich tvorba ovlivnila řadu kapel rozdílných žánrů jako např. Goldfinger, Deftones, Reel Big Fish nebo Jimmy Eat World, jejichž verze vybraných songů DD můžeme slyšet na desce The Duran Duran Tribute (1997). Naopak Duran Duran vzdali hold svým oblíbeným interpretům a kapelám na albu Thank You, kde jsou nahrány upravené skladby od Public Enemy, Iggyho Popa, Boba Dylana, The Doors nebo Led Zeppelin.

Členové skupiny se navíc realizovali v dalších projektech - John Taylor složil hudbu k filmu Devět a půl týdne, spolupracoval s Neurotic Outsiders (bývalí členové Sex Pistols a Guns N' Roses) a s Robertem Palmerem dal dohromady formaci Power Station. Zpěvák Simon Le Bon, klávesista Nick Rhodes a bubeník Roger Tayler založili projekt Arcadia, kde hostovala jména jako David Gilmour, Herbie Hancock, Grace Jones nebo Sting.

I po více než třiceti letech v hudebním byznysu mají Duran Duran stále dostatek entuziasmu a energie k absolvování dlouhých koncertních turné. Důkazem je současná americká šňůra k podpoře zatím posledního alba Paper Gods (2015), ke které se váže i popis pódiového vybavení basisty Johna Taylora.

John Taylor

Baskytary:

Na nynějším turné používá Taylor především baskytary Peavey z dnes už nevyráběné série Cirrus. Jedničkou je čtyřstrunný model 4MFB v modré metalíze s průchozím krkem, palisandrovým hmatníkem a 24 pražci. Nástroj s menzurou 35 palců je osazen dvojicí humbuckerů VLF a aktivním třípásmovým ekvalizerem.

Jako záloha je připraven další Cirrus 4MFB v transparentním šedohnědém laku s identickou elektronikou. Obě basy vlastní už přes deset let a podle jeho slov jsou svým zvukovým charakterem velmi blízké jeho starším oblíbeným modelům Aria Pro II SB1000.

Z pětistrunných verzí nejvíce používá Peavey Cirrus 5MFB s javorovým hmatníkem, kobylkou Milled ABM a mechanikami Hipshot. Všechny Peaveye jsou mez modifikací, pouze u "pětky" byl pro lepší rezonanci sundán lak z těla a krku.

Za pódiem je připravena také záložní pětistrunka Sei Bass vyrobená malou londýnskou firmou. Nástroj vychází z konceptu Jazz Bass, je vybaven středním singlem a krkovým humbuckerem doplněnými aktivním obvodem. I když má Taylor tuto basu velmi rád a hru na ni přirovnává k jízdě v Bentley, tak ji koncertně příliš nevyužívá, protože svou frekvenční šířkou někdy zasahuje do zvuku kláves.

Na některých koncertech je u vybraných skladeb opět k vidění i s Music Manem Stingray, který před lety dostal od svého vzoru Bernarda Edwardse z kapely Chic. Model z roku 1977 má olšový korpus v přírodním laku, javorový krk i hmatník a typický musicmanovský kobylkový humbucker.

Zesilovače a boxy:

Stálicemi v Taylorově arzenálu jsou zesilovače a kabinety značky Peavey. V nově osazeném racku s napaječem Furman najdeme kompaktní hlavu Peavey MiniMEGA s koncovou sekcí o výkonu 1000 W, kompresorem, čtyřpásmovými korekcemi a technologií KOSMOS zvyšující čitelnost a artikulaci tónu v nízkých frekvencích.

V minulosti Taylor na pódiu často používal dvojici boxů Peavey 8x10, ale nyní jde signál z aparátu přímo do mixážního pultu, odkud se distribuuje do PA a další větev míří do odposlechů a in-ear monitorů.

Efekty:

Signál z baskytary je přenášen pomocí bezdrátového systému Shure UR4D+ do dvou (1x záloha) efektových processorů TC Electronic G-System, které jsou využívány hlavně pro zkreslení, oktaver a delay. Kontroler je umístěn v zákulisí a přepínání jednotlivých presetů má na starost technik.

Příslušenství:

Taylor kombinuje hru prsty i trsátkem InTune GP GrippX o síle 0.60 mm a na všech nástrojích jsou nataženy struny DR Strings Hi Beams. Vzhledem k mimořádné stálosti zvuku a dynamiky Taylor od svého technika nepožaduje jejich výměnu po každém koncertě. Sada se mění až pokud některá ze strun praskne.