Zdeněk Neusar

Muziku miluju. Aktivně se kolem ní pohybuju už od druhé poloviny devadesátých let, kdy jsem začal organizovat první koncerty a vydávat fanzin. Frontman a jeho vedení pro mě byla a je výzva. Cesta dál.

Znát mě můžete i z Radia 1 nebo festivalu Beseda u Bigbítu. Motto: "Nemusíme si zvykat na to, co je..."

MILNÍKY V DATECH

:: od roku 1999 osudové spojení s festivalem Beseda u Bigbítu ve slováckém Tasově, kde dodnes funguju v pozici kurátora hudebního programu

:: počátkem nultých let promotérské aktivity u Redblacku, studium žurnalistiky, založení občanského sdružení Žebřiňák a začátky serioznější hudební publicistiky (např. Freemusic nebo Literární noviny)

:: návazující studium sociální a marketingové komunikace a v prosinci 2004 další životní zlom: stěhování do Prahy a téměř pětiletá zkušenost na pozici mluvčího Drážní inspekce

:: v létě 2009 mířím do X Production, kde mám na starosti hudební divizi, o dva roky později mám za sebou i první moderátorskou epizodu v Radiu 1 (hitparáda Velká sedma) a od června 2012 po odchodu z X Production mířím na tiskové oddělení Ministerstva dopravy

:: dále paralelně participuju na řadě hudebních projektů, zejména v rámci PR podpory desek kapel, kterým věřím (Zrní – Soundtrack ke konci světa, Nebeský klid), Midi Lidi – od druhého alba všechny, Dva – Nipomo, Čokovoko – Hudba, Monikino Kino – Prázdniny, Korben Dallas – Banská Bystrica, Bratři Orffové – Šero, Mucha – první dvě desky, Kyklos Galaktikos – Mezi lovci mezer, Ventolin – Vitajte, Floex & Tom Hodge – A Portrait Of John Doe, Zvíře jménem Podzim – Září, Katarzia – Celibát, Krajina Ró – Hotel Blázen...)

:: v únoru 2013 se začínám podílet taktéž na editorské práci, chodu a řízení Frontmana a od ledna 2019 se po odchodu z Ministerstva dopravy opět věnuju naplno pouze muzice...

:: ... a k hudbě se snažím vést i své čtyři úžasné děti, které přišly na svět v rozmezí let 2010 až 2022