Ola Englund: Hudba a zvuk jsou důležitější než technika

Ola Englund je vycházející hvězdou skandinávské hudební scény. Nedávno se stal členem The Haunted a nás zaujal jeho moderní přístup k tvorbě hudby a také jeho našlapaný gear.

Kdy jsi poprvé vzal do ruky kytaru?

Když mi bylo asi 13 let. V pubertě jsem hodně poslouchal hudbu. Objevil jsem Nirvanu a Kurta Cobaina a zjistil jsem, že mají snadné písničky. Měl jsem kamaráda, co hrál svoje písničky na kytaru. Vypadalo to jednoduše, tak jsem začal hrát taky. Rok na to, co jsem začal poslouchat metal, jsem dostal svoji první elektrickou kytaru a tak to začalo.

Bylo to pro tebe hraní na kytaru snadné hned od začátku?

Ne, vždycky je těžké se naučit prstoklad, koordinaci pohybů a tak. Ale když tomu dáš tak šest měsíců, rok, překročíš určitou hranici a začne to jít líp. Člověk musí mít trpělivost.

Měl jsi nějakého guru, který ti ukázal, jak na to? Nebo sis našel svůj vlastní způsob, jak cvičit?

Začal jsem sám a pak jsem měl jen pár lekcí. Ale převážně jsem samouk. V devadesátých letech jsem poslouchal kapely jako Pantera, Slayer a Machine Head. Neexistovaly žádné tabulatury, nebyl internet. Takže každý musel přepisovat písně podle sluchu. Proto jsem se tak rychle zlepšoval. Prostě jsem si vždycky sedl a snažil se zjistit, co slyším za tón, a sám jsem si dával dohromady písničky.

A ty písničky sis zapisoval do not?

Ne, učil jsem se je podle sluchu a snažil se je zapamatovat. Časem se objevily tabulatury a noty, já jsem začal poslouchat Dream Theater a pomalu jsem pronikal do hry na kytaru. No a teď už je to deset let, co jsem cvičil naposledy. Člověk se dostane na takovou úroveň, kdy už necvičí. Kéž bych na cvičení měl čas!

Hodně muzikantů, jako je George Harrison, odpovídali na otázku "kolik hodin denně cvičíte" ala "já vůbec necvičím". Ale v době, kdy byl George v Hamburku, hrál dvacet hodin denně…

Já jsem nikdy tolik nehrál. Cvičil jsem maximálně jednu, dvě hodiny denně. Určitě je plno lepších kytaristů, kteří trávili své dospívání sezením ve svém pokoji a brnkáním na kytaru po celé dny.


Co je pro tebe důležitější? Technika, nebo zvuk?

Hudba a zvuk jsou podle mě důležitější než technika. Vždycky jsem spíš hudbu psal, ale jsem s tím vyrovnaný a nechci být lepší. Chtěl bych sám sebe považovat spíše za hudebníka než za kytaristu. Chtěl bych, aby si mě lidi pamatovali díky hudbě, kterou dělám.

Nejsi jen muzikant, ale také producent. Jak se ti daří mezi tím balancovat?

V první řadě jsem kytarista, pak teprve producent. Ale v dnešní době musíš umět obojí, abys byl schopen vytvořit a prodat svoji muziku. Podle mě je dobré být producent a mít znalosti ohledně nahrávání. Je to jako kdybys uměl na další nástroj; lidé si o to víc všimnou tvojí nahrávky. Navíc nemusíš jít do drahého studia. Je to prostě další dovednost. Když si to všechno zařídím sám, můžu z případných chyb vinit jen a jen sám sebe.

Vypadáš hodně zaneprázdněně. Trávíš v práci dvacet hodin denně, nebo si najdeš i trochu volného času?

Volný čas mám, ale zároveň hodně pracuju. V dnešní době se musíš za prací hodně ohánět a navíc není snadné udržet se nad vodou coby muzikant a producent. Mám syna a každý den v půl osmé ho vezu do školy, v půl páté ho vyzvedávám a mezitím můžu pracovat. Mít rodinu je úžasné, protože tě to donutí být od osmi od rána na nohou; musíš mít prostě lepší disciplínu. Po večerech nepracuju; po půl páté začíná doba, kterou trávím s rodinou.

Hraješ na sedmistrunnou kytaru. Je to tvůj hlavní nástroj?

Záleží na tom, s jakou kapelou hraju. S The Feared hraju na sedmistrunnou a s The Haunted hraju na šestistrunnou.

A kdy jsi poprvé začal hrát na sedmistrunku?

To je už docela dávno. V devadesátých letech jsem poslouchal Dream Theater a Meshuggah. Ibanez přišel s RG 7620, což byly první sedmistrunné kytary. Předtím je ještě měly Universe, ale ty byly hrozně drahé. Kytary RG byly trochu levnější. Myslím, že to bylo kolem roku 1997 nebo 1998, kdy jsem si poprvé koupil sedmistrunku, a od té doby na ni hraju. Až nedávno jsem se vrátil k šestistrunné kytaře a užívám si i hru na ni.


Teď máš nově Signature model od firmy Washburn. V čem je kytara Washburn Parallaxe Solar jiná, čím je speciální? Vím, že ses podílel na jejím designu.

Když jsem poprvé mluvil s firmou Washburn, řekl jsem jim, že chci navrhnout design této kytary – tvar těla, hlavu, všechno. Chtěl jsem mít úplně volné ruce a oni souhlasili. Tahle kytara je tudíž pro mě hodně speciální. Vybíral jsem dřevo, snímače, barvu, všechno.

Měl jsi šanci si zahrát i na další modely z řady Parallaxe?

Poprvé jsem si na kytary Parallaxe zahrál loni na Frankfurtu a fakt jsem koukal. Byl to příjemný pocit. Jsou to hodně kvalitní kytary. Byl jsem překvapený, protože jsem do té doby neměl moc dobré zkušenosti. Navíc jsou cenově dostupné. Ne každý má na to koupit si kytaru za dva tisíce dolarů, ale tahle firma má modely pro každého. Jsem z těch kytar fakt nadšený a jsem vážně přesvědčený o jejich výborné kvalitě. Kdyby to byly špatné levné kopie, tak bych na ně nikdy nedal svoje jméno.

To samé, předpokládám, platí o novinkách od Randall Amps. Tyhle aparáty jsi navrhnul s Mikem Fortinem. Jak jste se vlastně potkali?

Než byl Mike u firmy Randall, stavěl svoje vlastní aparáty – Fortin Natas, Meathead a další. Šel jsem do studia Meshuggy a vyzkoušel jsem si Natas, což je v podstatě základ pro Randall Satan a Randall Thrasher a Ian Scott Signature amp. Nikdy jsem nic takového neslyšel. Znělo to moderně, přesně, prostě perfektní zvuk. S Mikem jsme se dohodli, že pro mě udělá zesilovač. Tak jsem si koupil jeden z jeho zesilovačů, on ho pro mě upravil a nazvali jsme ho Satan, což je Natas pozpátku. Potom přišel Randall. Můj aparát zařadili jako Signature model. Ještě jsme na něm potom společně pracovali, aby bylo všecko perfektní a podle mých představ. Je to splněný sen. Je to jako svatý grál na dosah ruky.

Co dělá tenhle aparát zvláštním?

Jednoznačně možnost nastavit vlastní "gain". Má to tři knoflíky – nízkofrekvenční, vysokofrekvenční a celkový gain. Hodně osmistrunných kytar má problém, že na většině aparátů nezní ostře a jasně. Aparáty, které fungují dobře se šestistrunnou kytarou, nefungují s osmistrunkou a naopak. U aparátů Satan a Thrasher si můžeš naprosto uzpůsobit zesilovač pro svou kytaru. Jsou tady nekonečné možnosti. To dělá Randall Satan naprosto jedinečným aparátem.

Právě jsi vydal svůj nový singl s The Haunted. Recenze jsou velmi pozitivní. Ty jsi v kapele nejmladší. Jaké to je?

Myslím, že je to velmi důležitá kapela. Býval jsem byl jejich fanoušek a poslouchal jejich muziku a teď jsem jeden z nich, což je fakt zvláštní. Kluci mi nechávají hodně prostoru pro můj vlastní styl. Z toho singlu jsem nadšený. Spolupráce je skvělá. Už se nemůžu dočkat, až si zahrajeme naživo.

Můžeme se těšit na koncert v České republice, třeba v Praze?

Doufám! Moc neřeším booking, ale vím, že objedeme několik festivalů. Počkáme na podzim. Trochu to pozdržíme, dokud nebude hotové celé album. Ale singl je taková ochutnávka. Je skvělý vidět tolik pozitivních ohlasů.