Rahis Bharti: Jsme strážci radžasthánských tradic

Pochází z rodiny, ve které je hudba aktivně přítomna již sedm generací. Jeho předci hráli maharádžům, on sám se rozhodl ukázat tradice své země celému světu. Rahis Bharti se narodil v indickém Džajpuru, doslova v kolébce romské kultury, Radžasthánu. Vypravěč, perkusista a hráč na tabla je v dnešní době usazen ve Francii, doma ale příliš nebývá. Se svými četnými projekty jezdí po celém světě, sám však připomíná, že za úspěchy nestojí jen kvalitní a pro mnohé exotická hudba, ale také péče o komerční stránku věci. Aktivně navštěvuje hudební veletrhy a konference, zdokonaluje se v prezentaci svých skupin, kultury a tvorby. Nadšení, se kterým mluví o svých hudebních dítkách, je téměř nakažlivé.

Rahisi, můžete krátce představit své kulturní dědictví a svou práci?

Jsem hudebníkem a zakladatelem kapel Dhoad Gypsies of Rajasthan, Bollywood Masala Orchestra – Spirit of India a Jaipur Maharaja Brass Band. Pocházím z indické rodiny s radžasthánskou hudební tradicí přetrvávající více než sedm generací. S Dhoad Gypsies of Rajasthan jsme byly za patnáct let trvání ve více než devadesáti zemích, odehráli jedenáct set koncertů po celém světě. Kapela zahrnuje hudebníky, zpěváky, tanečníky i akrobaty, je to vizuálně spektakulární a jedinečná indická podívaná. Také jsem před několika lety stvořil skupinu Bollywood Masala Orchestra – Spirit of India, kombinující živou hudbu a tanec. Přál jsem si, aby muzikanti vytvořili něco nového. Je to první indický brass band, který mísí bollywoodské a tradiční písně s tancem i akrobacií.



Máte obrovské úspěchy i na poli významných spoluprací, jmenujme třeba bohužel nedávno zesnulou Esmu Redžepovou…

Právě proto, že už těch patnáct let jezdíme po světě – a já byl vždy zvědavý na projevy romské kultury v jiných částech světa – vyplynuly mnohé kolaborace zcela přirozeně. Vystoupení s Esmou Redžepovou pro nás bylo obrovským zážitkem, je to makedonská diva. Úchvatná zpěvačka. Hráli jsme s ní, ona zpívala makedonsky, my radžasthánsky. Také jsme vystupovali s Romano Drom z Maďarska, skvělá zkušenost. V dnešní době potřebujeme vytvářet mosty mezi kulturami, jsme otevřeni jakékoliv spolupráci. V létě jsme vystupovali s polskými Warsaw Village Band, cítili jsme sjednocení kultur a tradic. Album Sun Celebration, které z naší spolupráce vzešlo dokonce získalo polské ocenění Grammy. Existuje mnoho náboženství, naším je láska a hudba. Kdyby takové náboženství vyznávali všichni, bylo by mnohem méně problémů (smích).

S Dhoad Gypsies of Rajasthan jsme byli dokonce pozváni, abychom zahráli Micku Jaggerovi, ale i v Londýně královně Alžbětě při jejím diamantovém výročí. Nebo vloni indickému premiérovi Nárendrovi Módímu, francouzskému prezidentovi Francois Hollandovi a jiným. Od svých předků jsem se naučil, že jsme mimo jiné strážci radžasthánských tradic. V dnešní době je velmi důležité v nich pokračovat, vědět, odkud pocházíme, ale zároveň se otevírat odlišným světům.



Jak se díváte z pohledu tradice na kapely jako Dhol Foundation, Asian Dub Foundation a další, které vnášejí elektroniku a nekonvenční hudební postupy?

Inovace a moderna se mi líbí. My jsme však tradičnější, neboť prezentujeme autentickou tradici Radžasthánu. Elektronické hudbě jsme otevřeni, stejně jako mezikulturní výměně, ale nechceme ztratit naše určení, to je velmi důležité. Zdá se mi, že dnešní mladá generace právě své dědictví ztrácí, chodí do hospod a na diskotéky, poslouchají DJ a pomalu přichází o to, co máme. V mé rodině máme orální tradici, předáváme hudbu z otce na syna. To je to, co bychom se měli učit, a to je také důvod, proč dřu a snažím se tuto krásnou kulturu prezentovat posluchačům.

Showcase a hudební přednášky se poslední dobou přímo rojí, vaše promo dávalo mnoho přednášejících na letošních Czech Music Crossroads za vzor ostatním. Jak tedy na to?

Pro muzikanty není PR snadná věc, a pro mě bylo velkou výzvou, když jsem před šestnácti lety začínal. Už jen se ukázat a předvést co umím, vejít trochu ve známost! Ale v tom mi pomohlo i to, co jsem se naučil v rodině a co vyšlo z naší tradice – byl jsem zkrátka sám sebou. Pomalu jsem získával pozornost, až jsem se s projekty dostal na ty největší světové festivaly. Lidé mě začali poznávat a věděli, co dělám. Samozřejmě musíte být nejdříve dobrým hudebníkem a měl byste si ujasnit, co prezentujete a představujete. Je třeba být si jistý v tom, co děláte. Také si myslím, že když dáte lidem lásku, není možné, aby ji nepřijali.

Zúčastňujete se mnoha podobných akcí, jako jsou Crossroads. Co pro vás bylo nové a obohacující pro další vývoj?

Moc se mi líbila přednáška Geralda Seligmana. Vynikající přehled a poznámky k tomu, jak se nabízet a prezentovat, jak lidé z hudebního businessu přemýšlejí, jak fungují festivaly a jak uvažují promotéři. Protože jako umělec je musíte přesvědčit o tom, že právě vy máte hrát na jejich festivalu a také, že můžete být přijímání mnohem širším publikem, než si uměli představit. Každý den se naučím něco nového, potkávám uznávané a vážené odborníky z oblasti world music. Taková propojení a networking mám rád, navíc nás vždy posouvají dál, slyšíte nové nápady, inovace…



Zmiňujete slavné festivaly, máte nějakou radu muzikantům ohledně samotného koncertování?

Když vystupujete, zjistěte si, pro jaké publikum hrajete. Občas máme publikum dvě stě tři sta lidí, jindy 15 tisíc v rámci open airu. Je potřeba najít jistou vyváženost setu, dobře svou show připravit, zjistit co funguje a jak byste se měli prezentovat, udržet své vytyčené cíle, respektovat vlastní hudbu a předvádět ji originálním způsobem. Investujte do věci energii a lidé si vaše vystoupení zamilují.

Jak se vám líbila showcase a prezentace kapel na Crossroads? Nejednalo se pouze o české skupiny, ale také zástupce ze Slovenska, Polska a Maďarska, prim hrál především cimbál…

Připadalo mi to dobré, kapely se chovaly přirozeně, ale jistě, čím více hraješ, tím více zkušeností získáš. Je skvělé, že Zlata Holušová a další z Crossroads přivážejí hudební svět do Ostravy. Všechny ty lidi znám z mezinárodně uznávaného veletrhu Womex nebo nejrůznějších mezinárodních akcí. Setkat se s nimi v Ostravě a poznat kapely ze středo-východní Evropy je až zázrak. Pro mě osobně to bylo objevení maďarské a polské scény, rád se seznamuji s novými věcmi. Vždy vás to jako hudebníka obohatí, je to velmi zdravé a mohu z těchto zkušeností čerpat ve vlastní tvorbě.

Co sám osobně chystáte za projekty a je místo, kam byste se ještě se svými ansámbly rád vydal?

Dhoad a Bollywood budou mít koncerty ve Francii, v Norsku, Itálii, Španělsku, Mexiku, takže pokračujeme v cestování po celém světě. Snad jednoho dne zahrajeme i v Ostravě (smích). Ještě jsme nebyli v Austrálii, takže tam bychom chtěli, stejně jako do Jižní Afriky. A stále pokračujeme v našem osobním rozvoji a vzdělávání.

Foto Ⓒ Barka Fabiánová