Test zkreslovadel do 2000: Muff Overdrive a Shockwave Distortion

Třetí část testu plynul ve znamení jednoduchosti. EHX Muff Overdrive má pouze knoflík Volume a Jet City Shockwave Distortion na tom nijak hůř.

Opět jen pro úplnost, testovalo se na patnáctiwattovém Line6 Spider Classic a druhým aparátem byl Engl Powerball II, s reprobednou Engl 2x12 Pro. Kytara lady Ibanez S série.

Předběžné ohledání

EHX Muff Overdrive je ze série NANO, což je v podstatě nejlevnější segment produkce Elecvtro Harmonix. Krabička je hliníkovým odlitkem černo-zelené barvy s jediným ovládacím prvkem: Volume. Standardní nožní spínač evokuje True-Bypass a nejspíš to tak i bude. Pro vložení baterie ale musíte mít křížový šroubovák – a odšroubovat celou dolní část krabičky. To je nepříjemné, na druhou stranu se ale po vytažení jacků ze zdířek baterie sama odpojí (jako u většiny efektů).

Cena: cca 1290 Kč.


Jet City Shockwave Distortion je takový malý mimozemšťan mezi efekty. Jak tvarem, tak i zvukem. Krabička z ne zrovna tenkého plechu se podílí na celkové váze efektu a vše je vedeno v černo-modré kombinaci. Horní část zdobí 3 ovladače: GAIN, TONE, VOL.

Hmatníky jsou vcelku veliké a potenciometry příjemně tuhé. Baterie se vkládá zespodu, kde není zrovna ideální přístup. Navíc mě zespodu zaujaly gumové nožičky, na kterých efekt v normální poloze stojí. Jsou malé a vysoké. To není nic pro pedalboard – předpokládám, že případný majitel jim dá brzy krátký sestřih. True-Bypass je již jen třešničkou na jinak dobře upečeném dortu.

Cenovka opět není nějak extrémní: cca 1290 Kč.

Klapka, jedem…

Zapojil jsem celý řetězec takto: kytara – EXH Muff Overdrive – Jet City Shockwave – zesilovač a hned na začátek jsem použil Line 6 Spider.

EHX Muff Overdrive je absolutně jednoduchý. Stačilo mu jen nastavit hlasitost na cca 10 h a už to jelo. Ani mi nevadilo, že jsem nemohl nastavit gain, protože efektík hezky reagoval na pravou ruku a šel od lehkého crunche až po slušný rockový overdrive. Prostě čistý nenásilný zvuk overdrivu, který zněl přirozeně bez zbytečné chemie. Rozložené akordy se nicméně s narůstající silou signálu začaly poněkud slévat. Vše ale bylo pod kontrolou, vcelku příjemný zážitek.

Jet City Shockwave Distortion
jsem nastavil na GAIN – 12 h, TONE – 12 h, VOL(ume) – 12 h. Je to divný, ale tohle jednoduché nastavení mě plně vyhovovalo. Z aparátu se na mě doslova vyhrnul syrový distortion, který se nesypal, nezahlcoval, byl příjemně čitelný a přitom hutný. Velmi dobře „držel tvar“, nebo jak to nazvat. Měl vlastní tvář a zajímavou barvu. Velmi dobře reagoval na styl hry a i když se mu spíš asi líbí v tvrdších rockových vodách, umí i hezký crunch.

Spojení obou efektů každopádně nebylo nic moc – jako kdyby pejsek a kočička vařili dort.


Posvítíme si ně…

Přesedlal jsem na Engl Powerball a zkusil jak se budou efektíky chovat na poctivém lampovém aparátu. EHX Muff Overdrive se pana Hyda převtělil do Dr. Jekkyla. Tenký, mdlý zvuk bez „kostry“. Prostě tady mu to opravdu nesedí – zvuk se sype jak písek. Zato Shockwave Distortion si liboval jako prasátko v žitě. Zvuk ještě víc zmohutněl a lampy z něj dostaly to nejlepší, co mohly. Ten zvuk šel skoro nahmatat, jak byl hustý. Navíc získal i jakousi univerzálnost a mně vyhovoval jak na vyhrávky, tak i na jednoduché rozložení akordů, či doprovod. Vůbec jsem proto neměl tendenci hledat nebo přepínat na jiný zvuk. Méně je někdy více a tenhle efektík to plně potvrzuje.

Ticho v soudní síni

V duchu předchozích dílů bych měl teď napsat něco jakože „každý má něco do sebe“, ale neudělám to. Prostě Muff Overdrive se mi líbil jen na tranzistoru, zatím co Shockwave Distortion exceloval i na Englu, a to už prostě stojí za trochu rebelie. Dneska je tedy Jet City Shockwave Distortion jasným vítězem. Není proto divu, že jej kolega v recezi nazval Buldozerem pro kytaristy.

Ještě uvidíme, co Razzor Metal Distortion. Metalový distortion s boostem pro sólo hru nám ještě zamotat hlavu může.