Razzor Hellraider a Vintage Overdrive: který si vybrat?

Efektové krabičky patří už od šedesátých let k téměř povinné výbavě většiny kytaristů a basistů a jejich obliba rozhodně nemá sestupnou tendenci, spíše naopak. Vedle tradičních značek a řady boutique firem si stále větší renomé získávají také někteří asijští výrobci, jenž si hlídají kvalitu své produkce. Jedním z nich je i společnost Joyo Technology a její OEM brandy Harley Benton, Valco, Dr.J nebo Razzor. A Razzorům, konkrétně Vintage Overdrivu a nadupanějšímu Hellraiderovi, se věnuje i tento test.

Oběma zkreslovacím krabičkám je společné bytelné šasi z kovového výlisku jen o málo většímu než je tomu např. u efektů MXR, masivní footswitch s přepínáním true bypass a napájení 9V adapterem nebo baterií, ke které se dostanete po odklopení plastového víčka umístěného na spodní straně efektu.

Zelená barva Vintage Overdrivu dávala tušit, že předlohou k tomuto modelu byl legendární Ibanez Tube Screamer. Za pravdu mi částečně dalo nahlédnutí pod kapotu Razzoru, kde je uprostřed tištěného spoje umístěn čip JRC4558, kterým firma Ibanez (Maxon) osazovala svůj TS 808, který stál u zrodu obrovské popularity drivů postavených na obdobném principu.

Překvapilo mě, že i v této cenové relaci není elektronika poskládána z levných miniaturních SMD součástek (což u výrobků tohoto druhu osobně považuji za krok stranou) a také mě potěšila přítomnost kvalitních metalizovaných kondenzátorů, které mají mimo jiné zásadní vliv na odstup šumu.

Další příjemné překvapení přišlo po zapojení Razzoru VO do signálového řetězce. Charakter zvuku se až na malé nuance shodoval s originálem TS 808 - tlusté a výrazné středy pomáhající kytaře prodrat se kapelovým soundem, lehce upozaděné basy a kulaté výšky, to jsou základní atributy této povedené krabičky.

V případě použití čistého kanálu u komba Fender Blues Deluxe v kombinaci s krkovým singlem Stratocasteru a gainem Razzoru na cca 9 hod. dostal tón mnohem živější náboj, narostly harmonické i šířka projekce. S gainem na polovinu, hlasitostí okolo 2 hod., tónovou clonou na polovině a kobylkovým singlem mi zvuk evokoval sound Keitha Scotta (Bryan Adams) známý z nahrávek v období devadesátých let.

Notoricky známé je využití Tube Screameru jako nakopávadla zkresleného kanálu zesilovače a stejně jako předloha tak i Razzor Vintage Overdrive exceluje také v této oblasti. Po zapojení humbuckerového Ibaneze RG 550 do Marshallu JCM 800 2204 s předřazeným Vintage Overdrivem (gain 10 h., volume 2h., tone 2 h.) se z původně spíše crunchově znějícího aparátu stává zcela regulérní high-gain mašina schopná odvést svou práci i ve vyloženě extrémních stylech. Razzor Vintage Overdrive je prostě klasický drive "screamerovského" typu, který využijete téměř v jakémkoliv druhu muziky.

Razzor Hellraider disponuje oproti předchozímu modelu jiným charakterem zkreslení, které je frekvenčně posazeno do méně středového spektra s výraznějšími basy a výškami. Rozmezí gainu se pohybuje od lehkého overdrivu až po distortion a zvuk má z dnešního pohledu modernější témbr.

Krabička vycházející z kultovního drivu OCD od Mike Fullera (Fulltone) je i přes své jednoduché ovládání, sestávající z potenciometrů Gain, Volume, Tone a minipřepínače High/Low, velmi univerzální a nabízí širokou paletu použitelných zvuků.

Na rozdíl od Vintage Overdrivu lze Hellraider použít i jako plnohodnotný distortion na čistém kanálu - tady se asi nejlépe projeví muzikálně naladěné středové pásmo, které lze upravit přepínačem, kdy v poloze Low jsou středy lehce upozaděny a poloha High dodává soundu větší průraznost s vyššími středy.

Ve spojení s čistým zvukem Fenderu Blues Deluxe a starým Les Paulem Tokai osazeným Seymour Duncany SH4 a SH1 se mi nejvíce líbila High poloha switche, tónová clona na cca 1 h. a hlasitost na polovinu. Samostatnou kapitolou je podle mého výborně navržený průběh potenciometru Gain, který počínaje třetinou své dráhy nabízí pevné a čitelné zkreslení bez skřípajících výšek nebo přehnané komprese.

První čtvrtina dráhy Gainu se mi naopak velmi osvědčila při nakopnutí vstupu Marshalla, kde sice nebyla tak výrazně rozpoznatelná funkce High/Low, ale patřičně zde fungovala tónová clona, která se ukázala jako účinný korekční prvek v případě výměny rozdílných typů nástrojů se singly nebo humbuckery. Efekt se choval dobře i při nulovém Gainu, kde roli boosteru zastoupil dostatečně velký rozsah potenciometru hlasitosti.

Razzor Vintage Overdrive a Hellraider jsou dle mého názoru efekty, které se svým charakterem zvuku mohou hodit do téměř každého pedalboardu. V dané finanční kategorii se jedná o nadstandardně zpracované krabičky s poměrně pečlivě vybranými komponenty. Každý model vychází z trochu jiného zvukového fundamentu a je jen na vás, který z nich případně upřednostníte. Já jsem si nakonec pořídil oba dva. Každou z krabiček koupíte pod tisícovku, což je myslím další důvod, proč dát Razzorům šanci.