The Wolf T-Plank: zaostřeno na detaily

Kytarový butik v Praze-Modřanech přetéká exkluzivním nástrojovým vybavením. V jeho širokém portfoliu patří The Wolf T-Plank od českého kytaráře Ondřeje Vlka mezi ty levnější položky. Co do kvality je však srovnatelný s násobně dražšími kusy.

„Lepší bejt hrdej na skrytý detaily, než se bát schovanejch průšvihů,“ říká Ondřej Vlk. Falešná skromnost nebo nabubřelost se však projevují jinak. Jestli mě tohle bílý telátko něčím uzemnilo, pak detailním zpracováním. Jeden by od čistě bílýho nástroje se dvěma poťáky očekával podobný zákeřnosti jako u Satrianiho Ibaneze JS 140WH, T-Plank ale není záludný. Jeden single, volume, clona, pevná kobylka, žádné rozpínání. Úplně to stačí.

Ne, nenechal jsem se opít nádherným lakováním, který vytáhlo i ty nejjemnější kresbu javoru hlavy a hmatníku. Už proto, že singl GFS Gold Foil Single Coil Ferrite Soapbar s nakřáplým vintage feelingem sosá z volšovýho těla i to, co byste neřekli, že v něm kdy bylo. Hodně tomu napomáhá uchycení strun, které se provlékají skrz tělo. K uchycení se taky váže asi jediná moje výhrada. Případnou manipulaci s přetrženou strunou by mi zřejmě ztížilo.

Jako celek je však kytara poskládaná opravdu mistrně. Rezonanci v cestě napříč nástrojem tedy vůbec nic nestojí. Obdobně pohybu prstů po hmatníku nepřekážejí pečlivě obroušené pražce a tělo kopíruje tvar a kobylku telecasteru, ne však obhroublost prvních sérií. Sympatické je také provedení vstupu pro jack, který bude opravdu těžké vyviklat. Chápu, proč „svižníka přespolního“, Australana Glenna Proudfoota, T-Plank tak bavil. Pro nespoutané melodické preludování naprosto ideální věc. Úplně ji vidím v rukách Eddieho van Halena. Ale vůbec nejlepší na celém T-Plankovi je cena. Za osmadvacet tisíc sehnat špatnou kytaru je sice velký kumšt, ale ještě větší je za stejnou cenu sehnat lepší než od „Vlka“.