Abraxas, zdroj: archív kapely

V triu má každý svůj prostor, nezní zbytečný balast

S kapelou Abraxas ve třiačtyřicátém roce naší existence chystáme další nové písně. Jako první jsme připravili skladbu Zase se toulám sám jen se svou náladou, ke které na jaře chystáme i videoklip. Do nového alba se ale neženeme.

Máme připraveno deset písní, ale desku hned vydávat nebudeme. Napřed budeme zveřejňovat jednotlivé písně, dříve by se řeklo singly, na které postupně budeme točit i videa. Nejsme už tlačení k tomu vydávat alba za každou cenu. Jako legenda musíme na koncertech stejně hrát především naše největší hity z celé historie kapely. Takže stačí inovovat repertoár tak maximálně o tři písničky.

Abraxas pilně koncertuje. Loni jsme měli přes šedesát koncertů, takže se dá říct, že se kapele daří. Naše písně vznikají celkem klasicky. Napřed přemýšlím nad nějakou ideou skladby, čímž nemyslím text, ale hudbu. To znamená náladu, tempo, harmonii… a potom většinou dostanu nápad na základní riff. To může být v base i kytaře nebo obojí dohromady, a na tomto riffu pak vystavím melodii. Když mám riff a nebo současně s tím začnu řešit melodii, napřed hledám optimální frázování, ke kterému pak dosadím i tóny. Je pro mě důležité hledat prostor pro jednotlivé nástroje tak, aby si nepřekážely, ale hezky se doplňovaly, řekněme jakýmsi kontrapunktickým způsobem.

Nic nového pod sluncem, takhle to dělali už v baroku. Jiná je pak otázka melodie, která by měla být ještě další vrstvou. A aranžmá mám rád tak, aby jednotlivé hlasy hrály samostatnou melodii, a tím se píseň rozšiřovala. Nemám rád, když je jen melodie a osminový doprovod. Když mám celkovou představu a můžu si píseň zahrát s kytarou nebo pianem, začnu nahrávat demo snímek. Zpěv nazpívám hatmatilkou, na kterou pak textař Eduard Bednařík napíše text.

V kapele dnes mám opravdu skvělé hudebníky, k nimž chovám velkou úctu: Ivana Doležálka (baskytara a zpěv) a Edu Štěpánka (bicí a zpěv). Je fajn, že jsme schopni zazpívat slušný trojhlas, to zvuku velmi pomáhá. Že kapela je v triu, má i svoje nesporné výhody. Každý má svůj prostor a nezní zbytečný balast. Když se píseň dobře zaranžuje, tak tři nástroje a trojhlasý zpěv stačí k dosažení plného zvuku. Na koncertech ale používáme i sampler, kde kromě např. hlasu Karla Gotta v písní Karel drogy nebere někdy obohacujeme zvuk i o doprovodné akordy, ale jen v několika písních.

Co se týká aparatury, jezdíme s naprostým minimem. Dvě malá komba, pedalboard, bicí a sampler. Takže se vejdeme do dvou osobních aut. To má výhodu v tom, že jsme daleko operativnější než když kapela jezdí busem. Pamatuju doby, když jsme busem jezdili a jen zastávka u pumpy na vyčůrání se většinou protáhla minimálně na půl hodiny. Také dosahujeme lepších rychlostních průměrů. Už jsou pryč doby, kdy jsme se vraceli za ranního kuropění.

Dalším členem kapely je manager Petr Hradecký, který se o nás vzorně stará a dělá i jakéhosi enterteinera, takže trochu zábavy, která k tomu patří. Rádi se potkáváme s lidmi a vždycky pokecáme. Abraxas stále žije a muzika se stále zlepšuje. Mám z toho velkou radost, protože hudbu miluju.

Tagy: