Mišmaš a jeho magický statek Ústsko

To, co nás spojuje, je silnější než to, co nás dělí

Můžete svým profesionálním přístupem u pořadatelů festivalů vyrůst? Setkávají se i pořadatelé menších festivalů ze strany kapel v oblasti technických požadavků s něčím kuriózním? O těchto tématech jsme se bavili s Broňkem Slezákem z bojkovického Mišmaše, Vaškem Müllerem z Hradeckého slunovratu a Pavlem Uretšlégrem z Besedy u Bigbítu v Tasově. Co tyto tři festivaly mj. spojuje? Vytříbená muzika, rodinná atmosféra i kouzlo místa konání.

Setkali jste se po stránce technických požadavků kapel na vašem festivalu s něčím speciálním? Co byla největší kuriozita?

Vašek Müller: S něčím kuriózním asi ne, ale hodně legrace jsme si loni užili s premiérou mnohohlavého Zvířete jménem podzim. Jelikož nikdo moc nevěděl, co si pod tím představit, a žádné informace nikde nebyly, rozhodl jsem se udělat s Kittchenem před festivalem i rozhovor do hudebního magazínu, abych se dozvěděl nějaké podrobnosti. Čtrnáct dnů před festivalem přišel požadavek na ubytování. To, že nakonec celé široce rozvětvené Zvíře dokázal Ondra Oborný z našeho týmu ubytovat, považuju za jednu z největších věcí, které se na porevoluční festivalové scéně udála. Myslím, že mnohé festivaly by na ní skončily (smích). Pak ještě obří zvíře potřebovalo někde zkoušet, že... No, nebudu to dál líčit, ale vše dobře dopadlo, a premiéra Zvířete byla povedená a se spoustou nadšených diváků.

Pavel Uretšlégr: Za mého působení na Besedě jsme (naštěstí) nic speciálního ve směru k technickým požadavkům neřešili. Technicky nejnáročnější bylo určitě vystoupení norských Jaga Jazzist, ale i u těch vlastně vše proběhlo naprosto hladce. Mimo jiné díky perfektní práci našich stage manažerů. A například rider Zoly Jesus, asi největší hvězdy v historii festivalu, která u nás zahraje letos, vypadá paradoxně poměrně jednoduše.

Broněk Slezák: Občas člověk trne, co bude shánět letos. Sehnat v Česku Korg MS 20 pro Felixe Kubina není nic jednoduchého a sám Felix se na to s potutelným úsměvem následně ptal (na koncert v Lucembursku mu ho prý přivezli z Nizozemí). Nicméně největší kuriozitou byl bezpochyby nákupní vozík pro Filastina, který ho nazvučil a bubnoval na něj. Samozřejmě člověka jako první napadne prostě ho před marketem naložit a odjet, ale to se mi prostě nějak příčilo, takže jsem poctivě volal kamarádovi, který pro jeden obchod dělal, jestli by to šlo legálně zařídit.


Který muzikant u vás důsledkem svého chování na festivalu osobnostně nejvíc vyrostl, resp. jste si ho po tomto zážitku začali i lidsky opravdu vážit?

Pavel Uretšlégr: Důsledkem chování na samotné Besedě asi žádný, spíše mi osobní setkání v Tasově u mnohých muzikantů potvrdilo moje sympatie vůči nim. Namátkou můžu jmenovat Banána (Kovadlina, I am Pentagon) nebo Bonuse. U obou mám rád, jak k hudbě přistupují, k čemu se skrze svoji tvorbu vyjadřují, líbí se mi jejich společenské postoje. A vlastně jsem díky Besedě blíže poznal Prokopa Holoubka (Midi Lidi), kterého řadím po těch letech mezi svůj blízký okruh kamarádů. A platí u něj určitě totéž, co u Banána a Bonuse. Zajímavé je, že opačně to funguje daleko častěji – díky osobnímu setkání Besedě nejeden muzikant u mě osobnostně klesl níže. Obecně bych byl ale tyto zkušenosti nepřeceňoval – často jde jen o chvilkové setkání ve specifických situací a realita může být docela jiná. Dokážu si představit, že i já působím během toho festivalového shonu na lidi dost odlišně od skutečnosti.

Vašek Müller: My vždycky na HS říkáme, že si to děláme pro radost a z radosti, a když už na tom celý rok makáme, je nesmysl si to kazit tím, že bychom zvali nějaké kokoty (smích). Takže zkušenosti máme obecně dobré, ale co vypíchnout? Třeba když při druhém ročníku přišla opravdu velká bouře těsně před koncertem očekávané Lenky Dusilové. Přesunuli jsme Lenku do velkého pivního stanu přímo mezi lidi, toto rozhodnutí v podstatě znamenalo i zrušení koncertu kapely Helemese. Muzikanti z ní však místo nějaké rozladěnosti pomáhali převážet zvuk v lijavci k realizaci koncertu kapelním autem a makali jak najatí. A pak ještě zahráli jen tak pro nás pár pořadatelů na závěrečné neplánované afterparty. A mimochodem, koncert Lenky Dusilové přímo mezi lidmi byl naprosto nezapomenutelný zážitek, napjatý, soustředěný, s nekonečným potleskem a blízkou energií. Dodnes se na něj vzpomíná.

Broněk Slezák: Samozřejmě se pro každého hosta, kterého pozveme, snažíme udělat maximum, aby se i při snížené míře komfortu u nás cítil příjemně. Nicméně mám rád všechny, kteří ví, kam jedou, a ví, že budou muset v něčem i trochu slevit ze svých požadavků, nemají s tím problém a dokáží si akci užít. Jak sympaticky se loni prezentovali Slim Cessna's Auto Club, na kterých byla vidět obrovská únava z dlouhého přejezdu a náročného turné, a přesto byli po celou dobu neuvěřitelně skromní a milí, což nám až vyráželo dech.


Klíčové sdělení ve vztahu k letošnímu ročníku festivalu?

Broněk Slezák: Pětadvacátý ročník svádí k bilancování a nostalgii a nevyhnuli jsme se tomu ani my. Je pro nás samotné neuvěřitelné, že i po těch letech jsme pořád víceméně stejná parta, že jsme se vzájemně nerozhádali a nezabili (i když k tomu občas moc nechybělo) a že si pořád máme co říct, chceme spolu trávit volný čas a chceme pořád dělat párty, kterou si užijeme my, naši kamarádi, známí i úplně cizí lidi, kteří jsou naladění na stejnou vlnu a vnímají pro nás neskutečný silný genius loci statku Ústsko.

Pavel Uretšlégr: Nechceš něco napsat jako kurátor hudebního programu ty? (Trochu váhám, za Besedu po předání kapitánského můstku před osmi lety aktivně nevystupuju, ale nakonec souhlasím. Za mě jednoznačně je už od počátku festivalu klíčová hlavně láska k dobré hudbě a sdílená radost z „dělání věcí“. To samé platí i pro šestadvacátý ročník. Je pro mě proto obrovským zadostiučiněním, že si Beseda nejenže udržela svůj charakter a pozitivní energii, ale dál se rozvíjí a zraje. Pokud makáte na věcech, které máte rádi, na výsledku se to prostě pozná. Navíc, jak Pavel před časem napsal na Facebooku: „Dělat festival někde na konci republiky je samo o sobě trochu na palici. Ale mít na moravském venkově headlinera, v jehož názvu je JESUS, je už skoro za hranicí zdravého rozumu...“)


Vašek Müller: Salon Mechtilde. Veškeré nehudební aktivity jsme letos věnovali památce Mechtildy Lichnovské. Což byla velmi zajímavá žena, jejíž život je úzce propojen s Hradeckým zámkem. Byla velmi vzdělaná, zcestovalá a emancipovaná – berlínské konzervativní kruhy ji označovaly jako „excentrickou princeznu“. Pacifistka, která varovala ve svých dílech (napsala 17 knih) před Hitlerem, byla zastánkyní demokracie a svobody. Vlastně symbolizuje všechno, o co se snažíme i my Hradeckým slunovratem, a tak jsme se rozhodli scénu, na které představujeme literaturu, architekturu, výtvarné umění, historii, film nebo silné lidské příběhy a na níž se objeví zajímavé osobnosti typu Davida Vávry nebo pana Suchára ze Sdružení Neratov, věnovat právě jí. Připadá nám to v této době velmi aktuální – a my chceme tímto festivalem i něco sdělit o našem pohledu na svět i hodnotách, které jsou pro nás klíčové. A vlastně bychom mohli jako slogan letošního HS použít i slova z písně Živých kvetů, které na HS vystoupí: „To, čo nás spája, je silnejšie ako to, čo nás delí“.


Mišmaš párty, 25. ročník

22. a 23. června 2018 na statku Ústsko u Bojkovic
Událost: zde

Hradecký slunovrat, 5. ročník

29. a 30. června 2018 v Hradci nad Moravicí
Událost: zde

Beseda u Bigbítu, 26. ročník

3. a 4. srpna 2018 v Tasově u Veselí nad Moravou
Událost: zde