Voxel, foto: archív hudebníka

Voxel: Nestydím se za svoje emoce

Voxel neboli civilním jménem Václav Lebeda vystoupí jako jeden z hostů na Music Festiwallu v areálu prodejny Kytary.cz, který se koná 7. až 9. září. Václav není jen vyhledávaným písničkářem, své místo našel i v komunitě youtuberů. O tom se ostatně můžete přesvědčit sami, pokud zavítáte na kytarový mejdan do Modřan!

Máš už představu, jak pojmeš svoje vystoupení na Music Festiwallu v Modřanech?

Rád bych návštěvníky zapojil do děje, např. by mi (pokud budou chtít) mohli pomoct něco nahrát do looperu, který hojně během koncertu využívám nebo se se mnou naučit refrén písně – ať se tolik „nenadřu“.

Z tvých skladeb dýchá optimismus a pohoda. Jsi takový i ve skutečnosti?

Jó, to by měl posoudit asi někdo zvenčí. Každopádně to mám tak, že potřebuji prožít vše, co ke mně v životě přichází, ať už je to radost, smutek, zloba, zmatek, klid… Proto se nestydím si např. v autě zařvat, doma se vybrečet, nestydím se za svoje emoce a vím, že pro své tělo i duši tím dělám líp, než když jsem dřív v sobě něco držel, potlačoval.

Od tvého charismatického písničkaření sis na chvíli odpočinul, když ses dal dohromady s cimbálovkou. Jak se tento nápad zrodil?

Nápad vznikl po prvním „turné s konceptem“, kdy jsme jeli spíše folkovější turné na sezení s Pokáčem – TOUR, CO SEDNE, u kterého se nám poprvé podařilo téměř všechny zastávky vyprodat. Byl jsem z toho tak paf, že jsem se rozhodl, že budu i na další roky vymýšlet koncepční turné. Rozhodl jsem se zkontaktovat s kamarádem, s kterým jsme dřív měli kapelu, protože jsem věděl, že mimo to hrál i s cimbálovou muzikou. Tak mě napadlo spojit síly, jemu se nápad líbil, dal dohromady cimbálovku, vlítli jsme na to a vznikla naše POPFOLKLOR TOUR.

Co ti lidová píseň dává?

Hlavně potěšení, že se udržují krásné tradice, které dělají radost všem okolo. A také mě lidová hudba inspiruje i v tvorbě, mám několik písní inspirovaných lidovkami a moc rád je hraji na koncertech. Je pak zajímavé a zábavné sledovat, jak hlavně na Moravě fungují skladby, které se zrychlují a mají takový ten „čardášový smrádek“.

Evidentně se nebojíš bořit vlastní škatulky. Co tě ještě láká vyzkoušet? Rap, metal, operu?

Sakra… Já si teď vzpomněl, jak jsem na gymplu zpíval v System of a down revival! Začátky jsou vždycky těžké, že jo (smích). Minimálně ten rap jde vcelku jednoduše vložit do moderního písničkaření, ale spíše nechávám inspiraci přicházet odkudkoliv, než bych si vyloženě řekl: „tak a teď udělám rockový projekt.“


Prozradíš, jak ses dostal k muzice? Co bylo tím prvním impulsem?

Prvním impulsem byla láska ke klasice, která se zrodila při mém prvním zhlédnutí filmu Amadeus, což je dodnes moje srdcovka. Bylo mi, tuším, 7 let. Úplně jsem se do toho zbláznil, později jsem si i nakupoval čisté partitury a zapisoval do nich noty, snil jsem o tom, že se budu živit hudbou. A jsem hrozně šťastný, že se mi to, po asi třinácti letech od té doby začalo plnit.

Jako začínající muzikant ses objevoval na různých konkurzech do Superstar. Máš nyní pocit, že to bylo k něčemu dobré?

Bylo to důležité. Hlavně proto, abych si uvědomil, že tudy má cesta nevede. Je to ale skvělá stresová škola, kterou bylo fajn zažít, aby mi došlo, že v takovém světě pracovat a tvořit nehodlám. Rád ale na to vzpomínám. Když si třeba připomenu mé falešné představy a la „teď jsem v televizi, což znamená, že už jsem etablovaný zpěvák a můžu se tím z fleku živit“! Byl jsem naivní, ale byl to krásný čas, kdy si člověk myslel, že mu svět leží u nohou, aby vzápětí spadl dost drasticky na hubu a začal zase odznova.

Co bys poradil písničkářským nováčkům? Čeho by se měli držet?

Poradil bych asi jediné – pokud sami cítíte, že vaše cesta je správná a naplňuje vás, nenechte si do ničeho kecat a radit! Je to VŠE na vás.

Hodně lidí tě vnímá jako sluničkáře, stejně jako Tomáše Kluse. Vyznáváš podobnou filosofii?

Připadá mi vtipné, jak výraz „sluníčkář“ v poslední letech získal pejorativní nádech, přitom – co je špatného na tom být otevřený, tolerantní, milující, podporující, usmívající se? Když už bychom tedy škatulkovali, v tomhle „šuplíku“ se cítím skvěle.

Už nějakou dobu nahradil YouTube klasické hudební kanály. Cítíš se se svými milionovými zhlédnutími jako mluvčí „YouTube generace“?

Jako mluvčí určitě ne, možná spíše se cítím být členem, je totiž úžasné, že v dnešní době člověk nemusí spoléhat na rádia a televize, stačí, když si najde svou cílovku např. na Youtube a může fungovat. Dnešní doba je tak otevřená, svobodná a v tomhle ohledu jednoduchá, že naopak může být problém se v tom vůbec zorientovat. Je tolik možností a cest. A někdy je náročné si vybrat. Ale jak říkám – ta možnost tu je a je to bomba.


Jaké vidíš výhody youtuberingu, naopak jaká negativa? Co třeba tzv. „letsplaye“?

Když tak nad tím přemýšlím, je mi to vlastně tak nějak jedno, pokud člověka tahle scéna baví, ať se kouká. Pokud člověka baví tvořit a dávat své videa na YT, ať to dělá, prostě ať si dělá každý, co chce, ale jen v případě, že bude respektovat cestu ostatních. Vidím, že můj starší syn taky rád sjíždí YouTube, zakazovat mu to nebudu, ale máme nastavené určité hranice, protože jakákoliv závislost (opak svobody) je špatná.

Pro generace třicátníku a čtyřicátníků jsou Youtubeři spíše nepochopeným fenoménem, vyčítají jim, že „nic nedokázali“, ale vydělávají „mraky peněz“. Odhadneš, jak se bude celá záležitost dál vyvíjet?

Myslím, že se to celé trošku uklidní a zůstanou opravdu jen ti nejvýraznější autoři. Taky jsem dřív býval velkým kritikem, ale pak si uvědomil, že mě ta svoboda v tvorbě baví, když si každý může najít opravdu to, co ho zajímá. Já například sjíždím videa, kde se porovnávají hardware kompresory s VST pluginy, moje žena sjíždí různé „do it yourself“ videa a podle nich tvoří, nejstarší syn zase sleduje „Mášu a medvěda“ (animovaný pohádkový seriál). A všichni jsme spokojení, jen se to nesmí přehánět.

Máš dvě malé děti. Nebojíš se, že budou žít víc online než offline? Anebo je to tak, že dobu zkrátka nezastavíš?

Jak jsem zmínil – nejdůležitější jsou jasné hranice. A taky nebrat počítače a telefony jako první možnost, před co dítě odstrčit, protože „si zrovna potřebuju vyřešit to a tohle“. Rovnováha je to, co je důležité, např. při cestě na dovolenou nemám problém, když se děti kouknou na dvě pohádky. Ale aby doma hleděli půldne na televizi, to už přes čáru a to u mě neprojde.

Pověz, co máš v plánu v nejbližší době?

Zrovna teď, když odpovídám na otázky, jedu vlakem směrem na festival Přehrady, léto mívám narvané, díkybohu za to. Chystám v září nový klip a připravuji třetí desku, tak se snad máte na co těšit.