Idio&Idio, foto: Vít Šalda

Ta energie se nedá vyfotit ani uložit do baterky

Je to dva roky, co jsme uskutečnili své sny a hráli poprvé před publikem jako plnohodnotná kapela IDIO&IDIO, spolu s výbornou formací La familia z Cách. Od začátku jsme měli jasno, co chceme lidstvu předat. Politiku jsme nechali v korýtkách a záchranu deštných pralesů Bonovi. O tom, že Láska je láska jsme od Lucky taky věděli dost.

Každý z nás chodí do práce a hudbu využívá jako ventil. A přesně tohle nám přišlo správné poskytnout všem. Myšlenka byla taková, aby posluchač přišel, vypnul hlavu, zapnul úsměv a ti nejodvážnější házeli všemi údy náhodnými směry. Žádný všudypřítomný přesah, žádná podprahová výchova. Ono možná stačí k lepšímu světu, že se lidi budou bezstarostně bavit.

Může to znít submisivně, ale opak je pravdou. Ono bavit tlupu, často i právem rozzlobených lidí, je slušná výzva a my na severu Čech o tom víme své. Nic jsme tedy nenechali náhodě a od té doby cvičíme minimálně 3x týdně, aktivně koncertujeme. Poctivě zanedbáváme drahé polovičky, rodinné příslušníky stejně jako svatby a narozeniny nejlepších přátel.

Paradoxně přes počáteční nevoli ale právě od nich cítíme největší podporu, která nám dopomohla k výhře v loňském ročníku soutěže „Skutečná liga“, vyhnala nás na velké české festivaly a cestou přes české eliminace v Lucerna music baru až na hudební svátek s oficiálním přízviskem „nejkrásnější festival na světě“ Przystanek Woodstock 2017.

„To je ale zodpovědnost!,“ strašilo nás v hlavě. Očekávaná návštěvnost téměř 1 000 000 lidí. Na to se prostě nedá připravit. Ono se to popravdě nedá ani představit. A opravdu nedá. I teď sami sebe uklidňujeme, že máme vzpomínky zkreslené euforií, atmosférou a pouze čtyřhodinovým spánkem během 48 hodin.


Léto snů nám naštěstí nedalo prostor pro nějakou trému. Celé „prázdniny“ jsme jezdili z jedné luxusní akce za druhou a sbírali zkušenosti od Basinfirefestu přes Rock for People, United Islands, Cibula fest až po Sázava Fest. Poslední jmenovaný byl naplánován den před Woodstockem, a tak naše myšlenky směřovaly právě tam. Potom už následovaly ony 4 hodiny zaslouženého odpočinku a pak cesta do Polského Kostrzyn nad Odra.

Ani na té jsme ale nebyli sami. Dodávka narvaná k prasknutí kamarády, cesta ubíhala za příjemného hlasu krásné neznámé z navigace a dovedla nás až k hotelu, kde jsme se akreditovali. Tím jednoduchá část skončila. Protože náš mimořádný talent nám umožnil hodinu jezdit kolem dokola areálu a hledat ten pravý vjezd pro náš vůz. Našli jsme si tak mnoho nových přátel mezi místními policisty a zjistili tak, že jsme zkušení lingvisti.

První kroky v areálu nám ukázaly skutečný význam slova GIGANTICKÝ. Návštěvnost nakonec přesáhla magickou hranici 1 500 000 lidí a Woodstock tak dostál svého jména. „Moře lidí“ už nebylo pouze přirovnáním, ale doslovným popisem. Pravidla a zákony západního člověka tu nehrály roli. Vládla jen nálada, davová psychóza, radost a SVOBODA. Svoboda, která rovněž propůjčila název našemu prvnímu songu v setu, který jsme zde představili na pódiu pivovaru Lech. V setu, který začínal před cizím publikem v cizí zemi a končil před tisíci nových přátel doma. Publikum z celého světa nám v duchu Polské tradice připravilo tu nejvyšší poctu v podobě písně Sto lat, se kterou se s námi, kapelou IDIO&IDIO, loučili. Publikum nás přijalo za své a také přijalo onu prapůvodní myšlenku radosti a bezstarostnosti a kruh se uzavřel.

Došli jsme k závěru, že každý kdo miluje hudbu, ať už muzikant nebo nadšenec, by mohl Woodstock považovat za Mekku a alespoň jednou za život jej navštívit. Ta neuvěřitelná energie se totiž nedá popsat, nedá se vyfotit ani uložit do baterky. Díky projektu CZECH HOUSE to pro českého nadšence nikdy nebylo snazší.

Idio&Idio, foto: Vít Šalda
Idio&Idio, foto: Vít Šalda