Robert Godin v Kytary.cz

Robert Godin: Mám rád novou generaci kytaristů, chtějí inovaci

Nadšenec. To je Robert Godin jedním slovem. „Fender ani Gibson nedávají moc peněz do výzkumu, a z toho já mám radost. Ať v tom pokračují,“ říkal během našeho rozhovoru, který proběhl po jeho workshopu v Kytary.cz.

Mám dva Godiny, a to proto, že jsou to netradiční inovativní nástroje. Jak dlouho vám trvalo vyrovnat se s poměrně konzervativní duší běžného kytaristy?

Celý život, teda od roku 1972. Víte, třeba s Multiacem jsem nejdříve zkoušel prorazit na nějakém specifickém trhu – brazilském. Miluju latinskoamerickou muziku a jazz. Chtěl jsem udělat konečně nějakou pěknou kytaru, ale ne úplně klasickou. Už to jede 25 let. Na ty kytary se dá hrát trsátkem, třeba.

Ale to nebyl váš první model, ne?

To byl Acousticaster, což se chytlo rychle. Ale úspěch pak byl třeba i LGX.

Na co vlastně hrajete vy?

No, mám tak nějak továrnu na kytaru, takže pořád na něco jiného. Dobrá kytara je pro mne především pocit. Musí sednout jako boty. A taky ke stylu, co hrajete.

Jo, to mi došlo, když jsem viděl Johna McLaughlina – je to fusion kytara.

Mám radost, že s námi spousta Mistrů spolupracuje. Ale dost mě těší i to, že stále chodí noví a mladší kytaristé. Chtějí inovace prostě proto, že jsou sami inovativní. To je dobře. Proto vlastně taky dělám kliniky. Chci, aby lidé věděli, jak funguje to, na co hrají.

V čem se kytaristi nejvíc pletou?

Třeba v tom, že „těžkej zvuk“ je v těžkých kytarách. To ale funguje naopak. Čím těžší dřevo, tím tenčí zvuk. Dřevo je moc husté, nenese zvuk. Dneska hledám co nejlehčí materiály. Anebo se přeceňuje role snímačů. Co ale snímají? No, dřevo. Takže na elektrickou kytaru se můžete dívat jako na sofistikovanou verzi akustické kytary. Jestli to nehraje akusticky, tak to ani nezapojujte.


Jak vlastně funguje váš výzkum?

Máme na to celé týmy a spolupracujeme s kanadskými univerzitami. Tvrdě makáme na fyzice nástroje... no, je to věda. Snažím se taky odhadnout trendy dalších tří pěti let.

A co tedy říkáte na trend vintage nástrojů?

Moc to nechápu. K čemu to všechno, když zvukové vybavení je dneska úplně jinde? Proč hledat zvuk padesátých let s dnešním vybavením?

Bude taky Godin rozšiřovat výrobu třeba na efekty a zesilovače?

To dělají jiní hoši mnohem lépe a já nejsem zrovna elektrikář. Nechci budovat něco, čemu sám nerozumím. To radši jdu na menší akustické nástroje – jako mandolíny, ale také oud. Trochu na mě koukaj divně, proč chce Kanaďan vyrábět starý turecký nástroj. No proto, že bych rád, aby ladil a dal se nazvučit. Což jsou přesně ty problémy, které hráči mají. Taky jsem ten nástroj trochu zeštíhlil a dal tam elektroniku jakou dávám do Ambience modelů.

Jakou elektroniku používáte?

Fishman a L.R. Baggs. Nepoužíváme přímo jejich modely, upravujeme si je. Samozřejmě na základě spolupráce – oni dodávají řešení, my zase objem prodeje. Zatím to funguje.

Sledujete a vytváříte inovace – co se vlastně nejvíc změnilo?

Kytaristi. Třeba v tom, že dnes se hodně podlaďuje a používají alternativní ladění. To klade na nástroje nové nároky. Proto třeba máme dvojí výstuhu. Mění se také hráčské techniky, hodně se kombinují styly. Vezměte si právě třeba world music, tam je potřebova tolika nových nástrojů.

Co nás tedy čeká od Godina?

Manouche 2018 (gypsy kytara). To je pro nás velký krok, ta muzika se hodně vrací. A přitom vývoj té kytary se zasekl před dekádami. No a třeba ta kobylka, to je vyloženě výzva. Dál děláme na celomasivní lubovce s Lollar snímači. To, co nám poslali, nás prostě nadchlo. Ale to má ještě čas, teď se věnujeme té gypsy kytaře.

Na Robertovu kliniku jsem bohužel zajít nemohl, ten večer jsem s kapelou hrál. Ještě před koncem tohoto rozhovoru se mě ale Robert Godin zeptal, kde mám svoji kytaru. Tak jsem pro ni (LGX) skočil do auta. Mám ji podepsanou. A na otázku, jaké struny na své kytary doporučuje, odpověděl: „To, co máte, tedy nové struny... a alespoň desítky.“