Vintage V100 IT: kytara jako trenažér

Vintage už se několik let snaží vydobýt si své místo na slunci mezi nízkonákladovými výrobci. S modelem V100 IT by se mu to mohlo povést, ale pouze mezi hráči přesvědčenými, že dokonalost není třeba měnit.

Pokud poptáváte solidního Les Paula kolem deseti tisíc, ještě před pár lety byste se zpravidla potáceli v bermudském trojúhelníku Epiphone-Gretsch-Hagström. Značka Vintage se očividně snaží tomuto trojúhelníku přidat ještě jeden úhel nijak nového pohledu. Cílem je vytvořit co nejtradičnější elpíčko za přístupnou cenu. U Vintage V100 IT se to podařilo, jen je třeba hlídat kvalitu zpracování.

Intarzie a vsazení pražců u zkoušeného kusu bylo v nejvyšších polohách trochu neohrabané. Výrobce nejspíš předpokládal, že zrovna sem u líného Les Paulu nikdo hmatat nebude. Na druhou stranu, je to jediná drobná vada u jednoho kusu. Jinak je zpracování příkladné a naprosto srovnatelné i s Gretschem. Oproti němu má dokonce i jednu výhodu. Jednotlivé mechanické části jsou odolnější vůči poškození. Ani proti seřízení nedá celkem nic říct: dohmat byl příjemný, switch bez nečistot, ladění pevné a hmatník přiměřeně zmaštěný.

Les Paul od Vintage nebude vyhovovat jen těm, kteří hledají něco nového. Jedinou novinkou je totiž černé „potítko“ na kobylce. Spíš než na low-end labužníky ale výrobce cílil na hráče, kteří si nejdřív potřebují zvyknout na nástroj co nejpodobnější originálu a nepřivede přitom rodinu na buben. A i když ani Vintage V100 IT nemá průbojnost nejnižších řad Gibsonu, zní velmi jasně. To je dobrá zpráva zase pro ty, které u Epin irituje lehké huhňání.

Naopak hledači osobitých levných kytar budou lehce přešlí mrazem. Je to solidní ekonomická kopie Gibsonu dobrá pro to si vychovat budoucí zákazníky. Nic víc a ani méně. Každopádně jsem zvědavý, s jakou dražší a návykovější drogou Vintage vyrukuje příště. Řemeslo totiž navzdory drobným přešlapům má v paži.