Ještě s United Flavour (foto: archiv Vítka Beneše)

Vít Beneš: Dělat jednu kapelu na sto procent je prostě lepší

V poslední době koncertování výrazně omezil, v minulosti ovšem hrával pop, jazz i folk. „Záskok beru jako pomoc bližnímu,“ říká další v sérii SIDEMAN, klávesista Vít Beneš.

Nedávno jsem slyšel otázku, k čemu prý jsou na klávesách ty černé? Aby prý ti, co na klavír neumí, měli kam sáhnout a neznělo to tak příšerně... Máš rád muzikantské vtipy?

Muzikantský vtipy samozřejmě rád mám, i když tenhle je o pianistech asi vůbec první, který slyším. A to si nemyslím, že bychom si nějaký nezasloužili. Bubeníci jsou na tom myslím podstatně hůř... nebo že by líp? Mám rád všechny, ale jeden pěvecko-operní: „Dirigent říká: Pánové, tak dneska skáčeme tuhle repetici, pak tam máme jedno VI-DE ze 40 taktu na 61 a od taktu 147 závěr prosím o půl tonu výš. A zpěvačka: A já, pane dirigente? Vy nic, vy jako včera.“ Zpěvačky mám jinak rád...

Když jsi jako dítě „chodil do klavíru“, kamarádi, kteří šli třeba běhat ven, se ti spíš smáli, nebo tě naopak litovali?

Pokud si dobře pamatuju, tak se mi nikdo nesmál, spíš mě to občas štvalo samotného.

Zatímco kytaru mnozí berou do ruky až třeba v patnácti, s klavírem se začínává brzo. Kolik bylo tobě?

Na piano jsem začal v sedmi, a další rok jsem pak ještě k tomu začal zkoušet bicí. No, vlastně zkoušet... – později jsem se tím i živil, hehe. To jsem ještě chtěl sám. S pianem pak přišlo takové trochu předpubertální období, asi tak v deseti, kdy bych raději lítal venku, a tak se mě doma zeptali na rovinu „chceš to dělat, nebo ne“ a já řekl, že teda jo. A pak už jsem neměl šanci se z toho nijak vykroutit (směje se).

Vzpomeneš si, co ti jako začátečníkovi dělalo největší problém?

To už si ani nijak nevybavuju, ale dost dobře vím co mi dělá problém dneska, hehe.

To je ovšem nahrávka na smeč. Takže co?

Obecně hraju trochu dopředu, a ne vždycky se to hodí, tak se pak musím trochu hlídat...


Měli jste doma pianino nebo křídlo?

Myslím, že křídlo by nám asi znemožnilo doma jakýkoli pohyb, takže pianino. Ale když k tomu ještě přibyly bubny, tak to vlastně ten pohyb znemožňovalo taky. Měli jsme vlastně hrozně chápající sousedy, když na to koukám tak nějak zpětně.

Piano nad bubny vyhrálo?

Dneska už jen piano, ale pár let jsem se bicíma živil ve Švýcarsku.

Kdy ses rozhodl, že to pro tebe nebude jen koníček?

Já se ani nijak nerozhodoval, začal jsem hrát v kapelách od třinácti, protože jsem v tom vyrůstal, takže se v podstatě jen čekalo až budu moct ponocovat, haha.

Jak vzpomínáš na tu první?

První si už úplně nevybavuju, spíš jsme si chodili jen tak zahrát převzatý písničky, pak jsem strávil dost let se zábavovejma kapelama, záskoky, psaní aranží, hraní z listu a tak podobně, což je myslím dobrá průprava. Ale první autorskou kapelu si pamatuju, jmenovala se Triquetrum, hráli jsme v podstatě moje písničky. Bylo to moc fajn, když přijdou lidi a řeknou, že se jim líbí, co jsi vytvořil. Je to jiná dimenze než ta zábavová.

Hudební studia tě nějak poznamenala?

No, chodil jsem normálně do hudebky, nevím přesně jak dlouho, asi tak do patnácti. Ale co mi asi dalo nejvíc, to byly jazzové kurzy na Státní konzervatoři, kde jsem strávil rok s Milanem Svobodou. Myslím, že je to skvělej učitel a samozřejmě i muzikant. Ten rok mi dal strašně moc.

Před rokem 1989 tu byly elektronické klávesy prakticky nedostupné, a když už, tak za sumy, za které se daly sehnat i menší byt nebo jen málo ojeté auto. Ty jsi měl jako první jaké?

Myslím, že tak v patnácti jsem dostal nějaký klávesy Solton, ale co to bylo za typ si už nevybavím.

A když už sis je mohl pořídit sám?

To si fakt nevybavuju, vím, že jsem stále měnil moduly s masterkeyboardy a keyboardy, ale mám pocit, že první opravdu byla D-70 Roland.

Dnes se rozhoduješ podle čeho?

Vybavení moc neměním, snažím se vždycky vydolovat z nástroje co jde. A taky co peněženka dovolí. Muzikantské časopisy čtu, občas se do něčeho zamiluju, ale záleží dost na tom, na co zrovna mám.

Máš nějakého oblíbence, kterého se rozhodně nemíníš zbavovat?

Jo, Kurzweil K2000. Je to už takový děda.

Jsi sběratel? Staré analogové syntezátory tě nelákají?

Jednu dobu jsem klávesy opravoval, ještě dneska občas, ale spíš jen pro kamarády. Mám doma zbytky Rolanda JX8P, ale je to celý rozlámaný, tak nevím jestli to dám někdy dohromady. A vlastně ještě starý sampler AKAI X7000, na něj už ale asi neseženu čtecí mechaniku. Nějaký moog by mě neurazil, ale asi bych tomu neříkal sběratelství. Spíš „co mi zůstane za nehty“.


Podle čeho si vybíráš, s kým hrát? Jsi typ, co to moc neřeší, a když tě někdo osloví, tak do toho jdeš, nebo jak?

Dříve jsem říkal ano všem, dneska už dost přebírám. Záskok beru jako pomoc bližnímu. Kapely jsou z lidí, takže důvody pro opuštění můžou být lidské, ale i časové, dojíždění na zkoušky, hudební, najednou to třeba přestane dávat celé smysl.

Je pro tebe při hraní u spoluhráčů důležitější instrumentální a jiná profesionalita, a nebo spíš lidský faktor?

Obojí. Nechceme přeci nikdo hrát s lidma se kterýma si nesednem a zároveň se potřebujeme inspirovat okolím.

Nicméně jsi hrával s mnoha kapelami souběžně, a najednou sis nedávno „nechal“ jen jednu. Znamená to, že tě nyní baví víc studio než pódium?

Ani bych neřekl, že by mě bavilo studio víc. Spíš jsem dospěl k názoru, že dělat jednu kapelu na 100 procent je prostě lepší. Nejsem na hraní finančně závislej, takže si to můžu dovolit. Jsem strašně rád, že ve Vanua2 to takhle vidíme všichni.


Když máš studio, co další nástroje? O bicích jsme mluvili, ale co ještě alespoň občas bereš do ruky?

Strašně rád hraju na basu, je to prostě boží nástroj. Jinak jak je potřeba – trocha bicích, cajonu, kytary, v nouzi nejvyšší akordeon. Vzpomínám, že s Neřež jsem seděl na cajonu, na sobě měl harmoniku, před sebou klávesy a bonga. Když to na mě všechno viselo, vypadal jsem jak vánoční stromek v záchvatu. Kluci z toho měli srandu, já už až takovou ne…

Zvuková technika udělala v posledních letech obrovský skok. Tíhneš spíš k tradičnímu klávesovému zvuku, a nebo tě naopak baví objevovat další možnosti? Zdá se mi, že doba s nástroji jako jsou klávesy Nord, kam si lze komplet nahrát jen vlastní rejstříky, nebo stále častějším používáním malých syntezátorů, jako jsou microKorg či Novation MiniNova, tomu doslova nahrává...

Syntézy jsou různé, ale nemyslím, že by za posledních dvacet let proběhla opravdu technická revoluce. Vždyť to co dnes letí jsou analogové hybridy obohacené více možnostmi úprav obálek a dejme tomu arpeggiátorů. Já mám rád oboje. Jak standardní zvuky tak ty nové malé hračky. Mám Virus A a je to mazlík.

Hrával jsi folk, pop, jazz i rock. Kdo tě nejvíc inspiruje v současnosti? Máš ještě nějaké muzikantské vzory?

Miluju Petera Gabriela pro hudbu a tu sílu sdělení, ale baví mě toho strašně moc. Ben Howard, Ojos de Brujo, Sting, Cohen, Damian Marley, Gentleman, Selah Sue, J.A.R, Tata Bojs, z mladých českých kapel třeba Artmosféru. Je toho hodně, žánrově nejsem žádnej rocker, haha.


Co chystáš v nejbližší době?

Jsem rád, že to s Vanua2 celkem začíná fungovat, tak doufám, že to bude mít stejný vývoj do budoucna. Předpokládám, že tenhle rok strávíme spolu na vytváření dalších písniček. Nic jiného neočekávám...

A už pravidelný závěrečný dotaz: nějakou čistě vlastní kapelu, kde se vše bude podřizovat jen tobě a bude hrát tvoje skladby, už neplánuješ?

Občas přemýšlím, že bych okopal starou zahrádku, ale v téhle chvíli na to nejspíš nebude čas.

- - -

KDE HRAJE:
Od roku 2017 pouze Vanua2.
Občas chodím na záskoky do Big Bandu Kolín, ovšem vyloženě členem nejsem. Pořídil jsem si ale takové malé studio, kde si točím svoje věci, čas od času něco míchám a nahrávám, a občas chodím zvučit.

KDE HRÁL:

- Oliverova dálka (1987-1988)
- Bankrot (1987-1992)
- Chaos (1992-1994)
- The Way (1993)
- Moldau River Band (1995-2001)
- Triquetrum (1996-2000)
- Petr Rajchert a Inter (2002-2003)
- Ivan Myslikovjan a Blue Birds (2003-2006)
- Syndicate (2005)
- United Flavour (2006-2011)
- Blue Effect (2006 a 2008)
- Conto (2009-2017)
- Pink Floyd Tribute band Filipa Benešovského a
- Neřež (2011-2014)
- Iva Frühlingová (2013)
- Švihadlo (2015-2017)
- Lyndon Wood (2016-2017)
- Soňa Tomečková band (průběžně)

NA CO HRAJE:

- Korg Triton
- Roland Fantom S
- Kurzweil K2000
- Virus A
- Novation Impulse 49
- Miditemp Matice MP44

VYUČUJE NĚKDE:

Neučím, rok jsem byl na půl úvazek v hudební škole, párkrát jsem lektoroval na letním hudebním táboře na Dobré vodě, ale s samotnému procesu učení asi nejsem dostatečně zapálen, hehe.

Druhý zprava s Vanua2
V nouzi hraju i na akordeon...  (foto: archiv Vítka Beneše)
S Neřež (úplně vpravo) vydržel docela dlouho...