Na co hrají kytaristé Moreno a Carpenter z Deftones

Kalifornské kvinteto Deftones patří k tomu nejlepšímu, co světová scéna alternativního metalu může od přelomu devadesátých let a milénia nabídnout. Zkreslené, hutné kytarové riffy, syrový vokál, dravá rytmika doplněná samply plus originální aranžmá postavená na protikladu pomalejších a rychlých agresivních pasáží, to jsou typické znaky soundu této party v čele s frontmanem Chinem Morenem a kytaristou Stephenem Carpenterem.

Vznik kapely nepřímo předznamenala Carpenterova nehoda, když jej v 15-ti letech při oblíbeném skateboardingu srazilo auto. Stephen byl nucen strávit několik měsíců na invalidním vozíku a volný čas si krátil hraním na kytaru a stahováním partů skladeb Metallicy a Anthraxu. V roce 1998 oslovuje spolužáky China Morena a Abeho Cunninghama, které s Carpenterem kromě školy spojovalo také ježdění na skateboardu a po několika jamech a doplnění sestavy o basistu Dominica Garciu zakládají Deftones.

Debutové album Adrenaline z roku 1995 zpočátku nezaznamenává žádný výrazný úspěch, ale díky častým koncertům v kalifornských klubech a internetové propagaci se fanouškovská základna rychle rozšiřuje a kapele se podaří prodat 220 000 kusů prvního CD a o čtyři roky později získává Adrenaline dokonce zlato za více než půl milionu prodaných nosičů.

Na druhé studiovce Around The Fur (1997) se už objevuje klávesista a DJ Frank Delgado a Deftones zde spolupracují i se zpěvákem Maxem Cavalerou (Sepultura, Soulfly, Cavalera Conspiracy). Nový zvuk a hitovky My Own Summer nebo Be Quiet and Drive zaručují rotace jejich skladeb v rádiích, kapela se dostává do širšího povědomí a absolvuje několik světových turné včetně velkých festivalů.

V té době už Carpenter definitivně přechází na sedmistrunné kytary a Deftones stále výrazněji používají hip hopové prvky, což se společně s autorským vkladem DJ Crooka a kultivovanějším zpěvem China Morena odráží na charakteru alba White Pony (2000), které okamžitě po vydání atakuje přední příčky žebříčku Billboard 200. CD v brzké době dosahuje platinového ocenění a skladba Elite získává Grammy v kategorii Best Metal Performance 2001.

S nahráváním čtvrtého eponymního alba si kapela dala opravdu záležet, ve studiích strávila téměř celý rok a za nedodržení termínu také dostala od domovského labelu Maverick pokutu. Nadupaný a extrémně agresivní sound CD příjemně překvapí nejen skalní fanoušky, ale také kritiku, která vzhledem ke komerčnímu úspěchu předchozí, decentněji pojaté desky, očekávala, že kapela půjde ve vyznačených šlépějích.

Následující počin s názvem Saturday Night Wrist (2006) se nese ve znamení výměny producenta - dlouholetého spolupracovníka Terryho Datea nahrazuje hvězdný Bob Ezrin, ale i přes nový producentský vítr a určitou rafinovanost nedosahuje album takové odezvy jako dvě předchozí CD.


Po dvou letech naplněných dlouhými koncertními šňůrami míří Deftones opět do studia, ale práce na dalším projektu zastavuje těžká autonehoda basisty Chi Chenga, jenž upadá do dlouhodobého komatu. Deftones se začátkem roku 2009 rozhodují přibrat na post baskytary Sergia Vegu z Qiucksand a v nové sestavě absolvují severoamerickou šňůru a také řadu vystoupení se Slipknot.

V roce 2010 vychází pod producentským dohledem zkušeného Nicka Raskulinecze CD Diamond Eyes, jež se částečně vrací k rané tvorbě kapely, následuje CD Covers, kde Deftones vzdávají různými cover verzemi hold svým oblíbeným kapelám a interpretům a v roce 2012 vydávají u Reprise Records další studiovku Koi No Yokan, jenž svou atmosférou a zvukem podpořeným osmistrunnou Carpenterovou kytarou přímo navazuje na Diamond Eyes.

Zatím posledním počinem je album Core (2016), kde Deftones opět potvrzují pozici jedné z nejoriginálnějších metalových kapel současnosti. Pětice muzikantů pod vedením producenta Matta Hydea zde předvádí působivý mix s prvky punku, trip hopu, experimentálního metalu a mnoha dalších stylů, který Core řadí mezi letošní nejzásadnější alba nu-metalové scény. Deftones nyní novinku propagují na několika šňůrách včetně série evropských koncertů, ke kterým se váže i následující popis pódiové výbavy kytaristů Stephena Carpentera a China Morena.

Stephen Carpenter

Kytary:

Carpenter je dlouholetým firemním hráčem ESP a proto asi nepřekvapí, že nástrojem číslo jedna byl na posledním turné jeho osmistrunný signovaný model ESP STEF B-8 FR ve fialovo červeném laku s ebenovým hmatníkem, barytonovou menzurou 27 palců, dvojicí humbuckerů Fishman Fluence SRC Signature (středový Alnico a kobylkový keramické magnety) a uzamykatelným vibratem Floyd Rose. Osmá struna je laděna do E ležící o oktávu níže než je tomu u standardního ladění.

Dalším "éespéčkem" je černý, barytonový, sedmistrunný model z roku 2006 s telecasterovským tvarem korpusu, osazený dvojicí aktivních humbuckerů EMG 81-7, pevnou kobylkou tune-o-matic Tonepros Locking TOM, ukotvením strun skrz tělo a zamykatelnými ladicími kolíky Sperzel.

Pomyslnou trojku představuje sedmistrunný speciál ESP se snímači Fishman Fluence SRC grafikou ve stylu módního domu Loius Vuitton a mechanikou identickou jako u předchozího nástroje. Kromě těchto kousků z japonského Custom Shopu má Carpenter ve svém pódiovém arzenálu i signatury z dílen dceřiné značky LTD a to superstratovské ESP LTD SC-608 B a ESP LTD SC-607 B s mahagonovými korpusy, uzamykatelnými strojky LTD-L a humbuckery Fishman Fluence SRC.

Zesilovače a boxy:

V současné době používá Carpenter především rackové sestavy tvořené dvojicí preamp/procesorů Fractal Audio Axe-FXII napájené stanicí Furman Pro. Z Axe jde signál do splitteru Radial JX48 a odtud do lampových koncových zesilovačů Engl E850/100 (3xECC83, 8x6L6GC) s výkonem 2x100 W, doplněných dvěma 4x12 kabinety Orange PPC412 a dvojicí 2x12 boxů Orange PPC212. Bedny v černé kožence jsou osazeny reproduktory Celestion Vintage 30.

Efekty:

Malý a jednoduše řešený pedalboard obsahuje rozdělovač signálu Fulltone True-Path, polyfonní tuner TC Electronic PolyTune 2 Mini, multiefekt Eventide H9 a looper TC Electronic Ditto X2. Efekty jsou napájeny distributorem Voodoo Lab Pedal Power.


Chino Moreno

Kytary:

Moreno zpočátku svého působení u Deftones používal kytary značek Jackson a ESP, ale v poslední době si oblíbil modely Gibson SG - tím nejpoužívanějším je Gibson SG Standard z roku 1996 v bílém laku s černým pickguardem a nalepenou černobílou fotkou rappera Eazy-E. Nástroj je osazen firemními humbuckery a není nijak zásadně modifikován.

Jako záloha slouží druhý Gibson SG Standard s identikými specifikacemi i lakem, ale s lehce tenčím korpusem. Moreno by měl už brzy začít testovat prototyp svého prvního signovaného modelu z produkce Epiphonu a na příštím turné se chystá využít i dva blíže neupřesněné nástroje od Yamahy.

Zesilovače a boxy:

Hlavními aparáty pro americké šňůry jsou hlavy Rivera Tre Reverb s koncovými elektronkami EL34, ale na evropských koncertech používá dvoukanálové zesilovače Orange Dual Terror zapojené do Rivery Rockcrusher Recording, což je multifunkční zařízení kombinující výkonovou brzdu, load box a speaker emulátor doplněný jedenáctipásmovým grafickým ekvalizerem.

Rockcrusher je společně s napaječem Furman PL-Plus umístěn v racku a Moreno v případě kombinace s Dual Terrorem využívá ekvalizaci především pro stažení výšek, posílení pásem v oblasti 125 a 175 Hz a decentnímu upozadění středů v rozmezí 250 až 500 Hz. Z Rockcrusheru míří signál do mixážního pultu, odposlechů a jednoho 8-mi ohmového 4x12 kabinetu s repry Celestion Vintage 30.

Efekty:

První krabičkou v pedalboardu je ladička PolyTune od TC Electronic, následuje multiefekt Eventide H9 odkud jde signál do Electro Harmonix Memory Toy (delay s modulací), analogového delaye MXR Carbon Copy, staršího Bosse DC-2 Dimension C a dalšího MXR Carbon Copy. K přepínání kanálů aparátu slouží footswitch Orange FS-1 a přísun energie obstarává napaječ Voodoo Lab Pedal Power 2 Plus.