„Ne“ je to nejlepší, co můžete v životě slyšet

Vždycky jsem chtěl desku. Jenže jsem netušil, že to nebude zas až taková prdel, jak jsem si myslel. První nahrávky jsem točil na vypůjčenou kytaru u kamaráda v obýváku. A po pár letech zjistil, že opět stojím v obýváku a zase zpívám.

Cesta začala v roce 2013 a kamarád mi volal, jestli bychom s mou starou kapelou nezahráli na jeho festivale. Zbytek staré kapely (punkhart) nemohl a já říkal, že tedy zahraju sám. Sólově, akusticky. To mi ale přišlo jako nuda, proto jsem se chopil akustické kytary, looperu a jal se zkoušet staré písně v novém kabátě. Jenže se rodily nové nápady. Kamarád vymyslel název, další jej dal na plakát a už jsem se vezl.

První koncert? Katastrofa! Víc k tomu říct nejde.

Jenže s ubíhajícím časem přibývalo zkušeností. Přibývalo odhodlání pro celou věc a taky nápadů! A hlavně, byl to můj sólový projekt a já chtěl tu zatracenou desku. Kde na to sehnat? Již zmíněný obývák u kamaráda Oldy byl východiskem. A s dalším kamarádem přišla možnost natočit první klip na první CZ písničku Tlučhuba. Jenže to prostě nešlo tak, jak jsem doufal, že půjde.

Přihlásil jsem se do soutěže kapel. Čtrnáctý ročník největší klubové soutěže kapel u nás. V soutěži kapel skončil můj sólový projekt na druhém místě, zároveň jako nejlepší CZ projekt. Fantastické. To se psal rok 2015 a já měl za sebou cca 50 koncertů. A docela to šlo.

Odměnou za umístění v soutěži mi bylo, mimo jiné, i nahrávání v ostravském studiu s jednou z postaviček zdejšího hudebního dění. S Ondrou. A nahráli jsme. Spolu s kamarády z filmovky jsme udělali další klip a tehdy jsem to ještě netušil, ale o 2 roky později bude ze sólového projektu Ptakustik již plně obsazená a fungující kapela.

Zkouším to cestou singlů. A singl 10.000 výmluv je na světě.

Jenže, co teď s ním? Nápad na klip mám, ale podle rozpočtu to vyjde cca 150 tisíc. Tohle nedokážu zaplatit. I přes nulové PR se tahle věc chytla v pár lokálních rádiích. A dodnes tam sem-tam rotuje. To se psal rok 2016. A v květnu proběhla první zkouška Ptakustik ensemble.

Zase točíme. Tentokrát si pozveme hosty. A jsou to neobyčejní zpěváci. Kamarád natočí živé video a nahrávka je na světě. A k tomu vydáváme další svůj klip, který vezeme na Evropu 2. Děláte-li pop a chcete-li do moderních rádií, je dobré dostat se do playlistu Evropy. Na co si dávat malé cíle, no ne? Neuspěli jsme, ale i tak z toho bylo PíÁr. Protože všecko, co děláš, je PíÁr, no ne?


Je léto 2017 a singlů a nápadů už je hromada. Jedeme tedy do studia. Natáčíme. Základy jsou hotové a ze všech stran chodí další drobnosti. Basu a synth dělá Kuba Krajíček ve svém studiu doma. Ondra Černý při produkci dotáčí kytary a Jan Krompolc (ml.) chodí dohrávat bicí do studia. Na konci léta stojím v obýváku u Ondry a zpívám. Když odcházím, říkám si, že jsem blízko toho základního cíle, že už je to jen kousek.

Na podzim 2017 točíme další klip. A vezeme to zase do Evropy 2. Opět otevírám tabulku, kterou jsem si vyrobil před rokem. Hledal jsem kontakty na internetu. Jméno, příjmení, zavináč, rádio, cézet. Několik dní práce, ale teď vím, že tabulka má cenu zlata. A opět se někde trefím, jinde ne. Takhle to prostě je.

Začínáme turné. A hlavně: vydáváme desku. Obal je hotov, hosté zapsáni, materiál natočen. A trvalo to jen 4 roky! (haha)

Jste-li zvědaví, jak to bude znít, tak ještě chvilku vydržte. Zrovna doděláváme mix a jde se na master.

Abych zaplatil první profi singly, musel jsem prodat silniční kolo a jednu ze svých kytar. No a co. Slyšel jsem odpověď „ne“ na všechny možné druhy otázek a kritiky tolik, že by se nevešla do baráku. Ale taky jsem párkrát slyšel „ano“ a taky nějakou pochvalu. A řeknu vám jednu věc: „Ne“ je to nejlepší, co můžete v životě slyšet. Pokud neděláte věci prvoplánově a chcete dělat, co vás baví dlouhodobě.

Jistěže. Každé „ne“ je pro vás nejdříve obrovským zklamáním, ale za pár dní se z něj stane obrovská motivace. Burácející a nezastavitelný motor, který prostě zabere a tlačí. Při dalším „ne“ jen trošku zpomalí. Ale brzy to přijde nanovo a tah je tady zas. Nový nápad se stává novou výzvou. Jen nezapomenout srdce. Ať už vymyslíte cokoliv, bude to v pořádku jen tehdy, zanecháte-li v tom kus svého srdce, svého odhodlání a přesvědčení. A dáte-li tyhle všechny pokusy na jednu hromadu, vzniká první deska. Váš debut.

Příznačně se bude jmenovat – jednoduché písně o složitém životě – a její křest je naplánován na 16. 12. 2017 ve Vsetíně v klubu Tři Opice. Bude zároveň posledním koncertem v tomto roce. Koncert č. 130 jako Ptakustik a číslo 46. jako kapela Ptakustik. A to fungujeme teprve rok.

Vzpomínáte si na první větu v tomto článku? „Vždycky jsem chtěl desku.“ No jo, jenže co teď s ní?