Sterling by MusicMan Cutlass Olympic White: že originál je jeden?

Většina kytaristů si Music Mana samovolně spojí s dvěma sadami humbuckerů. Co však vznikne zkřížením MM s klasickým Stratem? Nepřekvapivě je to supr kytara.

Fender Stratocaster napodobuje kde kdo, ale málokdo to umí. Musicman se o to vůbec nesnažil. Prostě jen dal dokupy svoji variaci klasického modelu. Nač to protahovat, cokoliv jste kdy na MM a Stratech žrali, u tohohle modelu najdete ve vrchovatý míře. Bílá a jemně lakovaná lípa jsou sexy, ale málokdy až tolik.

Učebnicově zpracovaný hmatník je synonymem komfortu. Určitým omezením je tlustší krk, který klade tužší odpor, než bývá u Music Manů zvykem, jenže kdo by spěchal u nástroje, určeného primárně pro hardrock a nekonečné bluesové agónie. Zvlášť když celý zvukový spektrum jemně vyvažuje fenderovské drcení flašek delikátností MM.

O sestavě singl, singl a singl nakoso a „pětistupňový převodovce“ stačí napsat jen tolik, že se na hraní se špunty v uších moc nehodí. Vintage snímače jsou samozřejmě lahůdkové, jenže lípa je lípa. I tak, bejt vámi, zkreslením šetřím, jinak byste se okradli o exkluzivní zážitek. Tím spíš, jestli příležitostně propadáte jazzovému šílenství nebo si aspoň rádi funkujete. Co však za řeč rozhodně stojí, je vychytaná ergonomie poťáků. Ani moc blízko pro nešiky, ani moc daleko pro gilmourovské hrátky s volume. Bod pro konstruktéry. Vzdát hold legendě, mít svoji představu a zároveň dbát na co největší hratelnost – to se vidí málokdy.

Za jedenáct let hraní jsem dost zpohodlněl a živější Straty, které jako by okenní tabulky drásají, vyměnil za masitější Les Pauly, co je rovnou rozbíjejí. Sterling by MusicMan Cutlass Olympic White mi však dokonale oživil dobu, kdy cokoliv jiného než Strat nepadalo v úvahu. Díky za to! Až mě ty bestiality omrzí, vím, po čem se poohlídnout.