Tomáš Sýkora, foto: archiv umělce

Netvořit z chvilkové inspirace, ale z ustavičného napětí

Po všech kapelách (a nebylo jich málo) a po všech těch velkých obsazeních, pro která jsem komponoval, jsem pocítil potřebu trochu se zklidnit. Zaměřit se na jeden nástroj, jeden detail, jeden zdroj zvuku – na můj milovaný klavír.

Jako v mnoha jiných případech jsem hlavní impulz dostal od svého přítele a mentora Karla Růžičky. To on mě vyzval, ať zkusím napsat instruktivní notové album, které by sloužilo studentům hudebních škol a konzervatoří. Byl to pro mě signál vrátit se úplně na začátek, tam, kde jsem se jako začínající student seznamoval s různorodou klavírní hudbou.

Kromě Bacha a Beethovena jsem obdivoval hudbu moderní – soudobou. V jazzové hudbě jsem vedle Errolla Gardnera a Horace Silvera hltal mistrovství Billa Evanse, Chicka Corei a Keitha Jarretta. Všichni výše zmínění se pro mě stali nekonečnou inspirací. Jejich mistrovství, originalita a charakteristický nezaměnitelný výraz jsou atributy, jakých (dle mého názoru) dosáhne málokterý umělec.

Je pro mě velmi osvěžující vracet se v hudbě / tvorbě znovu na začátek. Zažil jsem to už několikrát. Třeba když jsem přišel na HAMU k prof. Juraji Filasovi a předložil své orchestrální skladby nebo skladby pro větší obsazení, znělo zadání jasně – začneme znovu jednohlasem. Stejné to bylo i při psaní cyklu klavírních skladeb.

Od původního záměru napsat instruktivní album jsem postupně upouštěl a řešení různých kompozičních východisek mě vedlo k tomu, postavit se k problému čelem a zahrnout k dosavadnímu skladatelskému záměru i interpretační vklad.

Nastoupil jsem tedy novou cestu – sólový klavírní recitál, který pojímá všechny mé hlavní inspirační zdroje, tedy hudbu vážnou, jazz, elektroniku a improvizaci.

Jako solo performer jsem na začátku. Je to velká škola a výzva. Každý můj koncert je jiný, zodpovídám sám za sebe, můžu nadávat jen sám sobě, v autě jezdím sám, na hotelu jsem sám. Je to dobrodružství. Je to dřina a zároveň mystika. Vracím se ke kořenům, jsem zpět na začátku a zkoumám klavír a hranice svých schopností.

Jak by řekl Josef Čapek, netvoří se z chvilkové inspirace, ale z ustavičného napětí.

www.tomassykora.com

Tagy: