Foto (c) Barka Fabiánová

Ondřej Galuška: Vydělávat si muzikou je blbej nápad

Hudebník, filozof a překladatel Ondřej Galuška, člen eggnoise a nyní také frontman O. G. & The Odd Gifts se rozpovídal o toleranci, škrtání, trpělivosti i tělesnosti hudby. A samozřejmě také o nové desce Migrant Songs.

Co tě vlastně přivedlo k muzice?

Můj strýc je písničkář Michal Janík. Nebýt jeho, asi bych se nezačal učit na kytaru a netoužil psát písně. Taky jsem jako dost mladý narazil na hudbu Beatles. Bylo to pro mě jako magie. Vůbec jsem nechápal, jak ty písně fungují a jak mohly vůbec vzniknout. Vždycky mě nejvíc přitahovalo to, čemu jsem nerozuměl. Teď už tomu fungování trochu rozumím, ale někdy je dobré to chápání vypnout a vrátit se k poslechu magie. A o to se vlastně snažím při psaní písní: dojít do bodu, kdy nejsou důležité harmonické postupy a melodické tóny, ale kdy se začne dít něco magického, čemu nerozumím.

Sice jsi teď více vidět se svým sólo projektem, ale také jsi členem eggnoise. S těmi jste skončili, po několika letech se vrátili s novým albem, přesto se po kapele slehla zem. Proč vlastně?

To má asi víc důvodů. Ten aktuální je ten, že jsem potřeboval tvořit a hrát a s eggnoise by to byl běh na příliš dlouhou trať. Zkrátka jsem se bál, že moje nadšení by vyprchalo, než bychom dospěli k nějaké rozsáhlejší společné aktivitě. Taky je to otázka finanční. S eggnoise bylo patrné, že živé hraní a natáčení je čím dál méně finančně udržitelné. Já mohu nacpat do desky peníze, i když vím, že se asi nevrátí, a jezdit zadarmo po koncertech, ale nemůžu to samé chtít po ostatních. Každopádně eggnoise ještě nezanikli. Ani zaniknout nemůžou, není to totiž kapela, ale idea.

Kdy ses rozhodl že se vydáš na sólo dráhu?

První impuls přišel v momentě, kdy Ondra Kopička založil projekt Call Me Honey s Dušanem Lipertem a Tomášem Cikánem. (Natočili skvělou desku, která nikdy nevyšla, což je opravdu škoda.) Měl jsem pocit, že bych měl mít taky nějakou bokovku, vlastně jsem asi dost žárlil. Začal jsem hrát sólo a zjistil jsem, že je to něco úplně jiného a že na sobě musím ještě strašně zapracovat. A pracuju doteď, je to skvělá motivace.

Muziku Eggnoise využil ve dvou svých filmech také Jan Hřebejk, jak jste se ke společné spolupráci dostali? A byla hudba pro film výzva, nebo se nijak nelišila od vaší klasické tvorby?

Hřebejk o nás věděl už delší dobu, ale čekal na film, kam by se naše hudba hodila. Z nějakého důvodu měl pocit, že děláme strašně optimistickou hudbu, tak si na nás vzpomněl u těch komedií. No a my právě měli takové období hodně depresivních písní, takže největší výzva byla nenasrat Honzu tím, jak mu furt nosíme demáče s muzikou tak do Larse von Triera. Ale pak samotné natáčení bylo velmi příjemné a zajímavé. Hlavně míchání naší hudby do surroundu v kině byla úžasná zkušenost.


Tvůj současný projekt se jmenuje The Odd Gifts. Jaké je tvé největší nadání?

Nepovažuji se za příliš nadaného člověka. Hodně věcí mám vyloženě vydřených. Možná mám talent škrtat. Většina mých nápadů končí v koši nebo v zapomnění, protože mi nepřijdou dost originální nebo soběstačné. Taky umím čekat. Stane se, že půl roku nebo rok nenapíšu jedinou píseň. Ale nespěchám na to. Nápadů přijde dost, až bude z čeho čerpat a až to bude mít smysl.

Nedávno ti vyšla druhá deska s názvem Migrant Songs. Texty se samozřejmě na první dobrou prolínají se současnou uprchlickou krizí, ale zdá se mi, že také mluvíš o odchodech ze vztahů…

Moje písně nejsou autobiografické, ale vždycky vycházím z nějaké osobní zkušenosti. Může to být třeba jen nějaký pocit nebo intenzivní moment vztahu, který pak rozpracuji ve fiktivní příběh. Při práci na desce se mi tahle osobní rovina neuvěřitelně propletla s tou globální situací. Autor fotky na obalu desky Antonio Cossa mi vyprávěl, jak na ostrově Lesbos pomáhal lidem ze člunů a jak se ho ptali, jestli už jsou v Německu. Ta míra očekávání, naděje a úplně zcestných představ mi přijde nekonečně tragická a zároveň trochu komická. Je to takový kunderovský mix, který ale v životě zažíváme každý. Třeba právě když přijde moment, kdy si uvědomíme, že naše očekávání od života, od kariéry, od vztahu byla naprosto nereálná a vysněná.

Na desku jsi přizval značný počet hostů, jak probíhal jejich výběr? Psal jsi jednotlivé písně už s tím, že bys dané lidi měl rád na desce?

Bylo to velmi různé. O někom jsem věděl předem, někoho mi v pravý čas přivedla do cesty šťastná náhoda. Často jsem měl jasnou představu o zvuku, jaký bych rád docílil, a snažil se pro něj najít vhodné muzikanty. Byl jsem teď na koncertě P. J. Harvey a uvědomil jsem si, že přesně takovou kapelu jsem chtěl na desku postavit. Pak jsem si uvědomil, že by mě to po třetí písničce začalo štvát, jak ta kapela zní furt stejně. Nevím, jestli se někdy dokážu vymanit z modelu, že každá píseň si zaslouží úplně jiný přístup, vlastně jinou kapelu...

První deska u 100Promotion, druhá u Indies Scope, proč změna vydavatele?

U 100Promotion, kterou vede náš bývalý manažer Šimon Kotek, to bylo vlastně trochu jako vydávat vlastním nákladem. Indies Scope jsou přeci jen o trochu větší vydavatelství a my jsme k nim přešli už s albem 4 od eggnoise. Jsme moc vděční za tu trochu mediální expozice navíc, kterou nám tahle změna přinesla. A taky ten název labelu zní trochu líp (pro alternativní kapelu, že). Já mám teda fiktivní label Milk Teeth Recordings, to zní úplně nejlíp, ale nechce se mi dělat účetnictví, tak tím zatím označuji pouze svoje domácí studio.

Hraješ na vícero nástrojů, máš nějaký oblíbený? Případně existuje něco, co bys ještě rád ovládl či značka nebo typ nástroje, který bys rád vlastnil?

Mám doma harmonium od našeho bývalého spoluhráče Michala Mravce. Už jsem ho použil ve dvou nahrávkách a miluju jeho basy, které se dají zdvojit v oktávách. Chtěl bych si pořídit dobrou trumpetu, na tu jsem hrával na střední. No a kontrabas. A koto nebo šamizen. To se tady fakt nedá sehnat. A možná gamelan. A samozřejmě basový trombón. Ach. To harmonium hraje taky v písni Lullaby.


Proč texty jen v angličtině? S eggnoise už jste ke konci přešli i k českým.

Tahle deska je hodně konceptuálně propojená a chtěl jsem, aby se texty mohly prolínat a vzájemně komentovat. Přišlo mi, že druhým jazykem by se to příliš roztříštilo. Taky jsem chtěl využít všechny ty místní ex-pats a udělat opravdu dobře znějící anglicky zpívanou desku. Možná je to na čas moje poslední anglická deska a další bude zas jen česky. Nevím.

Nedávno ti vyšla také kniha Tělo hudby, vlastně tvá rozpracovaná dizertační práce. Můžeš přiblížit, o čem pojednává?

Vždycky jsem rád zkoušel hledat zajímavé a nové způsoby, jak přemýšlet o hudbě. Někdy opravdu musíme najít nový rámec, kterým bychom uchopili nějakou konkrétní hudbu, abychom ji docenili. No a přijde mi, že vůbec žádnou hudbu nemůžeme docenit, pokud o ni přemýšlíme jen jako o netělesném, ideálním tvaru, případně jako o logických vztazích kompozice, harmonií a podobně. Tak jsem začal hledat a shromažďovat všemožné texty, které poukazují na důležitost toho “tělesného” prvku v hudbě, toho nedokonalého, rušivého, pomalého, časového, proměnlivého atd. Je to perspektiva, která umožňuje poslouchat vedle sebe Sex Pistols a Albana Berga, ačkoli z hlediska kompozice jsou to úplně jiné světy.

Nechci tě podceňovat, ale muzika tě asi neživí, nebo se mýlím? Prozradíš, co platí složenky?

Vydělávat si muzikou je úplně blbej nápad. Horší je snad už jen psát filosofické knížky. No ale když se ty dvě věci dají dohromady, přidá se k tomu nějaké učení a překládání… tak se občas najde někdo, kdo se nad vámi slituje a uvaří vám třeba polívku.

Co ti v poslední době udělalo největší radost?

Díky desce Migrant Songs jsem zjistil, že je tu velká spousta lidí, co přemýšlí podobně jako já, co se snaží být otevření a nedopouštět se ukvapených soudů a hrubých generalizací. Je tu spousta věcí, na kterých se neshodneme a o kterých je třeba vést debatu, ale nikdy si nemusíme vybírat jen ze dvou extrémů. Mám radost, že takové lidi potkávám po celé České republice.

Blíží se křest alba, co očekávat, na co se těšit?

Taková koncentrace speciálních hostů jako na křtu alba se asi nikdy nebude opakovat, takže to bude opravdu výjimečný večer. Chceme zahrát celou desku, tak jak je natočená, a s námi na pódiu vystoupí James Harries, Vojtěch Procházka, Marie Puttnerová, Marek Doubrava, Moustapha Faye, Ondřej Ježek a ještě možná pár dalších. Nenechte si to ujít, je to již dnes, 1. listopadu v Malostranské Besedě od 21:30. James Harries a Moustapha Faye hrají také v titulní písni: