TCE Hypergravity: vivat kompresóres

Kompresor! Krabička jedněmi milována, jinými nenáviděna. Prodlužuje a krásně srovnává zvuk, nebo naopak nevhodně potlačuje dynamiku? Trh je zaplaven všemožnými variacemi kompresorů s tajemnými přívlastky jako dyna/ross, transparentní nebo optické. Když si zadáte tento typ pedálu na stránce Effectdatabase, tak vám vypadne 948 krabiček, které dělají víceméně to samé. Ale i na tak přehuštěném políčku se občas objeví nějaká zajímavost. Firmě TC Electronic se to opět podařilo v podobě podlahového multiband kompresoru Hypergravity.

Frontman o něm již samozřejmě jako obvykle informoval a vysvětlil základy, ale pojďme se na něj podívat trochu podrobněji. Protože často pracuji studiově, tak znám a používám kompresi různých frekvenčních pásem. Hlavně pro celkový mix to může být zásadní metoda, jak docílit požadovaných výsledků. Hypergravity nám v kapesním balení umožňuje dosáhnout na taková studiová kouzla a komprimovat zvlášť basy, středy a výšky. Delší dobu již vlastním jeho předchůdce Nova Dynamics, který je dokonce duální a s šumovou bránou, ale na pedalboard je to krabička poměrně velká a vyžaduje 12VDC napájení, tak jsem byl zvědavý na jeho moderní reinkarnaci.

Tady se však dostáváme prvním složitostem komprimace. Duální byl NDY1 proto, že dva (nebo i víc) méně výrazné kompresory za sebou fungují obvykle lépe než jeden „silnější“. To lépe totiž obvykle znamená, že méně ovlivňuje (lidově řečeno prasí) základní zvuk. Což je takové nepsané pravidlo jak poznat kvalitní kompresor – že vlastně není slyšet :) Z toho pak vzniká spousta nepochopení, umocněných velmi speciální komprimační disciplínou zvanou country, kde naopak je vliv velmi výrazný a zvuk se (žádoucím způsobem) prasí.

K tomu se patří dodat, že elektrická kytara není na komprimaci extrémně náročná, protože nemá příliš velké dynamické výkyvy. Naprosto jiná situace však nastává u kytary akustické nebo basové. Nějaké větší zabarvení zvuku tady obvykle není na místě a dynamické rozdíly jsou takové, že komprimace se používá naprosto standardně až nezbytně. Ale jako každá složitější věc, multiband kompresor může být fantastický sluha, díky kterému můžeme mít zaroveň plné hutné basy i jiskřivé transparentní výšky, ale taky špatný a náladový pán, protože vyžaduje aspoň elementární znalosti teorie komprimace (attack, release, ratio atd.). V ideálním případě dostaneme krásný táhlý vyrovnaný tón, se kterým se pak dál dobře pracuje, anebo taky nepřirozeně „dýchající a pumpující“ zvuk (což je nejčastější chyba, když se to s komprimací přežene).

Ale co nám tedy nabízí tahle krabička v trendy tyrkysové barvě? Ve zkratce dva režimy a toneprint. Což v konečném důsledku znamená téměř neomezené možnosti. Mód vintage má být klasický dyna/ross kompresor, často se vyskytuje názor, že je příliš temný, ale jde to doladit ovladačem Blend (poměr základního a efektovaného zvuku). Nicméně hitparáda nastává až při módu Spectra, což je onen zmiňovaný multiband, kdy se jednotlivá pásma komprimují různě. To už je velmi vyjimečné a nabízí to jenom minimum výrobců. A co teprve TonePrint! V editoru se dostanete k nastavení takových jemných nuancí, že musí být ukojen každý audiofil. Navíc můžete využít tzv. artist toneprinty a vyzkoušet si, jak si nastavuje efekt například John Petrucci. Na internetu už je spousta videí základních funkcí, tak jsem si vybral tři umělecké presety a zkusil, jak mi to bude hrát:

Transcomp (John Petrucci) je kompletně transparentní, bez většího množství basů obvyklých kompresorů
Low And Fast Squeeze (Dan Brown) víc komprimuje spodní struny, aby všech šest strun znělo vyrovnaněji
Kate Moss (Josh Smith) dělá funky tón štíhlý a kostnatý (podobně jako známá modelka ;)

Možnosti jsou téměř neomezené, navíc TCE nabízí i menšího bratříčka Spectracomp (díky toneprint editoru zdaleka nejenom pro basu) a pro skutečné zájemce je k dispozici i velice rozsáhlý a detailní rozbor všech aspektů


Když tento dlouhý příběh shrnu krátce – zkuste to. Kdo si dá trochu práce a studia, tak může získat skvělého pomocníka za více než rozumnou cenu. V mém pedalboardu, kvůli větší operativnosti, možnostem, presetu, standardnímu napájení a velikosti (přesněji řečeno malosti) nahradil klon jednoho z všeobecně nejuznávanějších kompresorů. Jako pihu na kráse hodnotím zpoždění ovladačů při nastavování, kdy se otočení knobem projeví s malou časovou prodlevou. A kdyby šly na přepínač uložit tři presety a ne jenom jeden (jako to má např. u svých pedálů firma Source Audio), tak už by to bylo dokonalé.