Struny Elixir Light Nanoweb: za všechno může Nasa

Od vynálezu kovových strun se jejich výrobci předhánějí v užitých technologiích a délce životnosti. Donedávna se tato snaha omezovala pouze na pokovování strun cínem, mosazí, teflonem a v luxusním případě i zlatem. Ovšem věda a pokrok pádí mílovými kroky. Bylo jen otázkou času, kdy se nanotechnologie objeví i ve světě hudby. Značka Elixir se v tomto směru může pochlubit prvenstvím.

A protože rozdíl mezi strunou "novou" a "opotřebenou" se nejmarkantněji projeví na akustické kytaře, vzal jsem si do parády sadu strun na akustickou kytaru Elixir 16052 Light Nanoweb. Jedná se o fosforbronzové struny o síle 0.12 - 0.53, tedy o asi nejčastěji používanou kombinaci pro akustické hraní.

Popisovat sadu strun je myslím zcela zbytečné, a tak snad jen pro pořádek uvedu, že každá ze strun je balena samostatně, tudíž máte – na rozdíl od některých jiných značek, které struny balí buď po dvou (Martin) nebo rovnou celou sadu do jednoho balíčku, s odlišením jednotlivých strun barvou ball endu (D´Addario) – ulehčenou práci při výměně prasklé struny na ztemnělém pódiu.

Tedy rovnou k tomu, co struny Elixir činí tak neobvyklým. Výrobce přišel jako první (pomineme-li pokusy firmy Ovation s teflonem) s nápadem potahovat struny polymerem – a to polymerem takovým, který by negativně neovlivňoval zvukové vlastnosti strun a přitom je dostatečně chránil před rychlým opotřebením a ztrátou zvuku. A protože si tento výrobce vždy potrpěl na maximální možnou kvalitu zpracování svých strun, není divu, že i v otázce prodloužení jejich životnosti se spokojil pouze s tím nejlepším a začal pošilhávat po nanotechnologiích, využívanými vývojáři z NASA. A byla to trefa do černého.


Na své struny začal výrobce nanášet dva druhy ochranné polymerové vrstvy: PolyWeb a nejnověji NanoWeb. PolyWeb se pohybuje řádově v desítkách mikronů, NanoWeb je ještě mnohem tenčí (pouze několik mikronů) a tudíž oproti PolyWebu takřka netlumí přirozené chování a zvuk strun. Zachován zůstal rovněž i pocit ze hry a struny zní jasně a zvonivě až pětinásobně déle, než běžné struny. Pojďme si to tedy ověřit v praxi...

První rozdíl oproti "běžným" strunám jsem zaznamenal hned po natažení strun. Odpadá zde totiž "čekací doba" (až si struny sednou a rozehrají se) – a struny mají krásný, znělý zvuk hned po natažení a naladění. Druhé překvapení pro mě byl pocit ze hry, neboť rozdíl oproti hře na "obyčejné" struny byl minimální. Snad jen s tím rozdílem, že na struny Elixir se hrálo jakoby snadněji a příjemněji, ale to samozřejmě může být jen můj osobní pocit.

Při akordové hře, zněly struny dostatečně dynamicky a žádný markantní rozdíl v délce chvění či sustainu strun jsem nezaznamenal. Při sólové hře a rozkladech akordů struny reagovaly velice přirozeně, bez hluchých míst a dobře si rozuměly i s alternativním laděním. Co je na strunách ještě sympatické, to je fakt, že ve srovnání s běžnými strunami nešpiní prsty. Sice detail, ale i ten potěší...

A jak je to s tou proklamovanou dlouhou životností? Výdrž povrchové ochrany strun je samozřejmě odvislá od mnoha faktorů, jako např. agresivita a míra hráčova potu, používání kapodasteru či slide a v neposlední řadě i četnosti hraní a celkově způsobu hry. Nicméně mám výhodu, že se mi ruce při hraní nijak zvlášť nepotí a nepatřím mezi hráče s extrémně razantní technikou hry. Proto mi struny na kytaře vydržely (při každodenním hraní) celé čtyři měsíce. Což je oproti (v mém případě) cca měsíční výdrži strun běžných přeci jen dost znatelné.

Po zmíněných čtyřech měsících se struny lehce zabarvily a mírně ubylo zvonivosti, ale při troše dobré vůle (struny jsem záměrně v rámci testu nijak nečistil ani neudržoval) by struny mohly sloužit klidně i o nějaký ten týden déle. Pokud tedy struny po hraní minimálně otřete utěrkou, kdo ví... můžou klidně hrát a znít dokud neprasknou.

Cena strun se sice může zprvu jevit jako vyšší, ovšem při uvědomění jejich výdrže a vynikajících zvukových vlastností, je jejich cena pohybující se okolo čtyř set korun českých nakonec více než přijatelná.

Tagy: