Německo (a skandál) nade všechno

Izraelští představitelé ho označili za ostudný a nemístný. „Pokud byly obrazy holocaustu ve videu použity pro reklamu, potom je to nechutné zneužití tvůrčí svobody,“ tweetoval zase Felix Klein, německý vládní komisař pro antisemitismus. Zkrátka, Rammstein po osmileté pauze vydali klip. I s obligátním PR.

Komisař se samozřejmě nachytal na teaser vytržený z kontextu. Rammstein se v rolích nácků a muklů mordují navzájem, a potom vpravdě epický návrat kapely na scénu trvá přes devět minut. Přitom jde na poměry jejich Entartete Kunst (zvrhlého umění) o celkem propracované podobenství německých dějin i jejich vlastní tvorby s přesahem do současnosti. Každý by si v ní i zásluhou dost obecného textu měl najít své. Lépe řečeno, každého by mělo namíchnout něco jiného. Jenže děje se to?

Úvod, po bitvě v Teutoburském lese, zachycuje oběšence, vlka a barbara, který pro Wotanovu slávu Římanovi řeže hlavu. Vypadá jako migrant, ale je to postava Germánie, jež pak prostupuje každým dějstvím spolu s motivem rozdělené společnosti; katolíci versus luteráni, nezaměstnaní z časů Výmarské republiky, rvoucí se s bachaři i mezi sebou, boháči, kterých se to netýká, i když jim za zády hoří vzducholoď pojmenovaná po prezidentu Hindenburgovi. Anebo nacisti proti všem vyjma katolické inkvizice. Zkrátka nepřijde ani levice. Lindemann a kolektiv jí bohorovně předhodí tu ze západu teroristy z Frakce Rudé armády (RAF), tu z východu zhýralé politbyro Ericha Honeckera.

Dramatický oblouk se nakonec sklene nad futuristickou a dokonale sterilní (rozumějte politicky korektní) parafrází Narození Páně v Betlémě. Z Neposkvrněného početí Panny Germánie se místo Spasitele nebo bratrů Romula a Rema narodí dvě vlčata. Přímo na místě je odrodí přítomný církevní prelát vybavený tou nejmodernější optikou. I to Nanebevstoupení mrtvé Bohorodičky se uchopí tak nějak doslova. Skleněná rakev nakonec opustí ponorkovou základnu na oběžné dráze. Fandové guilty pleasure Iron Sky, ve kterém náckové útočí na Zemi z odvrácené strany Měsíce v létajících talířích, určitě zamáčkli slzu.

Toto zupácky přímočaré přirovnání současnosti k 30. letům je jasný vzkaz samozvaným Nadlidem i Němcům, co si myslí, že za temnou minulostí už tlustou čáru udělali a nemusejí se k ní vracet: „Jste to, co vám nejvíc leží v žaludku.“ Což ostatně dokresluje připomínka loňských potyček levice a pravice v Saské Kamenici (dříve Karl-Marx-Stadtu). S odkazy na historii kapely je to ještě snazší. Schválně, kde už jste viděli skleněnou rakev, Rammstein na vodítku nebo ve skafandrech?

Jinak delší tvůrčí pauza kapele prospěla. Chvála Bohu ubylo sentimentu i upocené srandy dobré tak do Ein Kessel Buntes. I díky tomu má rammsteinovská karikatura němectví grády jako naposled na Mutter. Háček je v tom, že je určená k rychlé spotřebě a přes veškerou výpravnost jí vedle estetiky dvojznačných Laibach pořád čouhá sláma z bot. A pak, kdo už někdy viděl původní nietzscheánskou verzi Du Riechst So Gut nebo Stripped se záběry z Triumfu vůle, Deutschland ho nezvedne ze židle ani po osmi letech čekání. Leda exponované moralisty, jimž nesepne, že právě jejich pohoršením se tahle skandály poháněná mašina uvádí do chodu.