Na co hraje kytarový velikán David Gilmour

Kytarista, zpěvák a skladatel David Gilmour je samozřejmě spojován především s artrockovými Pink Floyd, jejichž sestavu doplnil v roce 1968 jako náhrada za tehdejšího frontmana Syda Barretta. Nicméně talentovaný muzikant a autor s jasně rozpoznatelným rukopisem nastartoval koncem sedmdesátých let i svou paralelní sólovou kariéru, věnuje se producentské činnosti, působí jako studiový hráč a v neposlední řadě někdy zastává i post koncertního zvukového mistra.

Gilmour nikdy nepatřil mezi kytarové rychlíky chrlící tisíce not za vteřinu, jeho silnou zbraní jsou pečlivě promyšlené aranže, kultivovaný tón s citlivým vibratem, emočně působivě vystavěná sóla, kde každá nota má své maximálně funkční místo a samozřejmě do detailu propracovaný zvuk tvořený z velké části nástroji Fender, aparáty Hiwatt a kombinací krabičkových a rackových efektů.

Gilmourovým hlavním nástrojem je sice kytara, ale v několika skladbách Pink Floyd si při nahrávání vystřihl i basové party a zvládá také klávesy, banjo, harmoniku, bicí a dokonce i saxofon. Svou erudici a invenci využil kromě domovských Floydů a svých vlastních projektů také při spolupráci s řadou známých jmen, mezi které patří např. Tom Jones, Pete Townshend, B. B. King, Paul McCartney, Supertramp, The Who, Kate Bush, Seal, Bob Dylan atd.

Jeho sólová tvorba je zachycena na 4 studiových albech, 6 singlech, 2 live CD a 5 koncertních videozáznamech. V poslední době jej doprovází poměrně početná a často se měnící kapela mající včetně Gilmoura 9 až 11 členů (podle počtu doprovodných vokalistů), mezi něž patří např. kytaristé Phil Manzanera (Roxy Music) a Chester Kamen (Madonna, Robbie Williams, Roger Waters, Massive Attack atd.), basista Guy Pratt (David Bowie, M. Jackson, Gary Moore, Iggy Pop, Whitesnake, Blondie atd.) nebo klávesista Chuck Leavell (Rolling Stones, John Mayer Group, Allman Brothers, Eric Clapton atd.).

Následující popis Gilmourova pódiového gearu se vztahuje k loňské evropské části zatím poslední celosvětové šňůry Rattle That Lock Tour (září 2015 až září 2016) podporující Gilmourovo stejnojmenné album z roku 2015. Z tohoto turné ostatně vzniklo také koncertní album (2CD, 4LP) a film Live At Pompeii (2DVD, BD).


Kytary

Gilmour je jednou z předních tváří značky Fender, takže nepřekvapí, že i na této šňůře byl hlavním nástrojem model této firmy a to dnes už legendární exemplář Fender Stratocaster “The Black Strat”, jehož repliku firma vyrábí v signované verzi. Olšový korpus v černém laku z roku 1969 je doplněn novějším typem celojavorového krku Fender 1983 ‘57 reissue, osazen singly Fender ‘71 (krk, střed) a kobylkovým Seymour Duncanem Custom SSL-1 a zkrácenou vibrapákou.

Další klasiku představuje Gibson Les Paul Gold Top z roku 1956 vybavený snímači P-90 a vibratem Bigsby. Do vintage kategorie se řadí i řádně opotřebený Fender Esquire “Workmate” z roku 1955 s jasanovým tělem se sunburst úpravou, černým pickguardem, javorovým krkem, původním kobylkovým snímačem a krkovým singlem speciálně navrženým u Seymour Duncan.

Pro steel-kytarové party ve skladbě High Hopes byl připraven model Jedson v červeném laku se snímačem EMG-H a naladěný do otevřeného kvintakordu akordu Emi (EHEGHE) a na zkouškách před koncertem byl využíván i Fender Deluxe Lap Steel v provedení Blonde, tentokrát s laděním open G. Akustické pasáže zajišťoval Gibson Western 1959 nebo nylonový Taylor NS74.

Na Fenderech byly většinou nataženy struny GHS Boomers David Gilmour Signature GB-DGF 10-48 (0.10 0.12 0.16 0.28 0.38 0.48), pro Gibsony s kratší menzurou používal GHS GB-DGG 10.5-50 (0.15 0.13 0.17 0.30 0.40 0.50) a akustika měla nataženy sety Ernie Ball 2148 Earthwood Light Phosphor Bronze (.011 .015 .022 .030 .042 .052).

Trsátka Gilmour poměrně často mění i v závislosti na použitém nástroji, ale jedny z nejoblíbenějších jsou Herco Flex Nylon 75 (1.01 mm), u nástrojových kabelů dává v poslední době přednost modelům Evidence Audio Forte.


Zesilovače a boxy

Jedním ze základních stavebních kamenů Gilmoura soundu jsou zesilovače Hiwatt a aparáty založené na zapojení modelů Fender - v tomto případě to byly dvě lampové hlavy (jedna jako záložní) Hiwatt Custom o výkonu 50 W se čtveřicí předzesilovacích lamp ECC83 (12AX7), dvěma koncovými elektronkami EL34 od firmy Mullard a modifikací v podobě spojených vstupů kanálů Normal a Brilliance.

Tyto aparáty byl doplněny zesilovači Alessandro Bluetick 20W a Alessandro Redbone Special 55 W. Jako boxy sloužily tři oblíbené 4x12 kabinety WEM Super Starfinder 200 osazené reproduktory Fane Crescendo s kovovými vrchlíky a snímané mikrofony Shure KSM 32.

Efektové pedály a racky

Speciálně postavená duální racková skříň disponuje horním naklopeným panelem s efektovými krabičkami pro případnou rychlou editaci parametrů během koncertu. Na polici jsou umístěny kompresory Demeter Compulator, modifikovaný Effectrode PC-2A Compressor a Origin Effects Cali 76 Compact Compressor a fuzzy Electro Harmonix Big Muff "ram’s head" a Civil War licenčně vyráběný ruským Sovtekem.

Další, tentokrát lampové zkreslení obstarává Chandler Tube Driver a dva overdrivy BK Butler Tube Drivers doplněné původně grafickými ekvalizery Boss GE-7, které nyní nahrazuje trojice programovatelných ekvalizerů Source Audio Programmable EQ.

Modulace a dozvuky jsou zastoupeny starší verzí známého modelu flangeru Electric Mistress od Electro Harmonix v kombinaci s mixerem Lehle Parallel L, dvěma delayi Providence Chrono, stejným počtem digitálních delayů Free The Tone Flight Time FT-1Y a multi-head echem Boonar z produkce firmy Dawner Prince Electronics.

V levém racku najdeme programovatelný smyčkovač Skrydstrup MR10 Loop System, MXR Digital Delay System Model II, speciální verzi Univox/Shin-ei Uni-Vibe a ladičku Peterson Autostrobe 490. Pravý rack obsahuje další smyčkovač Skrydstrup MR10 Loop System, dvojici splitterů Skrydstrup (tuner, amp) a interface SC-1 od stejného výrobce. Jako propojky mezi efekty a další kabeláž byly použity šňůry Evidence Audio Lyric HG.

Pedalboard

Základem pedalboardu je luxusní ovladač Skrydstrup SC1 Midi System Controller s rozšiřujícím modulem Skrydstrup XT+ pomocí nichž je řešeno přepínání presetů s navolenými krabičkovými a rackovými efekty a také routing audio signálu do zesilovačů.

Kromě toho je zde známý Digitech Whammy 5, jenž nahradil starší variantu WH-1, ladička Peterson Stomp Classic, line selector (el./ak. kytary/steel) od legendárního Peta Cornishe a dva volume pedály Ernie Ball (hlavní + steel).