Nenápadný genius Johna Mayera

Smířlivý, pohodový, místy trochu vtíravý adult pop se rozléhá hokejovou arénou nacpanou k prasknutí. Mezi tisícovkami křepčících dívek byste v hledišti našli odhadem padesát, možná sto kluků, z nichž zhruba polovina jsou explicitní homosexuálové, čtvrtina k návštěvě koncertu evidentně donucení partneři některých ze zanícených fanynek a zbytek kytaristé. Takto nějak vypadají koncerty amerického skladatele, zpěváka a kytaristy Johna Mayera. Jeden by usoudil: "No jo, další popová hvězdička, po které za pár let neštěkne ani pes." Problém je v tom, že při bedlivějším poslechu Johna Mayera člověk musí chtě nechtě uznat, že tenhle vytáhlý chlapík prostě umí.

Na internetových fórech se o Johnu Mayerovi mluví nejčastěji v souvislosti s jeho kontroverzními milostnými vztahy s předními hollywoodskými celebritami (mj. Jessica Simpson, Jennifer Aniston, Katy Perry), často jsou také probírány jeho mimořádné mimické výkony na koncertech, kdy to – zejména během kytarových sól – chvílemi vypadá, jako by se John chystal zkropit rozvášněné obecenstvo svou včerejší večeří. Pozornosti diskutérů neunikají ani Mayerovi nevybíravé výroky na adresu žen (mnohokrát byl nařknut z mizogynie či rasismu). To vše prostě náleží k diskursu "běžných smrtelníků", kteří nakonec ani nemají ambice zaposlouchat se do hudby, již John Mayer provozuje. Mediální pozlátko je pro ně dostatečnou potravou.

Přesto, že by mu mnozí nejradši plivli do tváře za všechny jeho neřesti a společenské přešlapy, nelze Johnu Mayerovi upřít fakt, že patří mezi absolutní špičku mezi současnými popovými kytaristy. Jednou věcí jsou samozřejmě jeho virtuózní sóla a precizní kytarová technika. Stačí si například poslechnout tento starší song s názvem Neon. Mějte na paměti, že to, co slyšíte, je pouze jedna kytara.


Hravě zde zvládá nejen rhythm guitar, ale za použití palce a dlaně slapuje i beat…k tomu ještě vyhrává hlavní melodii a zpívá tak neochvějně, jakoby stál u mikrofonu ve studiu. Každopádně, tyto schopnosti z něj ještě nedělají hvězdu první velikosti. Co Johna Mayera opravdu činí mimořádným, je energie, kterou dokáže na pódiu čerpat z ostatních skvělých muzikantů. Přesně ví, kdy se má držet nazpět a kdy to naopak úplně "rozbalit". Je zřejmé, že chová úctu nejen k ostatním hudebníkům, ale i k hudbě jako takové, a své ego podřizuje celku. To ukazuje například na tomto úžasném záznamu z Grammy 2007.

Celou dobu se drží zpátky, citlivě podehrává vokály, aby pak vystřihl úžasné sólo (začíná v čase 9:17) a dovedl písničku k vrcholu. Už jen ten pohled, kterým Johna na konci videa odmění Corinne Bailey Rae, hovoří sám za sebe. Standing ovation od samotného Prince je pak dost silnou oporou teze, že John Mayer patří mezi mistry svého oboru, a nakonec i argumentem stavějícím všechny ty mediální hony na Mayera do jiného světla.

Tagy: