Na co hrají kytaristé švédských Opeth

Sever Evropy byl z pohledu metalového žánru vždy líhní talentovaných muzikantů a kapel s osobitým, novátorským přístupem. Výjimkou nejsou ani dnes už progmetaloví matadoři Opeth, jejichž hudba s propracovanými aranžemi, komplikovanou rytmickou strukturou a vokálem střídajícím melodické linky s growlingem, mísí agresivní sound s vlivy klasiky, blues, folku a jazzu.

Začátky kapely založené ve Stockholmu v roce 1990 byly lemovány častými personálními změnami a z původní čtyřčlenné sestavy zůstal v Opeth pouze kytarista a zpěvák Mikael Akerfeldt. Současný kvintet tvoří ještě basista Martín Mendéz, kytarista Fredrik Akesson, bubeník Martin Axenrot a klávesista Joakim Svalberg.

Za svou téměř 27 letou kariéru vydali Opeth celkem 12 studiových alb počínaje debutem Orchid z roku 1995, následovaným CD Morningrise (1996) s více než dvacetiminutovým songem Black Rose Immortal a o dva roky později albem My Arms Your Hearse, na kterém se Akerfeldt podílel také jako basista.

Zlomovým počinem v diskografii Opeth je deska Still Life (1999) s příklonem k modernějšímu zvuku s civilnějším zpěvem a výraznějším využitím akustických kytar. Velký komerční úspěch přinesla pátá řadovka Blackwater Park (2001) natáčená ve studiu Fredman pod produkčním dohledem Stevena Wilsona z Porcupine Tree a celosvětový ohlas zaznamenalo i CD Deliverance (2002) s titulní peckou Wreath.

Absolutním opakem vůči agresivně znějícímu Deliverance je CD Damnation tvořené výhradně pomalými skladbami s velkým podílem klávesových partů. V roce 2005 se kapela rozrostla o stálého klávesistu a výsledkem bylo album Ghost Reveries, jež svým charakterem kombinuje témbr dvou předchozích počinů.

V pořadí devátá studiovka Watershed vyšla ve dvou verzích - standardní obsahuje sedm tracků a speciální edice přidává ještě tři bonusy v podobě cover verzí. O rok později, kdy Opeth slaví 20 let existence, vydává kapela skladbu The Throat of Winter, která se objevila jako zvukový podkres k videohře God of War III a vyráží na výroční turné Evolution XX v jehož rámci je natočeno také živé DVD In Live Concert at the Royal Albert Hall.

Album Heritage z roku 2011 představuje další stylový posun kapely, která zde ve větší míře experimentuje s folkovými a jazzovými vlivy a v podobném duchu se částečně nese i CD Pale Communion (2014) nahrávané ve studiích Rockfield, kde Queen v minulosti natočili legendární Bohemians Rhapsody.

Do Rockfieldu se Opeth vrátili i v loňském roce, aby zde nahráli zatím poslední album Sorceress vydané labelem Moderbolaget Records, jenž je společným podnikem kapely a společnosti Nuclear Blast Entertainment. Následující popis pódiového gearu kytaristů Mikaela Akerfeldta a Fredrika Akessona se vztahuje k jihoamerické části letošní šňůry Sorceress World Tour.


Mikael Akerfeldt

Kytary

Hlavním pódiovým nástrojem je PRS P24 v bílém laku vybavený klasickým vibratem, dvojicí humbuckerů a piezo snímači. Zcela identický model má připraven pro skladby kde používá ladění drop D a třetí variantou P24 je nový kousek v transparentní červené úpravě, který má podle jeho slov tučnější tón a mírně hlasitější výstup piezo systému. Pro ladění drop A využívá PRS McCarty II s 24 pražci a pevnou all-in-one kobylkou. I přes mnohdy výrazná podladění má na všech svých kytarách nataženy struny o síle 0.010 - 0.046.

Zesilovače a boxy

Akerfeldt si stejně jako Akesson oblíbil čtyřkanálový lampový zesilovač Marshall JVM410HJS postavený jako signovaný model pro Joea Satrianiho. Tato verze se od standardní varianty liší absencí reverbů, které nahradily samostatné noise gaty a přepracovanými kanály OD1/OD2, jenž jsou v tomto případě zvukově téměř shodné, takže na beglajt i sólové pasáže lze použít téměř shodný sound, což Satrianimu (a nejen jemu) plně vyhovuje. Signál z aparátu míří do 4x12 boxů Marshall 1960 BV osazených reproduktory Celestion Vintage 30.

Efekty

V efektovém racku je uložen MXR Power System a Fractal AXE-FX II XL, jenž je určen pouze pro delaye a wah. Rackový šuplík obsahuje buffer MXR/Custom Audio Electronics, phaser EarthQuaker Devices Grand Orbiter, druhý phaser Small Stone Nano od Electro Harmonix, delay MXR Carbon Copy a reverb Strymon BlueSky.

Fredrik Akesson

Kytary

Na posledním turné se Akesson představil s nejnovějším modelem PRS McCarty 594 s inovovaným profilem krku, humbuckery PRS 58/15 a elektronikou ve stylu Les Paul. Nástroj je laděn do drop A. Jako záloha slouží PRS P245 s krátkou menzurou a korpusem ve tvaru Singlecut.

Pro část koncertního set listu je vyhrazen PRS 22, u kterého byl původní kobylkový snímač nahrazen známým humbuckerem SH-4 JB z produkce Seymour Duncan a čtvrtým nástrojem je PRS P24, který je využíván u skladeb s pasážemi vyžadujícími práci s vibrační pákou.

Zesilovače a boxy

Akesson používá identické vybavení jako Akerfeldt, ovšem s tím rozdílem, že signál mířící do mixážního pultu není snímám z klasických kytarových boxů, ale je do pultu distribuován přes uzavřený kabinet ALLXS s reproduktorem Celestion Creamback a dvojicí integrovaných mikrofonů.

Efekty

Na rozdíl od Akerfelta dává Akesson přednost výhradně krabičkám - současný řetězec je tvořen kompresorem MXR Custom Comp, boosterem Xotic EP vycházejícím z obvodu starého Echoplexu, phaserem MXR 95 kombinujícím vlastnosti verzí 45 a 90, starším octaverem Boss OC-2, MXR Uni-Vibem, MXR tremolem a delayem Jim Dunlop Echoplex.

Tagy: