Ohana BK-20 CE

Ohana BK-20: opravdu velké ukulele

Ledoborec ve flotile ukulelí – tak by se s trochou nadsázky dala nazvat barytonová ukulele. Jsou ze všech největší a do zvukových vln se jejich zvuk zakrajuje zdaleka nejhlouběji. "Ukulele efekt", tedy radostný pocit z toho, že si nástroj můžete po výletech vozit i v krabici od bot většího basketbalisty, se v jejich případě sice trochu vytrácí, na druhou stranu, více je někdy více.

Hned na první poslech, a to už se týká i Ohany BK-20, je slyšet, že se od tradičního zvuku á la kolibřík tančící po zrnkách vířícího havajského písku (rozuměj soprán) v případě barytonového ukulele posouváme frekvenčně do nižších poloh. Je to způsobeno především robustnějším tělem (35 cm délka, 7,5 cm hloubka) a také laděním. To se od ostatních ukulelí v řadě (sopránové, koncertní, tenorové) liší dvěma způsoby. Standardně se barytonové ukulele ladí v G dur (D,G, B, E oproti sopránovému G, C, E, A) a první struna se neladí o oktávu výš. V tomto momentě tedy možná už kromě modrých tuší i ostatní, že ladění přesně odpovídá čtyřem horním strunám kytary, tudíž pokud s ní máte zkušenosti, můžete rovnou začít jamovat s kamarády - stačí jen zapomenout na dvě maličkosti jménem E a A.


Malou kytaru připomíná BK-20 i pocitově, nejspíš budete při hraní v sedě mít tendence pokládat si ukulele výřezem v těle na stehno, čehož si v případě ostatních ukulelí zase tolik neužijete. Krk s palisandrovým hmatníkem nabízí dvacet pražců, které byly na testovaném nástroji pečlivě zabroušené a svižnému pohybu levé ruky tak nestálo nic v cestě. Dobrou zprávou je, že hraní se díky větším rozestupům mezi pražci nemusíte bát ani v případě, že vaše prsty připomínají párky svlíkačky.

Celé tělo tohoto ukulele je vyrobené z mahagonu, přední deska je navíc masivní. Tělo při hře pěkně rezonuje a nabízí příjemně zabarvený i na sucho plný zvuk s důrazem na nižší středy (pokud byste chtěli amplifikovat, můžete sáhnout po modelu BK-20 CE s podkobylkovým piezosnímačem a aktivní elektronikou). Povrchová úprava je matná, okolí ozvučnice zdobí nenápadná žlutá rozeta, okraje přední a zadní desky jsou opatřené jednoduchým lemováním, což nástroji dodává na distinguovanějším vzhledu. Jak je u nástrojů této cenové kategorie zvykem, vše bylo sestaveno v Číně, ale podle zpracování a vzhledu soudím, že Ohana dělníkům v továrně sem tam dopřeje i nějakou tu přestávku na svačinu, festival nedodělků a zalakovaného lepidla se tedy v tomto případě naštěstí nepořádá.

Továrně se na BK-20 natahují struny GHS, spodní déčko a géčko je v tomto případě pokovované (horní dvě struny pak nylonové), a i proto má barytonové ukulele mezi ostatními svůj specifický zvuk. Osobně bych se se strunami nebál trochu zaexperimentovat a vyzkoušel třeba značku Aquila, případně, pokud se trochu orientujete, třeba měkčí struny pro kytaru – to už je ale na vlastní nebezpečí.

Pokud nejste experimentální typy, ničeho se nemusíte bát, dobře si zahrajete už po vyndání z krabice. Pomáhají k tomu i Die - cast kryté ladící mechaniky. Jak už je u Ohan zvykem, chybí kolík pro připevnění popruhu. Zde by se už kvůli větším rozměrům nástroje určitě hodil. Tento drobný nedostatek já ale osobně řeším doma akuvrtačkou a pak tomu říkám signature model…

Ohana BK-20 mě bavilo. Je to takový sympatický můstek mezi světem ukulele a světem akustických kytar, specifickým zvukem, herním komfortem i rozměry určitě inspirativní pro oba tábory. Mně osobně těch několik dní, co jsme spolu strávili, nutilo se k němu neustále vracet.

Ohana BK-20
Ohana BK-20 CE
Ohana BK-20 CE
Tagy: