Omar Hakim: Motor kapely musí mít sílu a hladký chod

Omar Hakim je bubenické eso. Mohli jsme ho slyšet na turné s Madonnou, na nahrávkách Michaela Jacksona, Davida Bowieho, Stinga a mnoha dalších. Výjimečný je také tím, že uspěl v různých hudebních žánrech. Kromě popu je uznávaný na jazzové a rockové scéně, hrál s Milesem Davisem nebo s Dire Straits. Jeho táta byl trombonista v big bandu Counta Basieho a Duke Ellingtona. Omar dostal do vínku obrovský talent. S Maxem Rotterem jsme v sobotu 21. dubna navštívili jeho skvělý koncert v JazzDocku a při této příležitosti mu položili několik otázek.

Jsi z hudební rodiny, proč sis vybral právě bicí?

Bubny jsem si zamiloval v opravdu nízkém věku. Dostal jsem dárek od příbuzného, od strejdy, byla to taková hračka, bubínek, který jsem si absolutně zamiloval.

Prostě jsem se do tohohle bubínku zamiloval okamžitě. Když můj táta viděl, jak moc si to užívám, tak mi postupně začal pořizovat bicí soupravu. Bylo mi tak šest, když jsem dostal ten dárek, po roce jsem dostal opravdový snare bubínek a potom kopák, hihatku, činely.

Jak je možné, že se ti podařilo být úspěšný v tolika žánrech?

Ten důvod je asi to, že opravdu miluju spoustu nejrůznější hudby, miluju poslouchání všeho možného. Už od dětství. Přesto, že můj táta byl jazzový muzikant, tak my jsme s mými kamarády poslouchali rockovou hudbu, funk, R’n’B, reggae, a hudba byla v naší čtvrti všude. Víš, jak to myslím? Hudba byla všude.

Kdo tě učil hrát na bicí?

Měl jsem pár různých učitelů. Můj první učitel, když mi bylo tak osm nebo devět, byl chlapík jménem Walter Perkins. A Walter mi ukázal ty úplné základy. Vyrostl jsem v místě, které se jmenuje Queens, New York. Jamaica, Queens, New York, což je tak 25 mil od New York City. Je to předměstí, a odtud pochází spousta muzikantů.

Po Walterovi jsem měl učitele, se kterým jsem udělal největší pokroky. Jmenoval se Clyde Lucas, byl to opravdu úžasný učitel. Hrával s big bandem Counta Basieho. Nevím, kolik toho víš o big bandech, swingu a jazzu, ale Count Basie byl jeden z nejslavnějších kapelníků v Americe. Tenkrát tu byli Duke Ellington, Count Basie, Jimmie Lunceford. Všechno jsou to jména z minulosti, ale tihle chlapíci byli ve vývoji jazzové scény opravdu důležití. No a Clyde pro mě byl opravdu skvělý učitel.

Napsal jsi učebnici ‚Let it flow‘. Na co se zaměřuje?

Ta hlavní myšlenka je v tom být schopný identifikovat groovy, které způsobují, že člověk má z muziky dobrý pocit. My bubeníci jsme motor kapely, jsme ten pohon.

Je důležité, aby byl motor silný a jeho chod hladký. Jak jsem říkal, musíme to dělat tak, aby měl člověk z muziky dobrý pocit. Proto jsme to nazvali ‚Let it flow‘.

Musíme se naučit, jak se dostat do flow té hudby, naučit se identifikovat věci, které dávají hudbě náboj a podporu. A taky jak vtáhnout publikum. O to jde mně, když hraju.

Hraješ raději ze zápěstí nebo z prstů?

Kombinuji obojí. Myslím, že to není jen o jedné z těch věcí. Myslím, že je to o tom, že když bubnuješ, tak chceš používat vlastně přirozený pohyb zápěstí a rukou.

Takže někdy používám zápěstí, někdy používám prsty, někdy hraju tak, někdy zase jinak. Záleží na tom, v jaké jsem zrovna poloze vůči bicím. Pokud chci mít víc kontroly, víc používám zápěstí, ale prsty se taky vždycky zapojují. Taky šlachy, co ti jdou nahoru po ruce. Pak cítíš, že máš tu kontrolu. Taky proto je pro bubeníky dobré naučit se hrát na nějaký jiný hudební nástroj. Klavír, nebo klidně kytaru. Používáš stejné svaly.

Řekni nám prosím něco o tvé soupravě. Který kousek v ní máš nejraději?

Jó jó, na mojí soupravě je tolik věcí! Používám dva snare bubínky, které jsem designoval pro Pearl. Jeden hnědý, můj první signature bubínek. Do prodeje šel někdy v půlce devadesátých let. Druhý nový je bubínek k oslavě 30. výročí – spolupracuji s Pearl drums už někdy od roku 1986, takže když byl rok 2016, řekl jsem si, že bychom měli udělat něco speciálního k výročí a oslavě mého vztahu s firmou Pearl. Takže jsem navrhl tenhle 30th Anniversary snare drum. Je to vlastně zábavné mít dva signature snare bubínky, které jsem navrhl.

Celá ta souprava pochází ze série, která má označení ‚Reference series‘. Je to řada, které říkáme ‚hybrid shell‘, což znamená, že při výrobě se používá více než jeden druh dřeva pro výrobu těl bubnů.

Ty činely jsou Zildjiany. Dneska budu používat 21“ K sweet ride, 18“ K sweet crash, 19“ hybrid trash smash, to je jeden z mých nejoblíbenějších činelů, 19“ Avedis ride crash, 13“ thin crash, 14“ Avedis hi-hatky, a potom mám stacker, což je efektový činel, a na něm mám tamburínová cingrlátka. To je můj setup.

Měl jsi čas užít si Prahu?

V Praze jsem byl už mnohokrát s různými kapelami, za ta léta, co jezdím různá turné. Miluju to tady, je to nádherné město a vždycky se moc těším až se sem vrátím.