Arch Enemy, zdroj: Wikipedia, foto: Andreas Lawen, Fotandi

Úhlavní nepřítel fotografa

Skvělá fotka prodává. Své o tom vědí vokalistka Alissa White-Gluz z Arch Enemy a její krejčová Marta Gabriel. Bez dovolení si od fotografa a taky právníka J. Salmerona z magazínu Metal Blast „půjčila“ okolkovanou fotku, kterou pořídil loni v červenci na festivalu FortaRock v nizozemském Nijmegenu. Přidala k ní odkaz na svůj butik Thunderball Clothing.

Autor na Instagramu velmi populární podobenky to samozřejmě zjistil a dal kostymérce návrh, jaký se neodmítá. Zaplaťte mi za licenci pro reklamní použití 100 Euro a já je všechny dám Dutch Cancer Society (nizozemská dobročinná společnost pro výzkum rakoviny). Býval by to pro všechny výhodný dobrý skutek, ještě k tomu v okolí Vánoc. Fotograf by se zviditelnil a kostymérka by ukázala snahu odčinit školáckou chybu. Jenže Marta Gabriel potenciál win-win situace úplně zazdila, vzájemnou komunikaci předala Alisse a na sociálních sítích se strhla hotová přestřelka u OK Corralu, příliš dlouhá ke čtení i pro zimní večery. Navíc se od začátku vyvíjela v jasný neprospěch slavné metalové kapely.

Alissa i Marta se zhusta navážely do všech, kteří se Salmerona zastali. Manažerka a bývalá vokalista Arch Enemy Angely Gossow ještě přilila olej do ohně. Salmeronovi vzkázala: „Okamžitě jsme odstranili fotku, kterou jste pořídil na FortaRocku. Snad vám nebude vadit, že si nepřejeme, abyste v budoucnosti fotil koncerty Arch Enemy, ať už samostatné nebo na festivalech. Toto jsme přeposlali agentovi, který jedná s pořadateli. Žádná kapela nechce mít fotografy, kteří jí později budou posílat výhružnou korespondenci a zpeněžovat její fotky.“

Ať už J. Salmeronovi šlo o dobrou věc nebo skutečně taktizoval, na jeho stranu se po tomto postu postavili kromě autorského práva ještě fanoušci kapely. Za neschopnost přiznat do očí bijící chybu Marta Gabriel dle svých slov obdržela stovky výhružných vzkazů – než se omluvila, zaplatila a v odezvě na stupňující se kyberšikanu ohlásila konec butiku.

Přitom předejít podobnému katastrofickému PR lze velmi jednoduše. Velmi volně nakládat lze kromě free fotobank například také s obrázky z Wikipedie licencovanými jako Creative Commons. Další možností je zjednat si jako dvorního fotografa třeba i šikovného nadšence výměnou za zveřejňované autorství. U cizích fotek taky často stačí málo – napsat dva maily. První autorovi, kterého si předtím najdete (google totiž umí hledat hesla i obrázky). Vysvětlíte mu, nač jeho fotku potřebujete a nabídnete mu, že ho výslovně uvedete jako autora. Většina fotografů na to kývne kývne. Dobře vědí, že výdělečné kapely jsou v tuzemsku asi tak běžné jako profesionální fotografové.

Přesto nejde o pouhou formalitu. Stisk spouště je spíš vyvrcholením než hlavní náplní fotografova pachtění se za co nejlepším úhlem, světlem a hlavně neopakovatelným okamžikem. I když za tu dřinu tuzemští fotografové často nežádají nic než přiznání autorství, protože je baví, neznamená to, že nemá žádnou hodnotu. Často si ji uvědomíme až tehdy, když za ni některý z nich vystaví účet.