Robert Balzar, zdroj: web umělce

Robert Balzar: Doprovodná role není podřadná!

Pokud jste posledních 20 let nestrávili zalezlí pod kamenem v hlubokých lesích, víte kdo je Robert Balzar. Ať už hraje se svým triem, s kapelou Illustratosphere nebo ve funky legendě JAR, tento náchodský rodák umí střídat styly stejně plynule, jako střídat baskytaru a kontrabas. Spolupráce s takovými jmény jako John Abercrombie nebo Wynton Marsalis z něj dělá jednu z nejvýznamnějších osobností české jazzové scény.

V posledních letech hrajete na šestistrunný signature Johna Pattituciho, jak s JAR tak s Illustratosphere. Čím vás nástroj přesvědčil? Nebo jinak, v čem je právě tento model výjimečný?

Tento model má nejdelší menzuru a taky největší vzdálenost mezi jednotlivými strunami, tím se blíží kontrabasu. Právě proto ho navrhl John Patitucci, který střídá oba nástroje a přechod z jednoho na druhý pak není tak markantní.

Můžete přiblížit způsob, jakým si nástroje vybíráte? Přistupujete k výběru racionálně a zohledňujete zvukové požadavky kapel a projektů, nebo spíše „vybíráte srdcem“ nástroj, který plní vaše osobní nároky?

Zvuk je pro mě velmi důležitý – nástroj musí mít celé spektrum, musí být čitelný, ale zároveň ne ostrý. Tento balanc je velmi důležitý pro zvuk kapely. Každý nástroj má svoji charakteristiku a u kontrabasu je těch požadavků ještě více. Některý nástroj je super na hru smyčcem (arco), druhý spíše na hru prsty (pizz), třetí zní super na mikrofon, čtvrtý na snímač, pátý zpívá krásně nahoře, ale nezní dole, šestý naopak atd.

Jak dnes vypadá vaše koncertní vybavení s Illustratosphere, kde střídáte kontrabas a baskytaru?

Používám kombo SWR + Bassbox. Na baskytaru mam preamp Avalon U5, na kontrabas používám snímač Fishman a Radial Bassbone, plus mikrofon DPA.

Máte raději ozkoušené, prověřené vybavení, nebo se řadíte mezi „hledače“, kteří co týden zkouší nové struny, či nový kompresor? Případně, jakou část své výbavy měníte nejčastěji?

Mám už samozřejmě zajeté věci, které neměním, protože jsem zatím nepoznal lepší, ale pravdou je, že někdy mám období, kdy zkouším… Například různé druhy strun.

Mezi JAR, Illustratosphere a Robert Balzar triem pokrýváte široké spektrum hudebních žánrů a stylů. Existuje nějaký druh hudby, který byste rád přidal, nebo naopak takový, který byste nehrál „ani za zlaté prase“?

Opravdu nemusím dechovku, dokonce mi ji otec kdysi zakázal. (smích)
Každý žánr vyžaduje své a tak dělám, co můžu, ale baví mě třeba malý klasický ansámbl, například smyčcový kvartet, nonet a tak dále.

Najdete si čas cvičit? Pokud ano, rozkládáte čas rovnoměrně mezi kontrabas a baskytaru? Co cvičíte nejčastěji? Je nějaké cvičení, které basistům doporučujete?

Cvičím stále, ale z důvodů časových už ne moc techniku. Spíše řeším muziku, tím mám na mysli, že cvičím spíše konkrétní skladby, než stupnice. Doma cvičím na kontrabas a po hotelích na baskytaru.


Měl jste nějakého zásadního učitele nebo vzor, který by určil vaše směřování v rámci nástroje nebo hudby obecně?

Na začátku to byl jistě můj otec a jeho bubeník Isidor Švorc, dále mě pak velmi ovlivnil slovenský pianista Gabriel Jonáš a taky ať už osobně nebo z nahrávek John Abercrombie, Marc Johnson, Brad Mehldau, nebo taky Stevie Wonder, Carpenters, Michael Jackson, Earth Wind and Fire a J.S.Bach, F.Chopin a mnoho dalších.

Před lety jsem se bavil s baskytaristou Reggiem Worthym, který mi řekl, že se snaží odlišit svoje hraní tím, že cíleně „stahuje“ hru houslistů a snaží se jejich atak a držení tónu přidat do svého hraní. Máte obdobnou „tajnou přísadu“, která dotváří Váš zvuk? Uvažujete takto nad svým hraním?

Určitě mám rád melodické hráče a poslouchám hodně dechaře a pianisty. Chet Baker, Till Brener, Dexter Gordon, Bill Evans – ti jsou pro basisty čitelní, hrají melodicky a dají se krásně opisovat.

Vaše hraní plní ve výše zmíněných kapelách různé funkce. Je přístup k hraní v JAR hodně odlišný než když hrajete se svým triem? Existuje nějaká definice „role basisty“?

V JAR jde spíše o groove a v RBTriu se snažíme vest dialog tří lidí, tam je to víc sólové, ale v každém případě role basisty je doprovodná. Tím v žádném případě neříkám, že je podřadná! Z vlastní zkušenosti vím, co to udělá se sólistou, když se já popletu. (smích) K největší schizofrenii ale dochází v Illustratosphere, kde střídám oba nástroje...

Když se díváte na vývoj české hudební scény, co se za vaši kariéru nejvíce změnilo? Určitě je snazší dnes pořídit špičkovou výbavu, ale jsou aspekty, ve kterých to dnes mají muzikanti těžší?

Tak za mě se nedalo studovat jazzovou, či populární hudbu, byla jen klasická konzervatoř a tak jsme byli mnohem více odkázáni sami na sebe. Opisovalo se z nahrávek, a to nejen svůj nástroj, ale celé aranžmá, čímž si člověk tříbil sluch, naučil se různé druhy a obraty akordů na pianě. Dnes se dá všechno stáhnout z internetu a tak je to trochu bez vlastního přičinění. Myslím ale, že každá doba má své pro a proti.

Jakou hudbu teď nejčastěji posloucháte? Je někdo, s kým, slovy videoklipu k písni Bulháři, „by chtěl Robert hrát na basu“?

Díky mému synovi Benjaminovi, který studuje piano u prof. Lukáše Klánského na hudebním gymnáziu na Žižkově, poslouchám a znám všechny světové rappery a tento druh hudby. (smích) A zahrát si chci s každým, kdo to myslí vážně a něco hledá.

Pokud se chcete o hudbě z pohledu Roberta Balzara dozvědět více, registrujte se na Basové velikány 12. března do modřanské prodejně Kytary.cz, kam je vstup zdarma. Podrobnosti naleznete zde.