Šikovná malá holka Volca

Korg je první velkým výrobcem, který zareagoval na návrat analogových syntezátorů. Nezaměřil se však na úzkou skupinku experimentátorů a obdivovatele klávesových mágů, ale na masy a začal jim nabízet malé kapesní analogové syntezátory. Prvním byl Monotron, jenž zaujal filtrem Korg 35 převzatým z legendární MS-20. Na přelomu loňského a letošního roku svůj sortiment obohatil o tři další výrobky v nové řadě Volca, a to Volca Bass, Volca Keys a Volca Beats. Zaměřil jsem se na ten poslední.

Kapesní rozměry

Název má asi evokovat vulkanickou výbušnost, mně však okamžitě připomněl oblíbený vůz taxikářů v dobách socialismu, sovětský koráb silnic Volga. Naštěstí žádná jiná podoba tu není, i když by větší bytelnost neškodila. Kdo měl v ruce některý z nových analogů Korgu kromě zmenšené tříčtvrteční reinkarnované MS-20 s akordeonovou klávesnicí, byl vždy překvapen jejich kapesními rozměry a malou hmotností. Volca je pravda větší než monotron, nebo malé verze kaoss padů a kaossilatorů, je velká jako video kazety systému VHS. Vždycky se někam dá přistrčit. A mohla by být ještě menší, kdyby vespod nebyl prostor pro šest tužkových baterií a malý piezo reproduktor. Ten je úplně zbytečný. Hlubší zvuk nepřehraje, z kopáku je slyšet jen úvodní atak, přitom právě basy jsou doménou analogovým bicích automatů.

Miniaturizace však má také své nevýhody, od jisté velikosti, či spíše malosti, se nástroj začíná špatně ovládat. Tuto hranici už Volca překračuje, a to nejsem dvoumetrový americký černoch s patřičně urostlými prsty. Větší jsou jen dva potenciometry ovládající echo zde označené bůhví proč stutter. Zbylých šestnáct je skutečně malinkých, takže se o přesném nastavování může jen zdát. Ještě že ten hlavní pro hlasitost je až úplně vpravo.

Moc šikovná není ani náhrada klasických tlačítek pro přehrání jednotlivých zvuků, programování sekvenceru a spouštění naprogramovaným rytmů, dotykovým kontakty pod průhledným plastem. Vypadá to hezky, připomíná to ribbon kontroler použitý u jiného analogu od Korgu Monotribe, jenomže to zvětšuje šanci, že se přesáhnete zvláště v elektrizující atmosféře živého vystoupení na špatně osvětleném pódiu.

Ale abych jenom nekritizoval, ovládací prvky jsou sice nepříjemně nahuštěné, takže jen prsty drobných Vietnamek (Volca se vyrábí ve Vietnamu) je mohou bez problémů ovládat, ale pořád je lepší, když je každý parametr přímo přístupný a nemusí se vyhledávat v menu. Zvuk lze měnit bez problémů okamžitě.

Malé rozměry však mají ještě jeden negativní dopad – a tím je volba konektorů. U série Volca podobně jako u monotronů použit ten nejméně oblíbený, ještě méně oblíbený než cinch u kaossů a dalšího DJ gearu. Je jím - ano tušíte správně - malý tříapůlkový jack. Tento kabel je nejnáchylnější na jakákoli poškození a bez redukce se pižít nedá. Na druhou stranu se však našel prostor pro umístění konektoru MIDI, takže lze Volku Beats řídit externím sekvencerem nebo lze spouštět zvuky z paměti pomocí padů připojených přes nějaký MIDI interface a nejen ji synchronizovat s dalšími nástroji této řady.

Poloprůhledný černý plast působí efektně, ale nejsem, si jist, jak je odolný. Určitě ale bude citlivý na poškrábání, nemluvě o tom, že otisky prstů doslova přitahuje.


Syrový analog

I když ovládání důležité, u každého nástroje je nejpodstatnější zvuk. Volca nabízí podle výrobce šest analogových nástrojů, u nichž lze měnit základní parametry – basový buben, virbl, dva tomy otevřenou a zavřenou hi-hat. Ve skutečnosti ale budou analogové obvody jen čtyř, protože oba tomy zřejmě využívají jeden společný oscilátor stejně jako hi hat, což je patrné i z ovládacích prvků.

Doplňují je čtyři firemní samply v podobě PCM zvuků tleskače, claves, agoga a činelu. Na tak malou krabičku docela dost. Základní rytmus v řadě stylů elektronické hudby s touto krabičkou vytvořit lze.

Architektura tvorby zvuků připomíná klasické automaty TR 808 od konkurenčního Rolandu. S výjimkou tomů je zvuk tvořen z více vrstev. Povedený je kopák, u něhož je možné nastavit kromě výšky tónu a délky dozvuku i lupnutí simulující atak. Může hluboký, až rozvibruje vnitřnosti, i patřičně průrazný. Dobré jsou i oba tomy, i když s jejich zvukem si moc pohrát nelze, mění se je výška a délka dozvuku.

Zdařilá je i hi-hat, i když se u otevřené a zavřené dá jen rozhodovat o délce dozvuku a parametrem grain měnit bravu zvuku. Ten ale nabízí široké spektrum možností, od vysoké syčivé hi-haty a al Roland TR 606 až po hlubší agresivně elektronickou, vhodnou do syrovějších industriálnějších projektů.

Méně povedený je virbl. Sice lze měnit nejen výšku tónu a délku dozvuku, ale pomocí parametru snappy také přidávat šum simulující zvuk strunění, jenže vytvořit použitelný zvuk dá dost práce a vede se to spíš ve vyšších polohách při kratším dozvuku. Při hlubším ladění se šum nepojí se základním zvukem a působí spíše jako jakési podivné chrčení nebo praskání. Nord drum to není ani náhodou, i když ten je jen virtuálním analogem, a můj letitý čistě analogový Syncussion DRM 1 taky ne. Oba jsou jinde i cenově.

Naštěstí je tu tleskač. Pokud se jím podloží virbl, zní mnohem lépe. Tím jsem se dostal k PCM zvukům. Vzorky jsou vybrané trochu zvláštně. Činel je jen jeden, crash a ještě nic moc, takový univerzální bez výraznějšího charakteru. Zato je tu agogo a claves. První umožňuje dobře napodobovat kovové zvuky různých kovů, zvonů a trubek, do industriálu a brutálnější elektroniky je jak dělaný. Claves může napodobovat ráfek a vytvářet onen enervující rytmický ťukot, pokud se ale hodně podladí, nabízí zvuky podobné letitým simmonsům. Podladění, kdy se vzorek přehraje pomaleji, nabízí zajímavé efekty zejména u tleskače, kdy působí jako tlumený výbuch, bohužel trochu zašuměný. Při mírném podladění je skvělý na pochodové rytmy. Zní fakt vojácky.

Im Rhythmus bleiben s bonusem

Sekvencer je jednoduchý, ale účelný. Umožňuje naprogramovat 16 kroků ve dvou režimech, buď každý nástroj krok po kroku v režimu step, nebo živě daný nástroj dohrávat do vytvořeného základu. Žádné extrabuřty, rytmy jsou jen rovné bez akcentu, ale upřímně řečeno, v syrové elektronice, kde tato krabička najde nejspíš uplatnění, to většinou stačí. Nenašel jsem mnoho případů, kdy by se v EBM programovaly nepřesností, mající automat přiblížit živému bubeníkovi. Strojovost je naopak vítaná.

Jednu vychytávku ale na Volca Beats nabízí. To je funkce stutter, což delay s dvěma typickými parametry, časem zpoždění, a množstvím opakování zde nazvaným depth. Ten umožňuje rytmy výrazně obohatit, občas je ozvláštnit echem nebo je úplně zdestruovat. Pro dub jako dělané, ale uplatní se to i v nejrůznějších experimentech, třeba breakbeatových. Už kvůli funkci Stutter si stojí zato Volca Beats opatřit, protože přímo podněcuje k experimentům.


Výhrady

Škoda jen některých dalších nedomyšleností. Volca sice nešumí, jako monotrony, ale hlasitost na výstupu je malá a společný konektor pro audio výstup i sluchátka není optimální už kvůli impedanci.

Vážným nedostatkem je absence adaptéru. Tohle není nástroj, který bude někdo trvale vyžívat jen na baterie. Vím, že Korg takto snížil náklady, ale nejsem si jist, zda doporučený KA-350 za nepříliš lidovou cenu 750 korun nabízející 1,7 ampéru není až zbytečně silný.

Kapitolou samu pro sebe je návod. Vím, že Korg upřednostňuje jednoduché návody, on nikdo nemá chuť studovat složité bichle, ale v přiloženém letáku je jen vysvětlené, k čemu které tlačítko je, ale už ne doporučené parametry nebo způsoby programování. Trochu mi to připadá, jako by si Korg nevěděl s touto řadou rady a nedokázal se rozhodnout, jestli je Volca víc hračka, nebo skutečný nástroj.

Zábavný prcek

Celá řada Volca představuje návrat do dob přejících hledání, kdy analogové nástroje přestaly být luxusem, které si mohli dovolit jen syntezátoroví mágové typu Keitha Emersona nebo Ricka Wakemana, ale mohli s nimi experimentovat mladí muzikanti, jak tomu bylo v době nástupu nové vlny. Velkým kladem je, že všechny tři nástroje z řady Volca lze synchronizovat nejen navzájem ale také s Korgem Monotribe. Není k tomu ani potřeba MIDI, stačí jen použít přiložený kabel s malými jacky na obou koncích.

Pojetí řady Volca mi nápadně připomíná koncepci Rolandu TR 606 Drumatix, který se doplňoval s dnes už kultovní TB 303. Dokonce se objevily názory, že Volca Bass je novodobou třistatrojkou, ale to podobných spekulací bych se nepouštěl už proto, že ji v ruce neměl a TB 303 taky ne. Drumatix jsem ale vlastnil dost dlouho a musím říci, že jiný byl a to nejen zvukově, ale i koncepcí, protože šlo měnit jen hlasitost jednotlivých nástrojů a ne jejich zvuk.

Ale dodal bych, že jedna podobnost tu je, TB 303 a TR 303 byly taky původně koncipovány jako relativně levné nástroje pro kytaristy, kteří si potřebovali ke své hře naprogramovat nějaký doprovod. Nikdo netušil, že se proslaví v jiné roli a stanou se zamilovanými nástroji prvních technařů. Jaký bude osud Volky, se teprve ukáže, rozhodně si s tímto prckem lze užít dost zábavy.

Volca Keys